𝑫𝒐 𝒚𝒐𝒖 𝒆𝒗𝒆𝒏 𝒌𝒏𝒐𝒘 𝒊 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒚𝒐𝒖? [𝑴𝒊𝒓𝒊𝑻𝒂𝒎𝒂]

𝟙𝟙

Stál jsem opřený o vchodové dveře a čekal na jeho reakci. Sledoval jsem podlahu, na které se rýsoval jeho stín od okna za jeho zády. Stín se pohnul a já zkameněl. Nic mi na to neřekl, což mě uvedlo do rozpaků a já se během chvilky začal červenat, jako dozrávající rajče.

Přistoupil až ke mně. Svým palcem a ukazováčkem uchopil mojí bradu směřující k podlaze a zdvihl ji tak, aby mi viděl do očí. Nevěděl jsem, co mám dělat. Stále jsem jen nehybně stál a jen se modlil, aby to pochopil.

Zahleděl se mi do očí a já jen mlčky zíral pohledem stále kamkoliv jinam. Najednou se přisál na mé rty, jako přísavka.

Cože?

Nečekal jsem to, ale vzhledem k plamenu planoucím v mém srdci jsem mu polibek oplatil. Pak mnou ale projel nepříjemný pocit a jedna myšlenka.

Vždyť má přítelkyni!

Uvědomil jsem si to a zapřel své dlaně do jeho hrudě, následně jej odstrčil. Byl jsem trochu rozklepaný a nesvůj.

,,Vždyť máš Hado!" Řekl jsem. Pro mě to byl křik, i když jsem to neřekl vůbec nahlas.

,,To vyřeším." Špitl a zvovu se přisál na mé rty. Snažil jsem se jej odstrčit, ale byl na mě přilepen víc než před tím. Cítil jsem, že mě hrozně chce, ale já jej nedokázal odstrčit.

,,Ne... Mirio..." Špitl jsem do polibku a on přestal.

,,Co se děje?" Zeptal se a rukama se opřel o dveře za mnou.

,,To nemůžeš..." Tiše jsem řekl a odvrátil pohled stranou.

Nečekal jsem, že první polibek s ním bude, když má přítelkyni.

,,Chceš to nebo snad né?" Uchopil mojí tvář do dlaně. Trochu jsem se zachvěl, když se jeho teplé prsty dotkli mého obličeje.

,,Ano, ale chci tě mít jen pro sebe..." Chtěl bych couvnout o krok do zadu, ale bránili mi v tom dveře. Mezi námi nebylo snad žádné zbývající místo a já byl plný nejistoty a zžírajícího pocitu úzkosti, když jsem byl v tak těsném prostoru.

,,Rozejdu se s ní." Tiše pronesl nakloněn k mému uchu. Cítil jsem jeho dech na krku.

,,Kvůli mně?" Nevěřícně jsem špitl.

,,A kvůli komu asi?"

Mám pocit bezmoci.

,,Proč tak najednou? Do teď jsem byl jen nejlepší přítel." Chtěl jsem vyklouznout z těsného sevření u zdi, abych se cítil víc uvolněn.

,,Byl jsem slepý." Odtáhl se od mého ucha a já konečně dostal možnost proklouznout ven.

Taky jsem si všiml, že je slepý.

,,Tak dlouho jsem ti to chtěl říct." Ustoupil jsem od něj.

,,Jsem si toho vědom a mrzí mě, že jsem ti činil takovou bolest." Sklopil oči.

,,Tu mi budeš činit dál, to mi věř." Otočil jsem hlavu stranou a hleděl pryč.

,,Jak to myslíš?" Nechápavě zvedl pohled na mě.

,,No vím, že se s Hado nerozejdeš a ne proto, že by jsi nechtěl, ale proto, že si nepřeji, aby jsi se s ní rozcházel kvůli mně."

Proč jsem takový vůl?

,,Cože? Řekl jsi, že mě miluješ..." Udělal krok blíž.

,,Taky že jo a proto si nepřeji, aby jsi se s ní rozcházel a teď mě nech prosím samotného." Špitl jsem tichou prosbu směrem k němu.

,,D-dobře." Otočil se zády ke mně a uchopil kliku.

,,Mirio..." Řekl jsem jeho jméno a on se otočil s jiskřičkami v očích, které byli plné naděje.
,,Dělejme, že se nic nestalo. Chci, aby to bylo, jako dřív." Sledoval jsem své boty.

,,Na to jsi měl myslet před tím, než jsi mi to řekl." Otočil se zpátky ke dveřím, které následně otevřel a odešel.

Udělal jsem asi chybu.

Čauko!❤️

Proč se cítím psychicky narušená?😅

Byla jsem vzhůru do tří, abych něco napsala a vstala před 10 minutama, abych vám to vydala.

Ale to není všechno.

Mám ještě jednu kapitolu v rukávu, kterou vám sem dám k večeru!😏❤️

Zatím papa!❤️
15.1.2021

Vaše Rin ❤️