Spoutáni okovy - Horác x Will || Stig x Hal

3. Pronásledování

Horác

Konečně jsme spatřili otrokářskou loď. Jak jsme se k ní přibližovali, přišlo od Gilana a Lydie bližší hlášení.

,,Posádka čítá pětadvacet lidí, zajatců je osm a sedí na palubě. Asi proto, aby nabrali síly ze slunce," řekl Gilan.

,,Dobře, díky," kývl Stig. ,,Ingvare a Lydie, běžte k Drtiči. Miřte na kormidelní plošinu. Ostatní k veslům a připravte si zbraně. Drtič je náš samostříl," obrátil se s vysvětlením na mě a Gilana a předešel tím mé otázce.

,,Au," řekl náhle Gilan. Všichni se na něj otočili s otázkou vepsanou ve tváři a on dál upíral zrak na loď před námi.

,,Co se děje?" zeptal jsem se nejspíš za všechny.

,,Jeden z vězňů pravděpodobně udělal něco, co neměl a tak schytal pořádný záhlavec. Hádal bych, že má teď nad sebou celou hvězdnou oblohu," odpověděl aniž by odtrhl zrak od lodi.

,,A navíc se zdá, že to byl zrovna Hal," dodala Lydie a zamračila se.

Zamračil se i zbytek posádky a u Stiga jsem si dokonce všiml hněvivého blýsknutí v očích.

,,A vedle něj sedí Will," těmito slovy si Gilan získal mou plnou pozornost. ,,Řekl bych, že to bylo takhle: Will si všiml téhle lodi a nenápadně to řekl Halovi. Tomu se ale nepovedlo být dostatečně nenápadný a tak si ho někdo z posádky všiml a jednu mu vrazil. Naštěstí je nenapadlo podívat se směrem, kterým se díval. Očividně si jsou až moc jistí s tím, co dělají."

,,Je tedy na čase jim to ego trochu víc srazit," zavrčel jsem a pevněji sevřel jílec svého meče. Ostatní přikývli.

Náhle otrokářská loď zabočila doleva a následně doprava. Různě odbočovala a my byli překvapení.

,,Všimli si nás!" napadlo Stefana.

,,Lydie, zkus se trefit!" zavolal na ni Stig.

Kývla a už zaměřovala.

Když v tu vykřikl Gilan: ,,Pozor! Přímo před námi je pod vodou skála!"

Edvinovi se podařilo na poslední chvíli odbočit doleva. Jinak by jsme na skálu najeli v plné rychlosti a to by loď úplně zničilo. Bohužel chtěl ten šutr objet až moc a na levoboku se ozvalo táhlé škrábání, jak loď najela na jinou skálu. Naráz Volavku zpomalil a nyní skoro stála.

Stig zkřivil tvář vztekem. Došlo mu, proč loď jednala tak sebejistě a v duchu proklínal sám sebe, proč si nedal v cizích vodách pozor. Nyní však byl čas velet.

,,Stefane, Lydie a Gilane, vy máte nejlepší oči, běžte na příď kontrolovat vodu a hlašte Edvinovi, kudy má plout. Budeme muset přistát a zkontrolovat poškození lodi."

Bylo na něm vidět, že se z toho hodně obviňuje, ale nyní bylo potřeba  soustředit se na jiné věci.

Tři pozorovači pečlivě hlásili každou skálu a já se k nim přidal, ale místo skal jsem hledal vhodnou zátoku, kde by se dalo přistát.

Konečně jsme prokličkovali mezi skalami a přistáli v nejbližší zátoce. Nikdo se však z lodi nehrnul. Všichni jsme zůstávali na svých místech a zůstávali v tichosti.

Ticho přerušil až Edvin, který s povzdechem sundal ruce z kormidelní páky. ,,Omlouvám se," řekl. ,,je to moje chyba."

Stig zavrtěl hlavou. ,,Ne, není tvoje. Měl jsem být víc opatrný a mělo mi to přijít divné."

,,Ale byl jsem to já, kdo navedl loď na skálu a zdržel nás," namítl zase Edvin.

Stig už mu chtěl odpovědět, ale vložil jsem se do toho já. ,,Edvine, ty jsi nás právě svou pohotovou reakcí zachránil a neobviňuj se. To samé ty, Stigu. Nikdo to nemohl tušit. Teď nám nezbývá nic jiného, než vystoupit a opravit loď. A to co nejrychleji."

,,Máš pravdu, jdeme!" sebral se Stig a naděje mu dál plála v očích. Nicméně to i mě, jak jsem si uvědomil. Oba jsme doufali v úspěch naší cesty a nic nás nemohlo zastavit.