𝑫𝒐 𝒚𝒐𝒖 𝒆𝒗𝒆𝒏 𝒌𝒏𝒐𝒘 𝒊 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒚𝒐𝒖? [𝑴𝒊𝒓𝒊𝑻𝒂𝒎𝒂]

𝟛

Nakonec jsme dorazili k mojí oblíbené restauraci. Mirio vkročil, jako první a podržel mi dveře. Viděl, že mám ruce v kapsách a nehodlám je prozatím vytahovat.

Šli jsme si rovnou objednat. Stouplo jsme si do řady a čekali.

Konec konců jsem byl na řadě já. Zvedl jsem můj pohled na mladou slečnu za pultem a ona se zeptala.

,,Co si dáte?" Usmála se na mě.

,,No... Ehm..." Pak jsem si uvědomil, že se jí celou dobu dívám do očí.

Zpanikařil jsem a během vteřiny se odvrátil celým svým tělem čelem ke zdi.

,,Nedokážu si ani objednat jídlo..." Šeptal jsem tiše do zdi. Mirio si uvědomil co se stalo. Proto převzal objednací štafetu.

,,Promiňte. Můj přítel si dá Takoyaki a Clams a pro mě jednou Ramen." Objednal za mě. Věděl přesně, co si chci dát.

,,Samozřejmě, tady vám dám číslo vaší objednávky a až se objeví na tabuli, tak si pro něj přijďte támhle k okénku." Ukázala slečna a podala mu lísteček.

,,Dobře." Vytáhl peněženku a celé to zaplatil. Vzal lísteček a šel ke mně.
,,Pojď si někam sednout." Usmál se.

Jen jsem se odvrátil od zdi a šel k prvnímu volnému stolu, který jsem zaregistroval. Přišel jsem k němu a usadil se na židli. Mirio se posadil naproti mně.

,,Promiň. To se mi stává pořád." Vložil jsem své tváře do dlaní.
,,Peníze ti dám." Zamumlal jsem tiše.

,,Tamaki, znám tě už dlouho. Nemusíš se mi omlouvat a ani dávat peníze za jídlo. Stejně jsem tě vytáhl já." Řekl se širokým úsměvem a mávl nad tím rukou.

,,Dobře." Povzdechl jsem si.

,,Tamaki. Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit." Změnil tón hlasu na dost vážný, což upoutalo mojí pozornost.

Zvedl jsem obličej z dlaní a podíval se přímo na něj.

,,Chtěl jsem ti to říct už dlouho, ale nikdy nebyla ta správná chvíle a ty jsi se mnou nikam nechtěl jít, abych ti to řekl u kafe nebo někde u jídla." Děsil mě jeho klidně vážný styl, kterým říkal větu.

Zajímá mě, co mi chce říct. Doufal jsem v jednu věc, ale věděl jsem, že mi to ani za milión let neřekne.

,,Víš, já..." Zarazil se.
,,Počkej, jdu pro jídlo." Zvedl se a odešel.

Bylo mi nepříjemné, že mě takto napnul a teď odešel. Zajímá mě, co je tak důležité, když mi to nemohl říct na koleji. Během několika vteřin přinesl porce. Mojí část položil přímo přede mne a já si s chutí vzal hůlky. On se posadil naproti mně a také uchopil hůlky.

,,Víš Tamaki," Proč vždycky začíná slovem "víš"? Mám z toho slova špatný pocit a nepříjemnou husí kůži.
,,už nějaký čas chodím s Hado." Začal si hůlkami míchat nudle a u toho se zamilovaně usmíval.

Sakra!

Bylo neuvěřitelně naivní si myslet, že mi chce říct něco jiného.

,,Aha." Vložil jsem si knedlíček do úst a snažil se zakrýt fakt, že se mi to vůbec nelíbí.
,,To vám přeju."

Vždy jsem věděl, že Hado bude poměrně velká konkurence. Navíc jsem vždy věděl, že má více procentní šanci na úspěch. Předci jen, ona je holka a já jen kluk, který je zaměřen na totožné pohlaví.

,,Jsem s ní strašně šťastný." Rozzářili se mu oči.
,,Je úžasná." Vložil si sousto do pusy.

Řeknu vám jednu věc...

Nechcete sedět u stolu s nejlepším přítelem, kterého milujete a on vám vypráví o tom, jak jim to s přítelkyní klape a jsou šťastní.

Budete mít pocit bezcennosti.

Nebo

Hodně velký pocit úzkosti.

,,Tamaki?" Mával mi rukou před obličejem.
,,Je ti něco?" Zvedl jsem svůj zamyšlený pohled od mého jídla.

,,Ne, proč by jo?"

Protože důvod je o pár řádků výš.

,,Vypadal jsi duchem nepřítomný." Zvážněl jeho výraz ve tváři.

,,Všechno je v pořádku." Trošku jsem se usmál a dál se věnoval jídlu.

Slepý, jako moje láska k tobě.

,,Dobře." Nadále se věnoval své porci a vyprávěl mi o Hado, jako bych ji sám neznal. Jen jsem předstíral zájem a v duchu přemýšlel, proč ona a ne já.

Protože je holka...!

Křičelo na mě moje vnitřní já.

Boom!🤯

Je tu další část mojí milí čtenáři.❤️

Dneska jsem to prostě viděla na dvě kapitoly!🍀😇

Snad se vám to zatím líbí.😏

Zatím papa! ❤️
9.1.2021

Vaše Rin ❤️