Hallelujah

11. Kapitola

„Zdravím," postavím se do dveří a sleduji Lu, která si schovává tvář do dlaní. Peter vedle ní se směje, ale ona jen nad tím kroutí hlavou.

„Zdravím, Valeri," usměje se na mě učitelka „myslím, že by ses měl posadit," dodá vzápětí a její rozkaz vyslyším a posadím se do zadní lavice k oknu, kde sedí nějaký kluk. Přede mnou sedí Charlotte s nějakou holkou, Lu se ještě na mě otočí a protočí panenkami, abych viděl, jak moc je mnou znechucená.

„Je pravda, že jsi Luciany nevlastní bratr?" obrátí se na mě ten kluk, s kterým sedím.

„Jo," odpovím mu.

„Už teď tě lituji," otočí se na nás ta holka před námi.

„Mimochodem jsem Alexandr, ale všichni mi říkají Saša," podá mi ruku a já ji přijmu.

„Valeri," usměji se na něho. Lu mě stále probodává nenávistným pohledem, něco tady není v pořádku.

„Nevypadá, že tě má zrovna v lásce," zašeptá mi Saša a já se pousměji.

„Ta miluje jen sebe," podívám se na něho.

„Mě přímo nenávidí," znovu promluví dívka před námi.

„Jsem Paula," poznamená jakoby nic. Něco mi říká, že ona je právě důvodem nenávistných pohledů Lu. Peter se na nás otočí několikrát, ale jeho oči vždy spočinou na Paule a já vidím, jak se vždy Lu zavrtí, ale nepodívá se dozadu. Lu si celou hodinu vše zapisuje a mě nevěnuje ani špetku pozornosti, což mě trochu mrzí, ale přežiji to.

„Chtělo by to dneska party," prohlásím o přestávce a několik lidí se na mě podívá.

„Hrabe ti?" vyjede Lu.

„Myslím, že je to skvělý nápad," ozve se vedle ní Peter a ona se na něho nechápavě podívá.

„Jsi v pořádku? Jsme první den ve škole a vy už myslíte jen na party," sykne Lu.

„Nemusíš chodit, Lu," Peter se nad ní nakloní, zprvu to vypadalo, že jí něco zašeptá, ale nakonec se to rozhodl říct nahlas, aby to všichni slyšeli. Lu skrčí své čelo, na kterém hned naskočí vrásky, její obličej se změní do ublížené grimasy, ale její oči jsou prázdné. Nevypadají ublíženě, nevypadají zklamané ani smutné, jsou prostě jen prázdné.

„Možná to nakonec nebude špatný nápad," prohlásí odevzdaně a s povzdechem.

„Co Paulo? Půjdeme taky?" promluví Charlotte.

„Mohly bychom se na chvilku zastavit," odpovídá a já vidím Lu, jak se jí z obličeje vytváří barva, teď už vidím ten vztek v očích. Vypadá, že po té Paule skočí a na místě ji uškrtí.

„Jsi v pořádku?" zeptá se ji ta bloncka z elity.

„Samozřejmě," odpoví ji automaticky, ale její oči říkají něco jiného. Radši tu bloncku obejde a zmizí na chodbě. Podívám se na Paulu, která ji taky sleduje, ale její výraz je neutrální. Celý den pokračuje ve stejném duchu, Lu se mi vyhýbá, vlastně se vyhýbá všem, Peter hledí po Paule a mně začíná být jasné, že ti dva něco spolu mají, možná ona je ten důvod, proč se Lu rozpadá vztah, ale jen to nepřizná.

„Mohl by sis trochu pohnout, protože chci z téhle školy, už vypadnout," u mé hlavy se ozve rána a já se probudím v knihovně a nade mnou se sklání Lu.

„Asi jsem usnul," zívnu si.

„Nepovídej," odsekne a já si pomalu začnu sbírat věci.

„Vím, že mi do toho nic není, ale Peter něco měl s Paulou?" zeptám se ji a její tvář zkamení.

„Zapamatuj si jednu věc, Peter nikdy s Paulou nic neměl a nikdy mít nebude, protože jedinou dívku, se kterou bude, jsem já a už se mě nikdy na takové kraviny neptej," otočí se na podpatku a vyjde z knihovny a já vím, že mi lže a hlavně, že lže sama sobě.

Když vycházím z knihovny, Lu už se opírá od auto a hledí do mobilu, vůbec nevnímá, že jsem přišel, otevřu auto a ona si do něho sedne a vůbec si mě nevšímá. Ignoruje mě celou dobu, dokonce doma si zaleze do svého pokoje a vůbec z něho nevychází. Několikrát jsem se snažil do jejího pokoje nahlédnout, ale viděl jsem, jak sedí u stolu a něco píše do sešitu a hledá na notebooku.

Z pokoje vyleze až přesně na čas, kdy máme odjíždět na party.

„Můžeš už jít, chtěla bych to mít už za sebou," projde kolem mě a já se musím podívat na její zadek, prostě v těch přiléhavých šatech přesně po prdel, to ani jinak nejde. Fakt s takovou kráskou žiji a nemohu s ní spát? To je snad tohle peklo nebo co?

I v autě mě stále ignoruje, dělá, že tam nejsem. Když naše auto zastaví před klubem a my vystoupíme.

„Tohle vše je jen kvůli tobě, tak si to zapamatuj," sykne a projde kolem mě dovnitř. Chvíli tam stojím a zasněně si představuji, jak by v mé posteli vzdychala mé jméno, ale ona se jednou podvolí a bude škemrat, abych nepřestal.

„Ty snad tady čekáš na nás," vytrhne mě z nádherného zasnění Charlotte. Vedle ní stojí Saša a Paula.

„Nevím, s kým jiným bych měl trávit tuhle noc," obejmu je a vkročím s nimi do víru zábavy. Hned jak vkročíme dovnitř, tak ji hledám, stojí vedle Petera, který ji objímá za pas. Oba dva v ruce drží drink a vypadají spíš nešťastně než zamilovaně.

„Pořád ji sleduješ," šeptne mi hlas do ucha.

„Je to moje nevlastní sestra, musím se o ni starat," odpovím Charlotte.

„Ale nemusíš, ona si nezaslouží ničí pozornost ani Peterovu, kdo ví, s kolika nevlastními bratry spala," pronese a pořád je sleduje.

„Jak to myslíš?" otočím se na Charlotte.

„Traduje se, že se s každým vyspala, protože jim to v posteli neklape," pokrčí rameny. Zadívám se zpět na Lu a nepřijde mi, že ona by s nimi spala, ale třeba se pletu a třeba je to úplně naopak a ona je jen obětí.

„Co tu tak jen stojíte?" zezadu nás obejme Saša, na chvíli se usměje, ale hned mu úsměv zmizí.

„Fakt zrovna pozorujete je?" zeptá se nás.

„Máš něco proti?" zeptám se ho.

„Já jen..." zastaví se „šukal si s jeho sestrou," doplní ho Charlotte.

„To si nemusela, Charlotte," zatváří se uraženě, ale po chvíli se začne smát.

„Ach ano, Anna, všichni si o ní myslí, jaký byla svatoušek, přitom to bylo naopak, ale to, co se jí stalo, si nikdo nezaslouží. Luciana ji přímo nenáviděla, dělala jen naoko před Peterem, že ji má ráda. Možná to právě byla ona, kdo se ji potřeboval zbavit, už několikrát nám ukázala, čeho je schopná," jeho hlas zněl tajemně.

„Luciana je schopná všeho, ale nikdy by někoho nedohnala ke sebevraždě," zastane se ji Charlotte, až je to od ní podivné.

„A přijde ti někdo tady schopný někoho zabít?" všichni se rozhlédneme po místnosti „a přesto to někdo udělal," dodá.