Hallelujah

19. Kapitola

A je to tady, všichni jen řeší ples. K čemu to vlastně je? Opít se můžeme na party bez takového rozruchu kolem toho.

„Valeri, všude jsem tě hledala," poví mi Charlotte a oba se zadíváme směrem k Lu a Peterovi. Zrovna jí dává kytici a nejspíš ji právě pozval na ples.

„Jak nechutné," procedí mezi zuby, když si dají pusu a usmívají se na sebe, jak dva puberťáci.

„Na co se tak díváte?" zeptá se nás Paula a otevře si skříňku a já si všimnu, že v ní má dost podobnou kytici, kterou před chvílí dostala Lu.

„Ty si to neskončila?" zeptám se ji a já Paula se otočí na mě se zmateným výrazem.

„Nevím, s čím bych měla skončit," odvětí mi a vezme si ze skříňky učebnici.

„Zahráváš si s ohněm, Paulo, ty si ani neumíš představit, co ti může udělat," řeknu jí.

„Ty ani nemáš tušení, co vše mi už udělala, nebojím se ji," musím se tomu zasmát, tohle fakt stojí o to, aby si zničila život.

„Jak myslíš, ale já tě varoval," řeknu jí a vydám se od ní, nenávidím tenhle svět bohatých dětiček. Chci být na chvilku sám, a tak se vydám k šatnám, ale když chci do ní vejít, tak uslyším hlasy.

„Luciana něco tuší," promluví Rebecca, kterou spatřím škvírkou u dveří.

„Jsi paranoidní, Rebecco, nikdo se nic nedozví, stalo se to před půl rokem," promluví mužský hlas, který nemohu nikam zařadit.

„Bojím se, že to zjistí, a když to zjistí, tak mu to řekne. Je to moje nejlepší kamarádka, zná mě moc dobře, aby viděla, že něco není v pořádku," namítne Rebecca.

„Nic jsem špatně neudělal, ta mrcha mě vydírala, zasloužila si to. Nakonec z ní udělali největší chudinku, ach naše chudinka Anna, ale to co dělala všem okolo, to už nikdo neřeší," Rebecca přejde k umyvadlu a pustí vodu a umyje si ruce, chce si i umýt obličej, ale zarazí se, zničila by si make up.

„Nenáviděla Lucianu, pamatuješ, jak o ní začala vykládat, že spí se svými nevlastními bratry? Ty znáš pravdu, co si u Luciany dělo, víš, že ona je oběť a ona začala tohle o ní vykládat bez ohledu na to, jestli se ji zeptala, jestli třeba nepotřebuje pomoct. Ona nebyla svatá, tak se na to podívej, svět přišel o jednu mrchu. Nikdo by si toho nevšiml, kdyby to nebyla holka z bohaté rodiny, neštěkl by po ní pes. Ta dívka drogovala, spala se bratrem Saši během toho, co byla se Sašou, přijde ti to normální?" ten mužský hlas je tvrdý, je mi povědomý, ale nemohu ho k nikomu přiřadit.

„Lucy, všichni si o ní myslí, jak je zlá, přitom si nikdo neuvědomuje, jak jí všichni ubližují, je mi jí líto. Po maturitě se chce odstěhovat od svého otce někam daleko, nejspíš na druhou stranu zeměkoule a tam studovat a žít," řekne zasněně, vypadá to, že jí závidí.

„No vidíš, Lucy zmizí, stačí vydržet tenhle rok a nikdo se nic nedozví," poví jí ten mužský hlas.

„Nezapomeň, že si to udělal ty," poví mu Rebecca a její výraz zhrubne a zpřísní.

„Nezapomeň, že jsi spolupachatelka," připomene jí a ona se zhrouceně sedne na lavici.

„Za chvilku mi začíná hodina," promluví Rebecca a já vím, že je čas zmizet. Ještě pochopím, když slyším něco, co jsem neměl. Hlavou se mi víří myšlenky, když procházím chodbou kolem tříd. Kdo byl ten muž? Opravdu Rebecca měla prsty ve smrti Anny? A Lu je nakonec oběť něčeho hrozného?

„Co se děje, Valeri?" uslyším za sebou hlas a otočím se na Lu.

„Já... nic se neděje," odpovím jí a nechápu, proč se mě ptá, když se o mně vůbec nezajímá.

„Vypadáš dost zamyšleně, jen že jsem tě nikdy takového neviděla," poví mi a v jejím výraze, vidím opravdovou starost.

„Nemusíš se o mě starost," ale místo toho, aby mě nechala, tak mě zatáhne do prázdné třídy.

„Co se děje?" zeptá se mě znovu.

„Jsem jen znechucen z tebe," povím jí, i když to není pravda. Ona povzdechne a posadí se na lavici.

„Ani nevíš, jak moc bych si přála být někým jiným a prostě utéct někam daleko, nepotřebovat otcovy peníze, ale nejde to," snaží se usmát, ale je z toho něco smutného.

„Tak uteč se mnou," navrhnu jí a se nahlas zasměje.

„A živili bychom se dealováním drog," zavrtí hlavou.

„I tím se dá slušně vydělat," namítnu a ona se rozesměje. Přejdu k ní blíž, už jsem tak blízko, abych ji mohl políbit, vím, že to chce, ale místo toho mě odstrčí.

„Tohle nemůžeme, Valeri, jak jsem řekla, mezi námi nikdy nic nebude," a s tím opustí třídu a já bouchnu pěstí do lavice. Začínám v sobě nalézat stránku, o které jsem nevěděl, že ve mně existuje.