Spoutáni okovy - Horác x Will || Stig x Hal

29. Stal

Stig

,,Tak jsme tady," prohlásil Hal, když jsme dorazili k molu. Už se uzdravil natolik, aby mohl řídit svou milovanou loď. Což mu sice Edvin dlouho zakazoval, ale zkuste si být na jedné palubě s někým, kdo vás pořád otravuje. Nakonec povolily nervy i jemu.

,,Však už bylo načase," povzdechl si Gilan.

,,Nechápu, na co si stěžuješ," prohlásila Vik, která zrovna seděla na štítnici a pohupovala nohama mimo loď.

,,Tobě se to vytahuje, když pro lodě máš jednoznačné geny. Jen mi prosím nezlom žebra," usmál se na ni zářivě Gil.

,,Říkal jsi něco?" zeptala se ho, přehodila nohy na palubu a vydala se k němu.

,,Ne! Nech mě být, ty čarodějnice! Seletine, pomoc!" vykřikl a vrhl se za svého přítele.

,,O co mu jde?" naklonila hlavu na stranu.

,,Asi o žebra," pokrčil Seletin rameny a objal Gilana.

,,Tak mi je nedrť ale ty!" bránil se.

,,Tak sebou tak nešij."

,,On umí šít?" pozvedl Edvin nevěřícně obočí.

,,... Netuším... Radši to ale necháme být a mohli bychom se vylodit."

,,Tomu říkám nápad!" vykřikl Jesper a vrhl se k molu.

Asi se přepočítal, protože místo na molo dopadl do vody. S Halem jsme se podívali na sebe a pokrčili rameny. Nemělo cenu něco říkat. Hal sice odvrátil pohled, aby zajistil kormidelní páku, ale já ho ještě chvíli pozoroval. Neskutečně mi chyběl a teď je konečně zpět. Chtě nechtě jsem se musel usmát.

,,Tak jdete, vy dvě hrdličky?" houkla na nás Vik.

O ou. Přistižen při činu. Oba dva jsme zrudli a radši se honem vydali za nimi. Nutno dodat, že se u toho spěchu naše ruce dotkly.  (Asi jsem umřel. Vážně mu to už musím říct.)

,,Není už čas oběda?" zeptal se s nadějí Ingvar. Čemuž jsme se zasmáli. Na co jiného se mohl zeptat?

,,Je, a proto půjdeme do Araluenu. Nahlásit se králi," řekl Will.

***
Araluen mi nikdy nepřestane vyrážet dech. Všichni jsme se zastavili a dívali se na tu krásu. (Edvin a jemu podobní by tam asi dali impozantní, ale... No... Nemusím vysvětlovat...) Jen pohled Vik směřoval kamsi doprava. Většinu cesty tím směrem pokukovala, takže jsem si toho všiml i já.

,,Děje se něco?" zeptal se jí Hal.

,,Vlastně nic. Ale doma je doma a ten hrad to určitě není. Mezi Araluenem a pobřežím mám chatu a už se těším na své chudinky kytičky, které mi bez vody a péče beztak uschly."

,,Vážně se teď staráš o kytky?" žasl Jesper.

,,No... Teď právě ne."

,,To jo, ale proč bys to dělala? Otevírání zámků je lepší."

,,Úhel pohledu, Jespere. Úhel pohledu."

,,A u někoho pouze úhel bez pohledu," dodal Ingvar.

***
,,Kdo jste?" volala na nás stráž.

,,Ty je snad nepoznáváš? Vždyť to jsou Volavky, hraničáři, pan Seletin a sir Horác," pohlédl na něj druhý strážný.

,,Oh... Aha... Tak běžte."

,,Vždy mě lákalo se k nim přiblížit zezadu a bafnout," zašeptal Hal ke mně a já se jen tiše zasmál.