Spoutáni okovy - Horác x Will || Stig x Hal

6. Připsané body

Horác

Pluli jsme už poměrně dlouho a já si pomalu začínal zvykat na houpání lodi a stejně tak i Gilan. Občas jsme při nějaké větší vlnce zakolísali, občas málem i objali palubu lodi, ale už to bylo mnohem lepší. Což bylo jedině dobře, protože vždy když se tak stalo, byly vidět pobavené úsměvy posádky a dost často následovaly i uštěpačné poznámky od Thorna. Ale jen málokdy jsme mu odpovídali.

Stál jsem se Stigem a Gilanem na kormidelní plošině. Právě kormidloval Stig a Edvin chystal oběd.

,,Za jak dlouho bychom je měli dohnat nebo případně dojet do Sokora?" zeptal jsem se.

,,Na první otázku odpověď nemám. Absolutně netuším. Je ještě možné, že se někde stavovali. Poté bychom měli být v Sokoru mnohem dřív. Nicméně to určitě nevzali přímou cestou, protože jinak by se nedrželi u pobřeží a dávno bychom je dohnali. A do Sokora bychom měli dorazit tak za tři dny," odpověděl Stig.

,,Umíš si představit Haltovu reakci, kdyby tohle zjistil?" obrátil se na mě Gilan se širokým úsměvem.

,,Co kdyby zjistil?" nechápal jsem zprvu.

,,Že ho čekají ještě tři dny na moři," zazubil se Gilan ještě víc a já se jen zasmál. Měl naprostou pravdu- Halt- bývalý učitel Gilana a Willa - naprosto nenáviděl plavbu na moři. V tomhle byl asi jako Skandijci na koních.

,,Tak to mohl jet s námi," navrhl s lišáckým úsměvem Thorn.

,,Nemohl," ozval se Edvin od vaření kousek od nás. ,,My totiž nejedeme."

Lydie k němu přiběhla a natáhla ruku, aby si plácli. Což také udělali. Většinou se totiž s Thornem přela ona a teď byla ráda, že má dalšího člověka na své straně.

,,Tak mladý a zároveň tak drzý," zakroutil hlavou Thorn.

,,A vy jste nějak moc starý na to, aby vám stačil dech," pokrčila rameny Lydia.

Usmál jsem se. Tohle bylo dobré rozptýlení.

,,A taky je nemytý," dodalo jedno z dvojčat. Nejspíš Wulf (nebo Ulf...?).

,,Myjou se jen špinaví," namítl Thorn. Teď už se nesmál- spíš mračil.

,,A to vy zaručeně nejste," dodal Ulf s jasnou ironií v hlase.

,,Aspoň někdo je na mé straně," poznamenal sarkasticky Thorn.

,,Dovolte nám seznámit vás s jistými věcmi, které pravděpodobně - nebo spíš určitě - neznáte," pokračoval Wulf.

,,A to jsou?" položil nevyhnutelnou otázku starý námořník.

,,Voda a mýdlo," řekl triumfálně Ulf.

To už se klepali smíchy všichni na palubě. Nicméně fakt, že se tak moc snažili nesmát, bylo horší, než kdyby se smáli nahlas.

Thorn je jen zpražil pohledem. Odpovídat však nemusel, neboť místo něho odpověděl svému bratrovi Wulf.

,,A ty snad víš, co to je?"

,,Vím," přikývl Ulf. ,,A dokonce, na rozdíl od tebe, i vím, jak se to používá."

,,Tak proč to nepoužíváš?"

,,Nechci, aby ses cítil trapně, že jsi hned po Thornovi nejvíc cítit."

Wulf chtěl znovu odpovědět, ale do toho mu skočil Ingvar: ,,Můžu je hodit do vody?"

,,Myslím, že zatím bude stačit, když budou bez oběda," podíval se Stig na Edvina a ten kývl.

,,Přesně tak, nechceme přeci, aby se vykoupali," navrhl s ironií v hlase a úsměvem na tváři Gilan.

,,Ale ty můžeš být i bez oběda a i vykoupaný," pokusil se hádku ukončit Edvin.

,,A jak mě hodíš do vody?" zeptal se ho Gilan stále s úsměvem na rtech.

,,Úplně jednoduše. Na své straně má totiž mě," řekl Ingvar.

Edvin se na něj usmál a špitl k němu díky. Pak se obrátil zase na nás a řekl: ,,A za chvilku bude na mé straně dokonce celá posádka, protože za chvilku bude oběd hotový."

,,Nějak si věříš," prohodil Jesper.

,,Mě se zdá, že ani ne. Já osobně přejdu na jeho stranu dobrovolně a ty jíst vůbec nemusíš. Aspoň toho zbyde víc na mě," mile jsem se na Jespera usmál.

,,Fajn, beru zpět, beru zpět," řekl honem a já se zatvářil skoro až ublíženě- právě jsem přišel o jídlo!

,,Tak nic," povzdechl jsem si, ,,kdy bude oběd hotov?"

,,Pravděpodobně právě teď," řekl Edvin a už nabíral na misky.

***
Každý už měl v rukách misku a jedl a já s Gilanem jsme stáli u zábradlí na kormidelní plošině.

Stig se najedl jako první a teď stál zase u kormidla.

,,Co hledáte?" houkl na nás.

Hlavně Gilan se rozhlížel kolem. Asi čekal, že na vodní hladině uvidí něco nečekaného.

,,Rovnováhu," odpověděl. Teď kolem oběda začaly být zase větší vlnky a to byl částečně důvod, proč jsme stáli u zábradlí.

,,Tak pozor, blíží se větší vlna," upozornil Stig. Bohužel to ale ani nestihl doříct a s lodí to už houplo. Mě se podařilo rovnováhu na poslední chvíli chytit (zábradlí je vážně skvělý vynález), ale Gilan už to štěstí neměl. Narozdíl ode mě se o nic neopíral a tak začal padat. Během pádu se mu podařilo vyklopit obsah misky do moře a málem následoval své jídlo. Na poslední chvíli se mu však povedlo se chytit. Teď smutně zíral do moře. ,,Ta ohromná modrá potvora mi snědla oběd," prohlásil.

,,Spíš jsi jí ho dal. Příště pokud ti to nechutná, tak stačí prostě říct," ozval se Edvin.

,,Nic jsem neříkal právě proto, že mi chutnal," poznamenal hraničář s povzdechnutím. ,,Zbylo ještě něco?"

,,Máš víc štěstí než rozumu. Je tu poslední porce."

,,A tu si beru já," řekl Thorn a hrnul se k hrnci.

,,A co kdyby jste se prostě rozdělili?"

,,Nepřipadá v úvahu. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí."

,,Pravda. Takže já si tohle s dovolením beru," řekl Ingvar a vzal kotlík. Tentokrát už naštěstí stihl vychladnout.

Edvin se pokusil skrýt úsměv, ale moc se mu to nepovedlo a oba hladovějící ho zpražili pohledem. 

,,Fajn, fajn. Bude vám stačit chleba?" smiloval se kuchař na konec.

,,Asi bude muset. Rozhodně lepší než nic," povzdechl si Gilan.

,,Nemusíš jíst vůbec..."

,,A hlavně to už nevylij," zalomil rukama Thorn a protočil oči.

Na to Gilan už radši neodpověděl. Nejspíš se chtěl najíst.

S Thornem šel k Edvinovi pro chleba. Ten jim podal každému dva suché krajíce. ,,No co je," řekl, když na něj vyvalili oči, ,,ptal jsem se, zda vám stačí chleba..."

,,Nějak jste, Thorne, vyšel že cviku," zasmál se Stig. ,,A ty si Edvine připiš bod."

,,Určitě připíšu, ale teď jim dám radši něco většího. Nechci mít problémy..."

Tak tohle jsem naprosto chápal. Thorn se dokázal mstít a opravdu ne mile...

Ale v duchu jsem se usmíval. Tohle mě začínalo bavit. Díky posádce byla trochu víc uvolněná atmosféra a nemysleli jsme potom tolik na naše přátele, které jsme chtěli nějakým záhadným způsobem osvobodit. Zatím jsme však nevěděli nic o otrokářích, kde jsou a co mají v plánu. Jedno vím ale určitě... Willa zachráním...