𝑫𝒐 𝒚𝒐𝒖 𝒆𝒗𝒆𝒏 𝒌𝒏𝒐𝒘 𝒊 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒚𝒐𝒖? [𝑴𝒊𝒓𝒊𝑻𝒂𝒎𝒂]

𝟚𝟚

Ucítil jsem letmý polibek na svých rtech. Na tváři cítil paprsky slunce, které přicházelo od okna. S nepatrným úsměvem jsem otevřel oči a spatřil mojí životní lásku pozorujíc mojí tvář. Mlčky jsem se zadíval do jeho modrých očí, které kmitali z mého pravého oka do levého.

,,Dobré ráno vrabčáku." Se širokým úsměvem znovu okusil mé rty. Párkrát pohl rty proti těm mým a na to se odtáhl.

,,Dobré, takové probuzení bych si nechal líbit snad každý den." Moje tváře nabrali jemný odstín červené.

,,Stačí jen říct." Několikrát zamrkal a následně se zvedl.

Až teď mi došlo, že jsme oba spali úplně nazí. Mé tváře pohltila sytě červená barva. Mirio se na mě otočil a všiml si, že si zakrývam tváře dlaněmi.

,,To jsme spali celou noc takhle?" Tiše jsem zamumlal do dlaní.

,,Nějaký problém?" Otočil se směrem ke mně, ruce měl v bok a mezi nohama... to nemá cenu komentovat. Každý si to dokáže živě představit.

,,Neee..." Nejistě jsem pronesl a nemohl odtrhnout pohled z jeho rozkroku. Už jsem ho párkrát viděl nahého, ale to bylo vždy, když používal svoji schopnost. Přišel mi o dost větší než kdysi. Možná je to tím, že teď ho můžu mít kdykoliv v sobě.

,,Chceš repete?" Skousl si spodní ret.

,,Možná po škole. Musíme se připravit." Zvedl jsem se i s dekou z postele, kterou jsem měl přehozenou přes ramena a snažil se dojít ke skříni. Párkrát jsem tiše zaskuhral.

,,Dobře, ale tohle nepotřebuješ." Stáhl deku dolů a já zrudnul.

,,Hej!" Nestihl jsem ji chytit.

,,Po včerejšku ti to může být jedno." Jen jsem se zakabonil a vzal si věci ze skříně.

,,No jo, no jo." Natáhl jsem si trenky a vytáhl košili s kalhotami, které jsem si následně také oblékl. Pak jsem se otočil na Miria.
,,Ty se neoblékneš? To jako půjdeš takhle do školy?" Začal jsem se nad tou myšlenkou usmívat.

,,Stejně už mě většina lidí viděla nahého." Stále stal s rukama v bok.

,,No jo, tvůj Quirk je přesně dělaný na to, aby každý znal celé tvé tělo do detailů." Posbíral jsem jeho oblečení.
,,A teď se koukej obléknout nebo opravdu půjdeš takhle." Hodil jsem po něm oblečení.

,,No jo, ale ještě, že jsem si nechal udělat pár kousků oblečení protkané mými vlasy i na normální chození. Díky tomu můžu Quirk používat i běžném životě, když je potřeba." Natahoval si kalhoty.

,,Tak nemel a dělej brzdo." Pobídl jsem ho.

,,Už to bude..." Začal si zapínat knoflíky u košile a upravovat kravatu.

,,Tak pojď." Hodil jsem si batoh na záda. Vzal jsem ho za kravatu a táhl ho za sebou, jako na vodítku.

Z ničeho nic jsem slyšel vyzváněcí tón telefonu, ale ten nebyl můj. Mirio se zastavil a já s ním. Vytáhl telefon z kapsy. Chvíli civěl na obrazuvku a poté hovor zvedl.

,,Dobrý den." Řekl. Snažil jsem se být co nejvíce potichu, ale neslyšel jsem ani slovo, krom Miria.
,,Jistě, Midoriya tam bude taky?" Měl vážný výraz ve tváři.
,,Dobře... Dobře... Budu tam co nejdřív." Típl hovor.

,,Co se děje?" Rychle jsem se ho zeptal.

,,Musím rychle na hrdinskou praxi. Něco se děje a potřebují mě tam. Myslím, že tvoje agentura tam bude taky." Mluvil hrozně zbrkle.

,,Já nemůžu ještě asi týden bojovat... Co přesně se děje?" Měl jsem trochu strach.

,,Vzpomínáš si na toho chlapa, co ti zlomil ruku?"

Kdo by na něj zapomněl?

,,No?"

,,Tak ten uprchl z věznice... Mají problém ho chytit, proto potřebují více hrdinů." Uchopil mě za ruce.
,,Musím rychle jít!" Dal mi rychlí polibek a pak se rychle rozběhl pryč.

Nestihl jsem nijak zareagovat. V hlavě mi uvízla myšlenka, že ten chlap, co mě zranil utekl a teď se pohybuje po městě.

Co když Miriovi ublíží?

To nemůžu dopustit. Musím jim nějak pomoct, ale jak, když nemůžu bojovat? Nemůžu? Můžu když budu chtít.

Rychle jsem vytáhl telefon z kapsy a začal vytáčet Kirishimovo číslo. Během chvilky mi to zvedl.

,,Ahoj, nemůžu teď mluvit. Musím rychle na praxe." Vyletělo z něj.

,,Já vím, chci jít taky!"

,,Cože? Neměl bys bojovat!" Protestoval.

,,Ale měl bych... Počkej na mě před vaší budovou!" Típl jsem hovor a rychle se vrátil na pokoj.

Vzal jsem vše potřebné. Poté rychle vyběhl ven a upaloval za Kirishimou.

Nemůžu jen tak sedět na prdeli ve škole, když Mirio bude riskovat svůj život v ulicích.

Musím mu pomoci. Znám toho chlapa a vím, co dokáže.

Nedopustím, abych o Miria přišel.

Ne teď!

Hellou.❤️

Další kapitola k online výuce.☺️

Omlouvám se, ale tahle kapitola je trošku odfláklá.😳

Snad prominete.

Zatím papa!❤️
22.1.2021

Vaše Rin ❤️