𝑫𝒐 𝒚𝒐𝒖 𝒆𝒗𝒆𝒏 𝒌𝒏𝒐𝒘 𝒊 𝒍𝒐𝒗𝒆 𝒚𝒐𝒖? [𝑴𝒊𝒓𝒊𝑻𝒂𝒎𝒂]

𝟙𝟜

Vzlykal jsem. Odmítal jsem opustit pokoj. Nemohl jsem odtrhnout obličej od svých nohou natisknuté u mé hrudě. Cítil jsem se zneužit svým přítelem.

Přítelem...

Dá se tomu tak ještě říkat?

Prolétlo mi hlavou. Nebyl jsem ani schopen postavit se na nohy. Mé oblečení už bylo velmi promočené z nepřetržitého proudu slz, které se proti mé vůli draly na povrch. Plno lítostivých myšlenek obývalo můj mozek a zatěžovaly jej.

Nedostatek spánku se na mě hodně podepsal. Nebyl jsem vyřízený jen fyzicky, ale i moje psychika byla na samém konci útesu. Sice jsem vypil kafe, ale moje víčka stejně padala dolů a já je z posledních sil snažil udržet dokořán.

Nemůžu usnout!

Musím do školy!

Křičelo na mě moje vnitřní já, proto jsem se postavil na nohy. Přistoupil ke skříni a převlékl se do uniformy. Popadl jsem batoh a s těžkými víčky si prohlédl pokoj, jestli jsem na něco nezapomněl. Můj pohled skončil na měkké posteli.

Aspoň na chvilku...

Pomyslel jsem si a přistoupil blíž k posteli. Shodil jsem batoh z mých zad a nastavil si budíka, abych nepřišel pozdě do školy.

Aspoň patnáct minut spánku, prosím.

Vložil jsem mobil do kapsy. Spadl jsem do postele a během několika vteřin jsem se ponořil do říše snů.

Přišlo mi to, jako minuta a už jsem slyšel vyzváněcí tón mého telefonu. Ještě se zavřenýma očima jsem se posadil na postel a se sevřenými pěstmi si promnul oči, které jsem nato otevřel. Ospale jsem zívl a vyndal telefon z kapsy. Pohlédl jsem na čas a...

Spal jsem devět hodin!?

Vytřeštil jsem oči na rozsvícenou zamykací obrazovku mého telefonu s časem, který mi jasně říkal, že bude pět hodin odpoledne.

To nemůže být pravda!

Odemkl jsem telefon a zjišťoval, co mě probudilo. Bylo to několik zmeškaných hovoru od Miria a jeden před dvěmi minutami od Kirishimi. Jen jsem sjížděl dolů skrze zmeškané hovory. Bylo jich asi třicet. Při mém pohledu na telefon jsem si všiml, že mi přišla SMS od Kirishimi. Právě teď.

~,,Ahoj, prý jsi nebyl ve škole. Stalo se něco nebo jsi byl jen moc unavený i přes to kafe, které jsem ti doporučil?"~

Úplně to vystihl. Byl jsem unavený i přes to kafe a určitě si uvědomil, že se něco stalo. Není hloupí, aby mu to nedošlo. Začal jsem mu psát SMS.

~,,Ahoj. Samozřejmě, že mi to kafe nepomohlo. Před chvilkou jsem se vzbudil. Nechceš za mnou přijít na pokoj? Potřeboval bych se ti s něčím svěřit..."~

Před odesláním jsem se zarazil a přemýšlel, zda ho mohu neustále žádat, aby poslouchal moje bláboly a problémy. Nakonec jsem zprávu odeslal. Telefon se během několika vteřin proletěl na polštář. Nechtěl jsem vědět, co mi odepíše. Bál jsem se, že mě odmítne.

Telefon zavybroval a já se strachem pohlédl na telefon, který byl na druhé straně postele. Strašně jsem chtěl vědět, jestli přijde, ale bál jsem se, že nepřijde. Po mém vnitřním boji jsem se nakonec dostal k závěru, že se podívám.

~,, Není problém. Jsem tam za 10 minut."~

Odepsal mi. Spadl mi kámen ze srdce. Odložil jsem telefon na noční stolek a rozhodl se, že se rychle prevleknu. Nemůžu zůstat v té pomačkané uniformě, která se se mnou devět hodin potila v posteli. Vzal jsem si černé kalhoty a šedé tričko. Poté jsem zase ulehl do postele. Neměl jsem sílu na nic dalšího než jen ležet a čekat až Kirishima dorazí.

Ležel jsem v posteli a hodně přemýšlel. Neuvěřitelné kolik myšlenek mi proletělo hlavou za necelých deset minut a já nad nimi hodně uvažoval.

Mé myšlenkové pochody přerušil klepot něčích kloubů na mé dveře.

,,Kdo tam je?" Zeptal jsem se. Potřeboval jsem se ujistit, že to je opravdu Kirishima.

,,Tady Eijiro." Ozval se Kirishimův hlas a já se zvedl z postele.

Přistoupil jsem ke dveřím, otočil klíčem v zámku a otevřel dveře tak, aby mohl vejít. Pobídl jsem ho, aby rychle vkročil. On tak učinil a já za ním rychle zavrel a zamkl dveře na jeden západ. On se na mě podíval nechápavým pohledem, což mě zarazilo.

,,Promiň, to je jen pojistka." Odstoupil jsem od dveří.

,,Jaká pojistka? Zní to, jako by jsi se mnou měl velké plány." Zasmál se, ale já byl psychicky mimo. Začali se mi lesknout oči.

,,Před Miriem." Přistoupil jsem k posteli a posadil se na ní. Přiložil jsem dlaně k mé tváři, která začínala být vlhká kvůli mým slzám.

,,Mirio dokáže ale procházet zdí. Myslím, že ho zamčené dveře nijak nezastaví." Sedl si vedle mě.

,,Já vím, ale cítím se líp, když jsou zamčené." Povzdechl jsem si.

,,Co se vůbec stalo, že zamykáš dveře před svým přítelem?" Zašeptal otázku. Já si otřel slzy a dlaně si položil na má stehna.

,,Když jsem si šel udělat kafe a šel sem, byl tady. Chtěl se mnou mluvit. Říkal, že se s ní stejně rozešel, a že miluje mě." Stékaly mi další neposedné slzy po mých tvářích.
,,Skoro jsem s ním spal, ale před tím sem vtrhla Hado a tvrdila, že spolu pořád chodí." Dlaně jsem přitiskl na své vlhké tváře.
,,Jsem zmatený! Čemu mám věří!?" Hystericky jsem pláč mísil s křikem.

,,Noták!" Přitáhl si mě do obětí.
,,Vysvětlím ti to." Hladil mě po vlasech, když jsem měl hlavu natisknutou na jeho hrudi.
,,Mirio se s Hado opravdu rozešel a ona to neunesla. Věděla moc dobře, že v tom máš prsty ty, proto sehrála divadlo, že "spolu stále chodí"." Odtáhl jsem se.

,,Jak to všechno víš?" Otřel jsem si poslední slzy na mé tváři.

,,Ani netušíš, jaké jsou holky drbny. Jen projdeš společenskou místností a hned víš, kdo s kým spal a kdo koho chce a další dost divný věci." Trošku se zatřásl a udělal znechucený výraz.

,,Podrobnosti prosím né!" Udělal jsem totožný výraz, jako on.

,,Neboj se. By mě ani nenapadlo. Fuj." Zasmál se a já se taky usmál.

Považuji ho už za dobrého přítele.

Udělal si pelíšek v mém drobném srdíčku.

,,Děkuji, že jsi mi zase pomohl."

,,To nestojí za děkování. Jsi můj kamarád a kamarádi jsou tu od toho, aby ti pomohli." Cvrnkl mě do nosu.

,,Hej!" Bolelo to, ale přes to jsem se zasmál.

On se taky smál. Byla to jedna z nejlepších chvilek z posledních několika dnů.

Čauves!💕

Dneska taková trošku slabší, ale to snad nevadí.😌

Chtěla bych udělat 20 kapitolu, jako takovou, že by obsahovala pouze otázky na dané osoby tohoto příběhu. Proto bych chtěla, aby jste sem do komentářů napsali nějakou otázku k postavám. Co by vás zajímalo, co si myslí, atd...

Mirio, Tamaki, Nejire, Eijire, Fat Gum.

Na každého by byli podobné otázky.
Některé mohou být samozřejmě odlišné.

Klidně se můžete zeptat déle, chtěla jsem vás jen informovat.

Hlavně to neznamená, že bych vás jeden den ochudila o kapitolu. To v žádném případě.

Snad jste mě pochopili.

Zatím papa!❤️
17.1.2021

Vaše Rin ❤️