𝑫𝒐 𝒚𝒐𝒖 𝒆𝒗𝒆𝒏 𝒌𝒏𝒐𝒘 𝒊 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒚𝒐𝒖? [𝑴𝒊𝒓𝒊𝑻𝒂𝒎𝒂]

𝟞

Usnul jsem na podlaze.

Nezmohl jsem se ani postavit na nohy a přesunout se do postele.

Když mě ráno probudil vyzváněcí tón mého telefonu myslel jsem, že to byl opravdu jen hodně špatný sen, ale když jsem si uvědomil, že jsem stále na tom samém místě, jako včera, začali mi znovu téct slzy.

Vytáhl jsem telefon z kapsy a podíval se, kdo mi volá.

Fat Gum.

Přečetl jsem si pro sebe jméno kontaktu. Rychle jsem si otřel slzy a zvedl hovor.

,,Ahoj Tamaki. Mohl by jsi dneska na devátou dorazit na stanici? Vím, že je neděle, ale potřebujeme hlídky." Pronesl otázku rovnou i s důvodem.

,,Samozřejmě." Tiše jsem odvětil.

,,Dobře. Ještě zavolám Eijirovi, bude s tebou na hlídce." Oznámil mi.
,,Tak se zatím měj."

,,Jo, ahoj." Řekl jsem bez duše.

Poté se ozvalo pípnutí znázorňující konec hovoru. Povzdechl jsem si.

Musím na hrdinskou praxi.

Zvedl jsem se z podlahy. Musel jsem se převléknout. Nemůžu tam přijít v oblečení, které je pomačkané kvůli mému spánku na podlaze. Přišel jsem ke skříni a převlékl se. Následně jsem uchopil batoh a vložil do něj můj převlek. Dal jsem si jej na záda. Pak jsem šel ke dveřím, ale při cestě jsem se zastavil u zrcadla, jelikož jsem si všiml své tváře. Měl jsem na levé tváři neustále otisk Hadiny dlaně. Zarudlý obrys ruky, který nešel přehlédnout. Odvrátil jsem pohled z mé maličkosti a povzdechl jsem si.

Teď jsem si na milión procent jistý, že to nebyl sen.

Rozešel jsem se k východu z mého pokoje, vzal mikinu z věšáku a vzal za kliku. Vyšel jsem ven. Zamířil jsem po schodech dolů až do společenské místnosti. Zabočil jsem do kuchyně, kde jsem otevřel ledničku a dal si do batohu pár kousků Takoyaki a Clams uložené v krabičce. To proto, abych měl z čeho použít mojí schopnost.

Vydal jsem se k východu a s rukama v kapsách šel směrem k budově 1-A.

Když jsem se zastavil před odbočkou přímo k 1-A zahlédl jsem, jak se otevřeli hlavní dveře.

Kirishima Eijiro!

Vyšel ze dveří a následně mi zamával. Já jen stál a čekal, až dojde přímo ke mně.

,,Ahoj Amajiku!" Usmál se.
,,Taky ti volali z hrdinské agentury?" Vybalil na mne rychle otázku.

,,Ahoj Kirishimo, samozřejmě." Tiše jsem mu odpověděl.

,,Co to máš na tváři?" Ukázal prstem na otisk ruky.

,,To nic není." Zahleděl jsem se co nejvíce směrem k zemi.

,,Nesouvisí to nějak s Hado a Miriem?"

Jak to jen může vědět?

Podíval jsem se překvapeně jeho směrem a nedokázal mu odpovědět. Byl jsem tak zaskočen.

,,Promiň, Uraraka a Tsu se včera o tom zmínili. Prý se bavili s Hado a ta jim to řekla a ony to pak řekli mě." Vysvětlil mi, jak se dostal k dané informaci.

,,Jo, dost jsem to pokazil." Špitl jsem a dlaněmi si zakryl obličej.

,,Jestli si o tom chceš promluvit, jsem jedno velké ucho, ale řekneš mi to po cestě, protože by jsme měli jít, jinak to nestihneme." Ukázal směrem k hlavní bráně a já dal ruce z obličeje. Kývl jsem. Následně jsme se oba rozešli.

Je tak milý.

I když mě pořádně nezná, tak mi nabídl pomoc a já ji přijmul.

Byl teď jediný, komu jsem se pohl svěřit.

Při cestě jsem mu vylíčil celou situaci. Co se stalo a v jakém problému se právě nacházím, ale neřekl jsem mu, proč se to vůbec stalo.

Nemohl jsem mu říct, že jsem to vše podělal jen kvůli tomu, že ho miluju.

Ach bože!😂💕

Nemůžu si pomoct.🥰

Jsem na to úplně ulítlá.😌

Jsem jediná, která je na tom závislá?😏

Zatím papa!❤️
11.1.2021

Vaše Rin ❤️