Spoutáni okovy - Horác x Will || Stig x Hal

5. Nová známost

Will

Jak se Volavka přibližovala, naše naděje byla stále větší. Hal mi popsal každého člena jeho posádky a také samotnou loď. Díky tomu jsem byl schopen popsat, co se na druhé lodi odehrávalo.

,,Lydie a Ingvar jsou u Drtiče, Edvin u kormidla, Stig, Horác a Gilan u přídě a ostatní u stěžně," hlásil jsem šeptem Halovi poté, co jsem párkrát zalétl pohledem k Volavce.

Hal kývl.

Náhle loď, na které jsme byli my, zatočila. Pohlédl jsem do vody a hned pochopil proč. Kolem nás bylo plno skal.

Hal pohlédl na svou loď. ,,Buď se mi to jen zdá nebo si zatím těch skal nevšimli. A to by nemuselo dopadnout dobře." V jeho hlase byla znát úzkost. Měl strach o Volavku a její posádku.

Já také, ale moc jsem je neznal a tak můj strach směřoval spíš na Gilana a Horáce. Hlavně na Horáce, uvědomil jsem si, ale hned ty myšlenky zahnal.

Nyní jsme oba sledovali loď za námi. Když v tu odbočila i ona. Bohužel se jí nepovedlo vyhnout jiné skále. Hal si toho všiml a tvář se mu zkřivila. V očích mu hrálo hned několik emocí: bolest, zklamání, poddanost, smíření, ale i přes to byla někde vzadu vidět naděje, která tam dál plála.

,,Budou muset přistát a opravit loď. Těžko však říct, jak poškozená je a jak dlouho oprava zabere," sdělil mi smutně.

Kývl jsem. V duchu už jsem si dělal odhad situace. Plujeme do Sokora, to nebylo žádné tajemství. Volavka pluje za námi, ale teď se zdrží podle mého odhadu tak maximálně na týden, pokud to bude hodně zlé. Člověk však vždy musí počítat i s horší variantou. I když se mu vůbec nezamlouvá, doplnil jsem se. Hal měl očividně podobné myšlenky.

Z přemýšlení nás vytrhl cizí šepot. ,,Will Dohoda a Hal Mikkelson?"

Vzhlédli jsme a spatřili dívku.

Vypadala poměrně mladě. Postavu měla atletickou a nejspíš uměla zacházet se zbraněmi. Řekl bych, že byla trochu vyšší jak já. Dlouhé blond vlasy měla stažené do culíku a bystré modré oči s nádechem zelené nás propalovaly svým pevným pohledem. Divné však bylo, že jsem si jí předtím skoro ani nevšiml. Skoro jako by tu nebyla.

Pouze jsme kývl.

Už se nadechovala a chtěla něco říct, ale skočil jí do toho jeden námořník. ,,Copak to tu máme? Skupinku kvočen?"

,,Ale nech je. Brzy už ani nebudou mít sílu na to, aby byť i jen promluvili," uklidnil ho jiný a ten první se jen s úšklebkem vzdálil.

,,Na to bychom se ještě podívali," ucedila ona neznámá. Pak pokračovala: ,,Jmenuji se Viktorie Tsurawa, ale pokud jste o mně slyšeli, tak pod jménem Chika nebo přezdívkou Smrtelná informace."

,,Jak nás znáte?" zeptal jsem se i za Hala, neboť bylo poznat, že ji také vidí poprvé.

,,A kdo jste?" doplnil mě Hal.

,,Pracovala jsem, nebo ještě pracuji, pod hraničářským sborem. Jsem informátorka a občas přiložím ruku k dílu, když je potřeba něco udělat nebo zařídit."

,,A já si říkal, odkud bere Crowley informace," zabručel jsem si pro sebe. ,,Znamená to tedy, že máte hraničářský výcvik?"

,,Mám. A dokonce nejen ten. Ovládám ještě několik zbraní než jen nože a luk."

,,Dokažte, že vám můžeme věřit."

Rozhlédla se a pak nenápadně vytáhla z pod kazajky řetízek. Na něm byl vidět dubový list. Hned ho schovala a nedivím se jí. Taky jsem rád, že ten můj ještě nenašli.

,,Mé služby jsou naprosto tajné a ví o tom jen vyvolení. Mám na práci shromažďovat informace o okolním světě a o všem, co se kde šustne. Jinak funguji skoro jako hraničářka. Jediné co, tak nejsem započítaná a nemám léno. Dalo by se říct, že mám na starost celý Araluen."

,,Jak vás dostali?" zeptal se Hal.

,,Po dlouhé době jsem se chtěla pořádně vyspat a tak jsem zamířila do hostince. Otrávili mi vodu a tloukli mě po hlavě během spánku, který způsobil jed. A vy?"

,,Já chtěl koupit nějaké nářadí a podobné věci, ale před tím, než jsem zaplatil, se na mě vrhli," povzdechl si Hal.

,,Moment. V obchodě? To nepočkali, až vyjdeš?" zarazil jsem se.

,,Tahle loď má docela dost na spěch. Nevím proč, ale asi mají dohodnutý ještě jeden únos. Zdá se, že to bylo pečlivě naplánováno, ale vznikly komplikace a tak se to snažili ke konci urychlit," odpověděla za něj Viktorie.

Přikývl jsem. ,,To nejspíš ano. Mě chvilku sledovali, ale moc opatrní nebyli. Vyslechl jsem jejich rozhovor a zjistil, že potom zamíří do Sokora. Zanechal jsem tedy aspoň vzkaz u potoka a poslal Cuka, svého koně, na Araluen."

,,A nejspíš proto jsou tak blízko za námi," dodal Hal.

,,Nejspíš ano. Tak mě napadá... Tsurawa zní jako jméno z Nihon-džinu, ale nevypadáte, že by jste od tamtud byla," nechal jsem viset větu ve vzduchu.

Viktorie kývla. ,,Docela dlouho jsem tam vyrůstala a získala tuto přezdívku. Později jsem se dostala do Araluenu a použila to jméno jako své příjmení. Je složeno že dvou slov: tsuyoi, což znamená silná, a furawā, což je květina. A mám drobný návrh... Mohli bychom si mezi sebou tykat? Samozřejmě pokud vám to nevadí."

,,Za mě klidně," stihl odpovědět jako první Hal a já hned kývl.

Dále jsme setrvali v klidu. Až po nějaké době nás zase zahnali dolů a opět nás připoutali ke stěně. My tři jsme byli blízko sebe, a tak jsme si chvilku povídali a vyprávěli historky, ale asi po hodině jsme usoudili, že bude lepší, když se aspoň pokusíme trochu prospat.

Tohle bude dlouhá noc, napadlo mě, když jsem se znovu uvelebil jinak. Asi se dobře nevyspím hodně dlouho. A taky že ano. Čekalo nás toho ještě hodně.