Luciana Montesiová pro všechny spíš rozmazlený fracek, co se schovává za smrt svojí matky. Stát se jejím nepřítelem je záruka toho, že ve vašem v životě budete mít za přátele jen svoji rodinu.
Valeri většinu svého času nic neřeší, svůj život si jen...
„Tak to je mega luxusní bejvák," zvolal jsem a rozešel jsem se bytem, kde budeme podle všeho delší dobu bydlet, než má matka půjde o barák dál.
„Tohle je jen přechodné, můj přítel nechce na svoji dceru tlačit, a ještě jí o nás neřekl, ale hned jak bude na to připravená, tak se přestěhujeme do o dost většího domu," zasmála se a padla na sedačku.
„Říkala jsem ti, že se tady budeme mít líp," její zvonivý hlas se rozléhal bytem, vypadala šťastně, až mě z toho píchlo u srdce, záviděl jsem jí to, ona mohla být šťastná bez omamných látek a já jsem si k štěstí musel dopomoct.
„Valeri, jsem ráda, že jsi tady se mnou," usmála se na mě, ale já na to nic neodpovídal.
„Večer jdu ven," oznámil jsem ji, nečekal jsem její souhlas, ten už mi byl dávno jedno.
„Mohl by si to omezit tady," ozvala se a já jsem se na ni podíval s úšklebkem. Co si myslí? Že když ona bude šťastná, tak budu i já.
„Nikdy," odsekl jsem.
„Není dobré, aby si bral drogy," už jsem chtěl odejít, ale otočil jsem se na ni a překvapeně jsem jí pohlédl do tváře.
„Myslíš, že to nevidím?" zeptala se mě.
„Myslíš, že nepoznám, když se vrátíš zfetovaný? Jsem tvoje matka, Valeri, starám se o tebe pokaždé, když nejsi ani schopný jít na záchod, a že se to stalo už tolikrát, ono je hezké, že na chvilku ti je dobře, ale potom? Myslíš si, že se o tebe nebojím? Ani netušíš, jaké je to na tebe čekat celou noc a ty se klidně objevíš za tři dny. Nenáviď mě, to přežiji, ale nikdy nepřežiji, když si zničíš život jen kvůli mojí vinně," dopověděla a svou hlavu položila do dlaní.
„Někdo tě musí trestat," to bylo jediné, co jsem jí na to dokázal říct. Prošel jsem obývákem a zavřel se v pokoji, možná se mi jen zdálo, že jsem slyšel vzlyky, ale nijak jsem to nehodlal řešit, ona pro mě nic neznamenala.
Lehl jsem si na svoji teď novou postel a podíval se na strop, potřeboval jsem to, abych konečně na nic nemyslel, aby mi bylo vše jedno. Věděl jsem, že ten večer v tom domě matka nebyla sama, že já jsem mohl tátu zastavit, mohl jsem za ním jít a zadržet ho, ale neudělal jsem to. Měl jsem na tom stejný podíl jako má matka, možná proto jsem ji tak moc nenáviděl, divil jsem se, že dokážu s ní žít v jednom domě.
„Musím pryč," zamumlal jsem si pro sebe a sebral se z postele.
„Kam jdeš?" ozvalo se za mnou, když už jsem chtěl zavřít dveře a prostě odejít.
„Ven," a s tím jsem i dveře zavřel. Tohle město mi přišlo mrtvé, na to že byl páteční večer o prázdninách, tak to tady moc nežilo.
„Něco tady hledáš?" zeptal se mě hlas za mnou a já jsem se otočil na černovlásku.
„Co potřebuješ?" odsekl jsem.
„Jen jsem tě tu nikdy neviděla," odpověděla mi nevinně a já jsem si uvědomil, že možná takhle hrubě jsem se neměl chovat.
„Promiň, ne nemůžeš mě znát, zrovna jsme se přistěhovali," usmál jsem se na ni a prohlédl si ji líp. Na sobě měla minišaty, kdyby stála někde na rohu ulici, spletl bych si ji s nějakou děvkou, možná jí byla, jen hledala svého zákazníka na večer, ale tím já nebudu, nikdy neplatím za sex. Radši si najdu v baru nějakou holku, co to cítí stejně.
„Vypadáš, že ses zatoulal do lepší čtvrti," dotkla se mého trika a já jsem se na ni nechápavě podíval.
„Nic moc kvalita," dodala a já jsem zvedl obočí, co to má jako znamenat, to je nějaký konkurz nebo co?
„Bydlím jen o ulici dál v bytě," řekl jsem jí, jen se zamračila.
„Zajímavé," uznala a pustila mé triko.
„Jsem Margot, mimochodem," natáhla ke mně ruku a já ji přijal.
„Valeri," představil jsem se taky.
„Hezké jméno," zkonstatovala.
„Promiň za ten začátek, tak nějak se to rozřazujeme do společenských vrstev," usmála se. Tohle město je fakt šílené.
„Kam vlastně máš namířeno?" zeptala se mě a pořád se usmívala. Možná na jednu noc by ušla, i když v tom výstřihu skoro nic nemá, to nemám rád. Zadek by ušel.
„Za nějakou zábavou," odpověděl jsem jí a její úsměv se ještě víc rozšířil.
„To máš štěstí, že si na mě natrefil, máme totiž společnou cestu," než jsem jí stačil říct, že si zábavu najdu sám, tak mě držela za ruku a vedla mě městem, takhle trapně mi ještě nebylo. Ale možná to tady tak funguje, možná tohle město žije úplně jiným životem než to moje. Prošli jsme kolem fronty mladých dívek, které vypadaly jak modelky, no jako ne jako ty ploché vyhublé, co vypadají jako kostra, ale jako ty z playboye.
„Margot," usmál se na ni sekuriťák.
„Ahoj Tome," pozdravila ho Margot a políbila na tvář.
„Dnes se společností?" zeptal se jí.
„Vím celkem nezvyk, ale je tu nový," odpověděla mu s úsměvem.
„Tak vítej v městě," jen jsem přikývl a prošel kolem něho za Margot. Když jsem rozhlédl po klubu, tak jsem si tu přišel jako obyčejný. Měl jsem na sobě jen bílé triko a rifle, nic speciálního, ale to co tu měli ostatní, byla jiná úroveň, proto sem úplně Margot zapadla a už jsem asi chápal, proč se mě ptala, odkud jsem.
Takhle se bavila vyšší společnost, výstřední značkové oblečení, byl to úplně odlišný život, který jsem žil.
„No pojď, Valeri," zakřičela na mě přes hudbu Margot a drala se k baru. Něco objednala a pak se ke mně vrátila s nějakým nápojem, neuměl jsem si představit, kolik to muselo stát.
„Co jsem ti dlužný?" zeptal jsem se jí a ona se usmála.
„Nic, dnes piješ na mě," zasmála a ťukla si se mnou a já jsem se napil. Popravdě jsem potřeboval tvrdý alkohol, ale tohle mohlo postačit.
Pravda byla taková, že to bylo jediné, co jsem si z toho večera pamatoval. Na jednu stranu musím uznat, že to byl opravdu kvalitní matroš, protože vedle tolika holek jsem se už dlouho neprobudil, nebudu vykládat, že moc na sobě neměly.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nová kapitola je tady a s tím otázka na Vás, jak se Vám líbí příběh?
