𝑫𝒐 𝒚𝒐𝒖 𝒆𝒗𝒆𝒏 𝒌𝒏𝒐𝒘 𝒊 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒚𝒐𝒖? [𝑴𝒊𝒓𝒊𝑻𝒂𝒎𝒂]

𝟟

Řekl jsem mu vše až na jednu informaci. Nahradil jsem to tím, že nemám rád, když mi někdo vypráví o vztazích.

,,Myslím, že by jsi si s ním měl promluvit a omluvit se." Odpověděl mi na můj příběh.

,,Jak to mám ale udělat, když mi Hado vysloveně řekla, ať se k němu nepřibližuju." Povzdechl jsem si a snažil se udržet slzy.

,,Ona ti nemůže zakázat se s ním stýkat a navíc by jsi mu měl říct své pocity."

Své pocity?

,,Co tím myslíš?" Vypadlo že mě a já pohled zamířil k němu.

,,Je určitě něco, co mu chceš říct, jak se cítíš, co tě trápí. Musíš k němu být upřímný a nic neskrývat." Oplatil mi pohled, ale já rychle utekl pohledem jinam.

On to tuší.

,,Myslíš, že něco skrývám?" Zašeptal jsem otázku opačným směrem.

,,Vidím to a podle toho, co jsi mi řekl, tak to Mirio viděl taky. Je něco co mu chceš říct, ale něco ti brání. Můžu vědět, co to je, abych ti mohl pomoct mnohem víc?" Položil svoji ruku na moje rameno.

Nemůžu mu to říct!

,,Ne." Díval jsem se na své nohy, jak kráčejí v před.

,,Nech mě hádat." Řekl rychle a pak se zamyslel.
,,Něco k němu cítíš?" Během chvilky z něho vypadlo a já se zastavil.

,,Ne." Odmítal jsem mu to říct.

,,Nestyď se. Rozumím ti. Sám procházím něčím podobným." Zvedl jsem pohled na něj stojícího metr ode mě.

,,Opravdu?" Pozoroval jsem ho.

,,Jo. Znáš Bakuga Katsukiho?" Jen jsem přikývl.
,,Tomu patří moje srdce, ale on to neví. Nechci mu to říct, ale ničí mě, když jsem v jeho blízkosti a nemůžu se ho dotknout. Políbit ho." Tiše vypustil smutný výdech.
,,Ale jednou mu to řeknu a ty by jsi to měl říct Miriovi. Jsou dva možné výsledky. Buď to cítí stejně nebo ne a myslím, že nemáš co ztratit." Usmál se na mě a já se také trošku usmál.

Má pravdu.

Měl bych mu to říct, nemám co ztratit.

,,Děkuju." Udělal jsem krok k němu a objal ho.

,,N...Nemáš zač." Vykoktal ze sebe a oplatil mi objetí.
,,Teď ale musíme jít, už to není daleko a navíc máme už jen deset minut." Odtáhl se z objetí a hleděl na čas v telefonu.

,,Jo, jdeme." Rozešel jsem se dál po chodníku.

Měl jsem mnohem lepší náladu než ráno. Byl jsem rád, že jsem si s Kirishimou mohl promluvit. Aspoň vím, že podobných případů může být mnoho, a že nejsem jediný, kdo může milovat svého nejlepšího přítele.

,,Ten otisk už není skoro vidět." Řekl směrem ke mně.

,,Opravdu?" Uchopil jsem levou tvář do dlaně.

,,Opravdu. Vysvětlí mi, jak ti Hado mohla udělat takový otisk, který vydržel celou noc?" Udiveně pronesl otázku na kterou jsem bohužel neznal odpověď.

Také by mě zajímalo.

,,Netuším, ale není tak křehká, jak vypadá." Pomalu jsem stáhl ruku dolů a vložil ji do kapsy.

,,Vždy jsem si myslel, že je to rozkošná třeťanda s krásným úsměvem a roztomilou tvářičkou." Nemohl tomu uvěřit. Slyšel jsem to v jeho hlase.

,,To si myslí všichni." S povzdechem jsem pohlédl před sebe, kde jsem viděl konečně se rýsovat budovu naší hrdinské praxe.

Dále už se mě nevyptával na další informace a jen pokračoval po mém boku k budově.

Jsem rád, že ho Fat Gum vzal k nám do agentury, protože kdyby to neudělal, neměl bych šanci se dostat z tak prekérní situace.

Juchů!😅

Další kapitola kompletní.😁

Další kapitolu by se už mělo něco dít, slibuju.💕

Zatím papa!❤️
12.1.2021

Vaše Rin ❤️