𝑫𝒐 𝒚𝒐𝒖 𝒆𝒗𝒆𝒏 𝒌𝒏𝒐𝒘 𝒊 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒚𝒐𝒖? [𝑴𝒊𝒓𝒊𝑻𝒂𝒎𝒂]

𝟙𝟞

Začal jsem se probouzet. Jaksi jsme leželi obráceně než večer. Možná proto jsem se probudil dřív než on. Jemu se určitě leží dobře, ale mně určitě ne, když je většinou svého těla navalen na mém drobném tělíčku. Tím nechci říct, že jsem křehký, ale každý by asi lapal po dechu, kdyby na něm ležel osmdesáti kilový mamut.

Snažil jsem se jej ze sebe sundat. Dalo to hodně úsilí, ale nakonec jsem ho ze sebe sundal. Konečně jsem se mohl pořádně nadechnout. Vím, že každý spí jinak, ale tohle jsem opravdu nečekal.

Pohlédl jsem na tvrdě spícího Miria na druhé půlce postele. Spal dost tvrdě. Naklonil jsem se k nemu a dal mu stranou prameny vlasů, které mu napadaly do očí, když jsem ho ze sebe sundával. Konečně jsem viděl celý jeho obličej. Položil jsem si hlavu na jeho hruď, prstem přejížděl po jeho obličeji, který jsem si prohlížel do detailu, jako bych jej neznal od třetí třídy.

Najednou jsem ucítil, jak mě něčí ruka štípla do žeber. Rychle jsem vyletěl do sedu.

,,Au!" Vypískl jsem a podíval se na Miria s úšklebkem na rtech.
,,Za co to bylo?" Pleskl jsem ho přes stehno.

,,A tohle bylo za co?" Zasmál se.

,,Já otázku položil, jako první." Skřížil jsem ruce na hrudi s uraženým pohledem.

,,Jen tak?" Usmál se.

,,Nápodobně." Začal jsem ho přelézat, abych se mohl převléct. On mě z nenadání chytil za boky a přitáhl k sobě.
,,Co to..." Začal mě líbat.

Dravě. Cítil jsem z něj chtíč. Odtáhl jsem se z polibku a řekl.

,,Dobrý, teď mě nech se převléct." Stáhl jsem jeho ruce z mých boků.

,,Proč jsi tak odtažitý?" Řekl, když jsem stál na svých nohou a začal jsem se přehrabovat ve skříni, abych našel čistou nepomačkanou bílou košili.

,,Proč? Ty se fakt ptáš?" Otočil jsem se k němu.
,,Zamysli se... a teď se otoč. Chci se převléct."

,,Celou dobu přemýšlím... a proč chceš abych se otočil, když už jsem stejně většinu z tebe viděl?" Rozšířil úsměv na jeho rtech.

,,Protože jsi neviděl všechno a ještě neuvidíš. Tak šup!" Pobídl jsem ho a on se otočil.
,,A opovaž se podívat." Začal jsem se převlékat.

,,Víš, že tě vidím v zrcadle?"

,,Cože!" Poskočil jsem, když jsem si natahoval kalhoty.

Chvíli jsem si myslel, že umřu, když jsem balancoval na jedné noze, ale poté mi došlo, že jediné zrcadlo u mě v pokoji je vedle skříně a k tomu je Mirio otočený zády. To mi ale došlo pozdě. Už jsem letěl s napůl nataženými kalhotami k zemi. Jen se ozvala tupá rána celou místností.

,,Jsi v pohodě?" Otočil se Mirio směrem ke mně s obrovským úsměvem a snažíc se udržet slzy.

Stále jsem jen ležel na podlaze a přál si, abych právě v tuhle chvíli přestal existovat. Mirio přistoupil ke mně a chtěl mi pomoct se postavit, ale já byl naštvaný. Sice jsem na to určitě nevypadal, ale měl jsem chuť ho praštit.

,,Jasně." Natáhl ruku ke mně, ale já ji ihned odstrčil stranou.

,,Byla to jen sranda." Vyčítal si blbý vtípek.

,,Sranda..." Tiše jsem zopakoval, když jsem už skoro stál na nohou. Následně jsem si do natáhl kalhoty a zapl si pásek.

,,Promiň." Špitl s pohledem směřujíc k zemi.

,,Ty moc dobře víš, že mi ty tvoje srandičky nedělají dobře, ale stejně si je neodpustíš." Otočil jsem se zády k němu.

Nic neřekl. Pouze jsem viděl jeho smutný výraz v zrcadle. Následně udělal pár kroků směrem ke mně a objal mě ze zadu.

,,Promiň, ale jsi strašná citlivka." Přiletěl mi letmý polibek do vlasů. Sledoval jsem ho neustále v zrcadle. Náš výškový rozdíl mě trošku štval, ale bylo to i roztomilé. Sice nejsem o moc menší, ale pořád je vyšší než já.

,,Neřeš to." Otočil jsem se směrem k němu a dal mu pusu.

,,To je jako všechno?" Usmál se.

Najednou si mě přitáhl do pořádného polibku, který jsem upřímně nečekal. Olízl mé trochu vlhké rtíky, abych věděl, že chce vstoupit do svatyně. Nastevřel jsem ústa a on bez váhání vnikl do vlhkého prostoru. Na to pohl rty proti těm mým a já pohyb zopakoval, ale hodně rychle jsem polibek ukončil.

,,Proč?" Šeptl tiše.

,,Proč co?" Řekl jsem na zpět.

,,Proč jsi tak odtažitý? Zamyslel jsem se, ale pořád mi to nějak nedochází." Zopakoval předešlou otázku, na kterou jsem mu přesně neodpověděl.

,,To je složité." Sklopil jsem oči.

,,Ale noták, povídej." Obmotal ruce kolem mého pasu a podíval se zpříma na mě.

,,Nechci, aby to šlo moc rychle a bojím se, že když se do toho ponoříme na plno, tak bys skončil bez kalhot, protože to já čekal spoustu let na tvojí přízeň." Zabořil jsem hlavu do jeho hrudě.

,,Já vím, ale já si počkám." Opřel si bradu o mojí hlavu.

Cítím se teď tak dobře, ale pořád jsem plný nejistoty.

Oi Oi Oi!

Další kapitola Is here!❤️👏

Určitě jste se těšili.😅

Snad máte taky dobrý den, jako já a jestli ne, tak doufám, že jsem vám ho zlepšila kapitolou.🤣

Zatím papa!❤️
19.1.2021

Vaše Rin ❤️