Luciana Montesiová pro všechny spíš rozmazlený fracek, co se schovává za smrt svojí matky. Stát se jejím nepřítelem je záruka toho, že ve vašem v životě budete mít za přátele jen svoji rodinu.
Valeri většinu svého času nic neřeší, svůj život si jen...
Do vlasů si vložím čelenku, své rty si přejedu červenou rtěnkou a stisknu je k sobě. Tu dívku, co vidím v zrcadle poznávám, je to ta stejná dívka, co oddaně miluje svého přítele, co si našla zpátky cestu k němu.
Ale pak v mých očích uvidím zklamání, když uslyším jeho hlas a Valeriho a je to tu zas.
„Co to děláš?" vyjedu po Peterovi poté, co otevřu dveře od knihovny.
„Á moje překrásná nevlastní sestra," pronese Valeri, ale já jeho přítomnost zcela ignoruji.
„Ptala jsem se, co to děláš?" prásknu rukou do stolu a podívám se na něho. Na stole je lajna bílého prášku, co je v posledním měsíci jediné spolu se sexem, co Petera zajímá, nebo mi to tak jen přijde.
„Ale Lucy, víš, že chci žít normální život," namítne Peter a já se musím zasmát.
„Tohle, že tě vrátí do normálního života, zbláznil ses, Petere?" rozhodím rukami a mám chuť ho odtáhnout z téhle místnosti, dovést ho do domu jeho rodičů a vše jim vyklopit.
„Každý máme svoje období života, taky jsem při tobě stál, když si pila a fetovala na každém večírku, kdo ví, co si potom s kým dělala," pousměje se Peter.
„Takže si myslíš o mně, že jsem spala s každým?" zvýším svůj hlas a vevnitř pukám vzteky.
„To neříkám," obhajuje se.
„Ale myslíš," bouchnu znovu do stolu a rozejdu se ke dveřím, kde tu scénu škvírkou ve dveřích pozoruje Paula.
„Ty ses sem dostala jak?" chtěla bych jí tak moc vrazit, chtěla bych jí dát za vinnu smrt Anny, chtěla bych jí dát za vinnu, že mi zničila celý život.
„Valeri mě pozval, chtěl něco vysvětlit do školy," odpoví mi tichým hlasem a já zavřu dveře od knihovny, nebude se na tohle dívat.
„Odkdy?" zeptá se mě, když procházím kolem ní. Povzdychnu si a rukou si promasíruji čelo.
„Trvá to měsíc," odpovím jí a sejdu po schodech do obývacího pokoje. Pohlédnu na kulečník, co stojí uprostřed místnosti a vidím nás tam, mě a Valeriho, jak po něm toužím, i když vím, že nikdy ho nebudu mít, je lepší se mu vyhýbat a nemluvit s ním. Netuším, jestli má touha po něm, je jen fyzická nebo i psychická, potom co jsem tu noc viděla jeho tělo, tak nemůžu na něho zapomenout. Rychle zatřepu hlavou a vyjdu na příjezdovou cestu, kde stojí Pablo s Rebeccou a o něčem se hádají, zdá se, že naše parta se pořád jen dokola hádá.
„Nechtěl jsem, aby to zašlo tak daleko, ale já od ní to potřeboval, jinak by nás to všechny zničilo," řve po ní Pablo.
„Co zašlo tak daleko?" zeptám se jich a jejich pohledy se okamžitě přesunou na mě.
„Co se stalo?" zeptám se znovu, protože na moji předchozí otázku nikdy nereagoval.
„Nicka měla dělat s námi projekt, ale nedonesla to, tak Pablo na ni zatlačil a trochu jí pohrozil, dělá z toho velkou vědu," odpoví mi Rebecca po chvilce, ale já jsem si stoprocentně jistá, že mi lže. Žádný projekt jsme dělat neměli a oni nikdy s Nickou ve skupině nejsou.
„Celkem zajímavá historka," pokrčím rameny a vrátím se zpět do domu. Něco se mi tady tají.
Můj otec je zase pryč, takže se nám tu po domě pohybuje hromada lidí, které si Valeri pozval a já nemám ponětí, co jsou zač. Neřeším to, nemám na to sílu, nejraději bych se zamkla do pokoje, ale když do něho vkročím, tak tu stojí Margot.
„Co tady děláš?" zavrčím na ni.
„Máš ji stále," ukáže na naši fotku, kde jsme malé holčičky a smějeme se.
„Nemám ji tam proto, že bych tě měla ráda, mám ji tam proto, že mi připomíná časy, kdy má matka ještě žila, pokud tě to zajímá," povím jí a padnu na postel, je mi jedno, že tu je.
„Paula spí s Peterem," řekne mi zničehonic.
„A to mi říkáš jen tak?" zeptám se jí s posměchem, ona mě snad bude litovat, ale já žádná chudinka nejsem, já Paulu zničím tak, že si nikde neškrtne a na nějaké stipendium na univerzitě bude muset zapomenout.
„Měla bys to vědět, a ještě jedna věc, vím, že ty a Valeri něco mezi sebou máte," rozesměji se na celý pokoj, dělá si ze mě srandu? Je tak směšná, jak si chce moji pozornost získat, chce snad být moje kamarádka?
„Ach Margot, myslím, že sleduješ moc filmů," zasměji se „mezi mnou a Valerim nic není a jestli budeš chtít nás při něčem načapat, tak drahoušku, plýtváš časem," zvednu se z postele a postavím se před ni a pohladím ji po tváři.
„Když jsme byly malé holčičky, tak jsem mezi námi nevnímala tu odlišnost, nevnímala jsem, že tvoji rodiče si vydělávají špinavou prací, ale měla by ses vrátit mezi své kamarády, protože tam patříš," lehce jí plesknu, tak aby ji to nebolelo a usměji se.
„A nepátrej po ničem, co neexistuje," dodám a nechám ji ve svém pokoji, i když tam nikdy nikoho nepouštím.
Ještě jednou se zasměji té absurditě, že já a Valeri bychom něco mezi sebou měli, jediné, co budeme tak nevlastní sourozenci, nic víc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
