Spoutáni okovy - Horác x Will || Stig x Hal

4. Nová oběť

Stig

Všichni jsme vystoupili na břeh a já rozdal úkoly, ale pak jsem se zarazil a omluvně pohlédl na Gilana a Horáce. Ti se jen usmáli, pokrčili rameny a pustili se do práce.

Já a Thorn jsme se pustili do opravování Volavky. Vytáhli jsme ji víc na břeh tak, aby jsme se dostali k poškozené straně.

Dvojčata pomáhala Edvinovi s připravováním ohniště, aby Edvin mohl uvařit večeři. Náhle mi zakručelo v žaludku a mně došlo, jak pozdě už je a jaký mám hlad.

Slunce pomalu zacházelo a ostatní teprve stavěli aspoň menší tábořiště s ohradou.

Za pár hodin bylo hotovo a my si sesedli kolem ohně, nad kterým už voněla večeře.

Jen Thorn ještě zkontroloval ohradu. Tak rychle se nedalo vybudovat nic velkého, ale lepší než nic. Dnes se již plavit nebudeme, neboť už nikdo z nás nechtěl najet na skálu.

Edvin vytáhl misky a lžíce a tím upoutal pozornost všech. Začal svižně nabírat, ale nic nevylil. Rozdal každému misku a řekl: ,,Kdo chce, tak je na přidání."

Sám si ale zatím nenabral a dál míchal v kotlíku.

,,Ty nebudeš?" řekl Ingvar ve chvíli, když už jsem se nadechoval na tu samou otázku.

Zavrtěl hlavou. ,,Až všichni dojíte. Kdybych s tím přestal míchat, tak už to nebude dobré a nechci to pak vylévat," vysvětlil. ,,Ale jezte pomalu! Bude vám pak akorát špatně!" dodal, když si všiml, jak plno členů posádky zrychlilo v jídle. Jakožto náš lékař měl i na svědomí se starat o zranění a nemocné.

Poslechli tedy a dál jsme jedli mlčky.

Jako první dojedl Ingvar a Edvin si toho hned všiml, neboť seděl blízko něho. Hned natáhl ruku, aby mu mohl přidat. Ingvar ale jen zavrtěl hlavou. ,,Vystřídám tě v míchání."

,,Tohle ti ale nemohlo stačit," namítl Edvin.

,,Stačilo," tuto lež mu ale zkazilo zakručení v břiše a i přes jeho naivní naději, že to nebylo slyšet, tento zvuk dolétl až k uším kuchaře.

,,Ingvare, vážím si tvé ochoty a je to od tebe moc hezké, ale nejdřív se pořádně najez. Prosím."

Ingvar tedy nakonec vyměkl a nechal si naložit další porci.

Edvin přidal ještě pár členům posádky a brzy byli všichni nasycení a v kotlíku zbylo akorát na něj. Naložil si do své misky a chtěl sundat kotlík z ohně. Kotlík mu však vypadl z rukou a začal na něj padat. Zachránila ho pohotová reakce Ingvara, kterému se kotlík podařilo chytit a následně položit do trávy.

,,Není ti nic?!" zeptal se ho zděšený Edvin a vzal do svých rukou tu jeho, kterou chytil kotlík.

,,Není, chytil jsem to za ucho a to horké nebylo." Pak ale sjel pohledem na Edvinovy ruce a rozšířily se mu oči. Podíval jsem se tam také.

Edvinovy prsty na levé ruce byly rudé. Když se snažil zachránit kotlík, dotkl se rozpálené strany, ale nejspíš mu to bylo jedno.

,,Tebe to nebolí?" zeptal se Ingvar trochu zbytečně a opatrně vzal zraněnou ruku.

Edvin kývl. ,,Počkej, jdu to schladit."

Zvedl se a přešel k potůčku, do kterého následně strčil popálené prsty.

,,Chceš nějak pomoct?" zeptal se Gilan.

,,Mohl by mi někdo donést lékárničku? Měla by být někde u ohně. Pořád ji tahám s sebou pro všechny případy."

Všichni jsme se začali rozhlížet kolem. První si jí všiml Gilan. Je pozoruhodné, jak dobrý zrak hraničáři mají... Hned lékárničku podal Edvinovi a ten si ji od něj se slovy díků vzal.

Po pár minutách vyndal ruku z potoka a vytáhl z lékárničky jakousi mast a úzký obvaz.

Nejdřív nanesl mast a pak začal obvazovat prsty. Šlo mu to dobře dokonce i jen s jednou rukou.

Tu k němu přistoupil Ingvar a v rukách držel misku, které se Edvin ještě prakticky nedotkl.

Edvin se na něj usmál. ,,Díky," řekl a opatrně si od něj misku vzal.

,,Hrdličky jedny," řekla Lydie šeptem, aby ji to dva neslyšeli.

S tím jsme mohli všichni jen souhlasit a tiše se třást smíchem.

,,Tak fajn, čas jít na kutě. Ulfe a Wulfe, máte první hlídku. Ostatní jdou spát. Tedy zatím kromě Edvina, který dojí svou večeři, a Ingvara, který mu pomůže uklidit," zavelel Thorn a nikdo neprotestoval. Samozřejmě až na dvojčata.

,,A má mít teda hlídku Ulf a Wulf nebo Wulf a Ulf?" zeptali se jednohlasně.

Starý námořník po nich loupl očima.

,,A není to tak trochu jedno?"zeptal se Horác a já se nad ním soucitně usmál. Kdyby jen tušil, do čeho se právě namočil...

Dvojčatům nadšeně blýsklo v očích. Měli další oběť.

,,Není, je tam velký rozdíl," řekl Wulf.

,,A jaký? Vždyť se to jen prohodí," vložil se do toho Gilan a Ulf s Wulfem málem začali skákat radostí.

,,Necháme je v tom?" zeptal jsem se šeptem Thorna.

,,Jen je nech. Ingvar je může do vody hodit všechny. A navíc máme aspoň nějaké rozptýlení."

,,A vy jste očividně rád, že mají jinou oběť než vás."

,,Nevím, o kom mluvíš."

,,Ále. Jen o jednom takovém starém otrhaném námořníkovi, kterému pořád všichni musí vysvětlovat, co je voda a mýdlo a jak se to používá. Záhadou však je, že to nikdy nepochopí..."

,,Važ slova, mladý muži, nebo se vykoupeš ty."

,,Vy to slovo znáte?!"

,,Ticho  a poslouchej radši tamhletu hádku."

Myslím, že si můžu připsat vítězství. Svou pozornost jsem ale doopravdy přesměroval na čtyři hádající se osoby. Na těch dvou chudácích z Araluenu už bylo vidět, jak moc zmatení jsou.

,,Ale já jsem já."

,,A já já."

,,Samozřejmě, každý je sám sebou," tato odpověď od Horáce byla docela dobrá, ale na ty dva nestačila.

Už se oba nadechli, když je přerušil Gilan. ,,Vážně mi chcete tvrdit, že se tady už minimálně čtvrt hodiny hádáme o naprostých kravinách?"

,,To nejsou kraviny," řekl Wulf.

,,To jsou věci ohledně toho, že jsme," doplnil ho Ulf.

Dál už ale výměna podobných názorů nepokračovala, neboť oba dva byli vyzdviženi do vzduchu a neseni k vodě.

,,Můžu je tam hodit?" zeptal se Ingvar.

,,Klidně. Myslím, že to nikomu vadit nebude," pokrčil jsem rameny.

,,Nikomu kromě mě, protože jestli v té studené vodě onemocní, tak to budu já, kdo se o ně bude starat," ozval se Edvin.

,,Ale můžu přihřát vodu, aby nebyla tak ledová..."

Dvojčatům se zprvu ulevilo, když slyšeli, že se jich lékař zastal, ale teď zbledli, když se ta samá osoba nabídla, že pomůže s jejich trestem.

,,Předtím ti ta péče nevadila," pronesl jsem fakt s otázkou ve vzduchu.

,,A nevadí mi do dnes a lékařina mě baví, ale myslím, že na téhle výpravě budou zapotřebí veškeré síly a zásoby."

,,To souhlasím. Takže zítra jim něco vymyslíme, ale teď už jdeme spát."

A to, že jsem tehdy Edvinova slova potvrdil, ještě neznamená, že jsem byť i jen tušil, jak velká pravda to byla a co nás čeká.