Labyrint: Útěk

8. KAPITOLA

Siréna konečně zmlkla, poté, co vyřvávala celé dvě minuty. Uprostřed nádvoří se kolem ocelových dveří, kterými Thomas dorazil teprve včera, jak si s překvapením uvědomil, shromáždil dav. Včera? pomyslel si. Vážně to bylo teprve včera?

Někdo mu poklepal na loket; podíval se a uviděl, že má vedle sebe znovu Chucka.

,,Tak jak to jde, bažante?" zeptal se Chuck.

,,Dobře," odpověděl, přestože nic nemohlo být pravdě vzdálenější. Ukázal na dveře Klece. ,,Proč všichni tak vyšilují? Tudy jste se sem přece dostali všichni, ne?"

Chuck pokrčil rameny. ,,Nevím - asi to vždycky bylo dost pravidelné. Jednou za měsíc, každý měsíc, stejný den. Třeba si ten, kdo tomu vel, uvědomil, že jsi velký omyl, a poslal někoho, kdo tě má nahradit." Loktem ho dloubl do žeber a zahihňal se. Thomas to nedokázal vysvětlit, ale měl ho po tom pisklavém zachichotání ještě radši.

Střelil po svém novém kamarádovi předstíraně zlostným pohledem. ,,Jsi otravný. Vážně."

,,Jo, ale jsme teď kámoši, ne?" Tentokrát se Chuck rozesmál naplno. Znělo to jako nějaké kníkavé frkání.

,,Zdá se, že mi nedáváš moc na výběr." Ale pravda byla taková, že kamaráda potřeboval, a Chuck se docela hodil.

Chlapec si s velice spokojeným výrazem propletl ruce. ,,Jsem rád, že jsme si to vyjasnili, bažo. Tady každej potřebuje mít kámoše."

Thomas žertem popadl Chucka za límec. ,,Fajn, kámo, tak buď tak hodný a říkej mi jménem. Thomas. Nebo tě do té díry hodím, až Klec odjede." Když Chucka znovu pustil zrodil se mu v hlavě nápad. ,,Počkat, zkusili jste někdy-"

,,Zkusili," přerušil ho Chuck, než to Thomas stačil doříct.

,,Co jste zkusili?"

,,Slézt do Klece,  když někoho nebo něco přiveze," odvětil Chuck. ,,Nejde to. Neodjede, dokud není úplně prázdná."

Thomas si vzpomněl, že mu totéž řekl Alby. ,,To už vím, ale co třeba-"

,,Zkusili jsme to."

Thomas musel potlačit zaúpění - začínalo ho to rozčilovat. ,,S tebou se fakt těžko mluví. Co jste zkusili?"

,,Slézt do díry, když Klec odjede dolů. Nejde to. Dveře se otevřou, ale je tam jenom prázdnota, tma, nic. Žádné provazy nebo lana, prostě nic. Nejde to."

Jak bylo něco takového možné? ,,A co třeba-"

,,Zkusili jsme to."

Tentokrát Thomas zaúpěl. ,,Fajn, co?"

,,Hodili jsme do díry pár věcí. Nikdy jsme neslyšeli, že by dopadly. Trvá to hrozně dlouho."

Thomas se odmlčel, než něco dalšího řekl, protože nechtěl být znovu přerušen. ,,Jsi snad telepat nebo co?" Dal do té poznámky maximum jízlivosti.

,,Jenom génius, nic víc." Chuck zamrkal.

,,Chucku, už na mě nikdy nemrkej," řekl Thomas s úsměvem. Chuck byl trochu protivný, ale měl v sobě něco, co pomáhalo, aby věci nevypadaly tak strašlivě. Thomas se zhluboka nadechl a zadíval se zpátky k davu kolem šachty. ,,Za jak dlouho zásilka dorazí?"

,,Obvykle to bývá tak půl hodiny po siréně."

Thomas se krátce zamyslel. ,,Jste si tou šachtou jistí? Zkusili jste někdy..." Odmlčel se. Čekal na přerušení, ale žádné nepřišlo. ,,Zkusili jste někdy vyrobit lano?"