Spoutáni okovy - Horác x Will || Stig x Hal

7. Pevnina

Stig

,,Země na levoboku!" hlásil Stefan a já si úlevně oddechl. Pevninu jsme měli vidět už dopoledne a mezitím mě svíraly obavy, že ani nedorazíme. Zajímalo by mě, jak to Hal dělá, že je tak přesný. Ani se ani nedivím. Mě navigace nikdy nebavila, kdežto Hal byl naprostý génius. A navíc jsme zemi spatřili spíš díky Edvinovi, který dost pomohl.

,,Stoč to k ní!" houkl jsem na něj a přešel k levoboku.

,,Zdá se, že někdo tu má víc štěstí než rozumu," ozvalo se kousek ode mě a já se otočil na Thorna.

Chvilku jsem ho měřil pohledem a pak řekl: ,,Vlastně máte pravdu."

,,To já vím," zazubil se starý námořník. ,,To je přeci známá věc."

,,Už teď se těším, jak malé dítě na Vánoce, až se splete," řekl Gilan. Nejspíš to mělo být potichu, ale slyšeli to všichni. A stejně tak všichni přisvědčili.

,,To se nikdy nestane," namítl Thorn.

,,Ale stane, každý se někdy splete," přidala se Lydie.

,,Ale já nejsem každý."

,,Přijímám sázky!" zavětřil příležitost Jesper.

,,Na tohle ani není třeba se sázet. Je to jasné," tentokrát to byl Edvin od kormidla.

,,Co o tom víš?" zpražil ho Thorn pohledem.

,,Poměrně dost," nedal se Edvin a pokrčil rameny. ,,A taky vím, že se blížíme k pevnině a už chybí jen kousek a chtělo by to snížit rychlost a celkově se připravit na přistání."

***
Po chvilce hledání jsme našli vhodné místo pro přistání a přistáli. Vystoupili jsme na břeh, abychom si trochu odpočinuli a taky se posadili nad mapami.

Edvin opět seděl u ohně a vařil kávu.

Vůně kávy má nejspíš nějakou magickou sílu, protože hned jak ji začal vařit, všichni jsme si k němu přisedli.

Za cestu se prokázala láska hraničáře ke kávě a podle jeho líčení měli kávu rádi všichni hraničáři.

,,Jak jsme na tom se zásobami? " zeptal jsem se našeho kuchaře.

,,Zatím poměrně dobře. Všeho máme dost, ale hned jak dorazíme do přístavu, rád bych koupil čerstvé potraviny a hlavně kávu," řekl aniž by zvedl zrak od cibule, kterou právě krájel na jemno. Šlo mu to dobře a mě bavilo ho sledovat. Občas jsem zkusil mamce pomoct s vařením a mé pokusy o krájení nikdy nedopadly dobře. Kdežto Edvin krájel rychle a bez omylu.

Kývl jsem. Čerstvé potraviny se vždy hodily.

,,Mohl by mi někdo, prosím, podat hrnky?" zeptal se Edvin a sundával u toho konvici s kávou.

,,Tady," podával mu je Ingvar, jenž byl k němu nejblíž.

,,Díky," usmál se Edvin.

,,Ten první hrnek bude můj!" honem se s širokým úsměvem přihlásil Gilan.

Edvin ho jen sledoval s kamennou tváří a podával, teď už plný hrnek kávy, Ingvarovi. ,,Jsi si s tím jistý?"

,,Tak ten další."

Další hrnek šel k Thornovi.

,,Tak tenhle."

Hrnek šel ke mně.

,,Ugh, tak tenhle."

Hrnek šel k Horácovi.

,,Mohl bych další dostat já? Konečně?"

A káva putovala k Lydii.

,,To mi děláš naschvál."

,,O čem mluvíš?" Dva hrnky šly k dvojčatům.

,,Ale no tak. Tak tenhle."

To už ale Edvin podával hrnek Stefanovi.

,,Prosím. Aspoň. Tenhle."

Edvin pozvedl jedno obočí a podal další hrnek s kávou Jesperovi.

,,Fajn, fajn, fajn. Chápu. Takže dostanu kávu jako poslední."

,,Předposlední," opravil ho Edvin a podával mu kávu.

,,Opravdu je pro mě? Nevezmeš si ji na poslední chvíli?"

,,Jestli ji nechceš, tak ano. Nicméně každý kuchař nabírá sobě až jako poslednímu," protočil očima Edvin.

Gilan popadl hrnek a kousek s ním poodešel, aby měl jistotu.

,,Tak to bylo zákeřné," uznal Jesper a stejně jako všichni ostatní se usmíval.

,,A hlavně hnusné," ozval se Gilan, zatímco si přidával do kávy med.

,,Jé, ty jsi pořád ještě tady?" rýpl si Horác.

Na to Gilan jen poodešel, dřepl si, objal jednou rukou kolena a s pomocí druhé upíjel z hrnku.

,,Seletine, oni mi ubližují a jsou na mě oškliví!" pronesl a napodobil při tom hlas malého dítěte.

,,Proč zrovna Seletin?" zeptal se ho Horác.

,,Nevím. Napadl mě," pokrčil rameny hraničář.

,,Ale to nic nemění na tom, že tu máme malé urážlivé dítě," poznamenal Thorn.

,,Už zase mluví o sobě," povzdechl si Gilan.

,,Edvine, podíváš se se mnou na mapy? Chtělo by to zjistit, kde jsme," zakročil jsem před tím, než se do hádky zapojila i dvojčata. Pak by bylo horší je uklidnit. Nebo spíš nekonečné.

,,Jen to dám vařit," přikývl.

Pomocí pravé ruky zavěsil kotlík a přikryl ho pokličkou, aby se jídlo mohlo podusit. Už teď začínalo vonět a jen při pohledu na kotlík jsem si uvědomil, že mám hlad.

Rozložil jsem mapu s okolím Sokora.

,,Chtělo by to nejdřív najít nějaký záchytný bod," přemýšlel jsem nahlas.

,,Když jsme připlouvali sem, všiml jsem si pravděpodobně tohoto mysu," ukázal Edvin jeden výstupek. ,,Je poměrně velký a odpovídá to podobě této zátoky," pokračoval a ukazoval na mapě zátoku, ,,takže jsme asi pět hodin od Sokora."

,,Proč jsi to udal v hodinách?" nevinně se zeptal Thorn.

,,A proč jste tedy neřekl rovnou, kde jsme?" opáčil Edvin a šel zpátky k ohni.

,,Takže jen kousek," v duchu už jsem uvažoval co dál.

,,Najíme se a asi hodinu po jídle vyrazíme. Až dorazíme do Sokora, nejdřív samozřejmě zaplatíme za přistání a pak já, Thorn, Gilan a Horác zkusíme jít na břeh a něco málo zjistit," padlo mé rozhodnutí.

Konečně jsme byli blíž k našemu cíli. Nyní jen zbývalo najít otrokáře o osvobodit ty dva. Což byl zatím ten největší problém, vzhledem k množství našich informací. Ale udělám cokoliv, abych Hala dostal zpátky.