Labyrint: Útěk

16. KAPITOLA

Dopoledne Thomas strávil s kápem zahrad, ,,makal, až se z něj kouřilo," jak by to vyjádřil Newt. Zrt byl vysoký, černovlasý chlapec, který stál při Benově vyhnání u tyče vpředu, a který byl z nějakého zvláštního důvodu cítit jako zkyslé mléko. Moc toho nenamluvil, ale předváděl mu, jak se co dělá, až mohl Thomas začít pracovat samostatně. Vyplít záhon, prořezat meruňku, zasadit tykve a cukety, sklidit zeleninu. Nebavilo ho to a ostatní chlapce, kteří pracovali spolu s ním, většinou ignoroval, ale nabylo mu to nepříjemné zdaleka tolik jako to, co dělal pro Winstona v Krvárně.

Thomas plel se Zrtem dlouhou řadu mladých kukuřic, když došel k názoru, že nastala vhodná chvíle, aby se začal ptát. Tenhle kápo se zdál být mnohem přístupnější než ostatní.

,,Hele, Zrte," promluvil.

Kápo k němu zvedl oči a hned se zase vrátil k práci. Měl povadlá víčka a protáhlý obličej - z nějakého důvodu vypadal tak znuděně, jak to je u člověka vůbec možné. ,,Co chceš, bažo?"

,,Kolik je celkem kápů?" zeptal se Thomas. Snažil se, aby to vyznělo nenuceně. ,,A jaké jsou možnosti práce?"

,,Máme tady stavitele, šlichťáky, kuchaře, mapovače, meďochy, zemvrtáky, krvárníky. Samozřejmě běžce. Nevím, možná ještě pár dalších. Já se starám hlavně o sebe a o svý věci."

Význam většiny slov byl evidentní, ale několik jich Thomasovi nebylo jasných. ,,Co je to šlichťák?" Věděl, že to dělá Chuck, ale nikdy o tom nechtěl mluvit. Odmítal se k tomu vyjadřovat.

,,Šlichťáky dělají čóni, kteří neumí nic jinýho. Myjou záchody, čistí sprchy, uklízejí v kuchyni, po porážce dělají pořádek v Krvárně a podobný věci. Zkus s těma chcípákama strávit jeden a den a budeš vyléčenej, kdybys snad chtěl uvažovat, že se na to dáš, to mi věř."

Thomas si vzpomněl na Chucka a zmocnil se ho provinilý pocit - přišlo mu ho líto. Ten kluk se hrozně snažil, aby byl s každý zadobře, ale vypadalo to, že ho nikdo nemá rád, a dokonce si ho ani nevšímali. Jistě, byl trochu otravný a mluvil víc, než měl, ale Thomas byl docela rád, že ho tam má.

Thomas vytrhl velký plevel, kterému se na koříncích houpaly hrudky hlíny. ,,A co zemvrtáci?" zeptal se.

Zrt si odkašlal. Pak mu odpověděl, ale pokračoval přitom v práci. ,,To jsou ti, kteří obstarávají pro zahrádkáře těžkou práci. Kopání příkopů a podobně. A když není nic takovýho třeba, dělají v Placu jiný věci. Vlastně většina Placerů má víc než jenom jednu práci. To ti ještě nikdo neřekl?"

Thomas dělal, že otázku neslyšel, a pokračoval, odhodlaný získat co nejvíc odpovědí. ,,A co futrálníci? Vím, že se starají o mrtvé, ale to se asi nestává zas tak často, ne?"

,,Jsou to divní patroni. Fungují taky jako dozorci a policajti. Ale všichni jim s gustem říkají futrálníci. Ten den si užij, brácho." Zrt se vůbec poprvé, co ho Thomas znal, uchechtl. Bylo v tom něco velice sympatického.

Thomas měl v zásobě víc otázek. Mnohem víc. Chuck ani nikdo jiný z Placu mu odpovídat nechtěl. A tady Zrt se zdál být velice ochotný. Jenže Thomasovi najednou nebylo vůbec do řeči. Z nějakého důvodu se mu v hlavě zčistajasna znovu vynořila ta dívka a potom se jeho myšlenky stočily k Benovi a tomu mrtvému rmutovi, u něhož se dalo očekávat, že to bude příznivá věc, ale všichni se tvářili, jako by to bylo všechno jiné než dobrá novina.

Jeho nový život nestál celkem vzato za moc.

Zhluboka, dlouze se nadechl. Nemysli na blbosti a makej. A tak to dělal.