Labyrint: Útěk

13. KAPITOLA

Na Thomase zapůsobila zmínka o rmutovi jako kouzlo. Z pomyšlení na toho ohavného tvora šel strach, ale nebylo mu jasné, proč je objev jednoho mrtvého taková velká událost. Copak se to doposud nikdy nestalo?

Alby se zatvářil, jako by mu někdo řekl, že si umí nechat narůst křídla a létat. ,,Teď není vhodná chvíle na srandičky," prohlásil.

,,Hele," odvětil Minho, ,,já bych si taky nevěřil, kdybych byl na tvým místě. Ale věř tomu. Našel jsem ho. Je velkej, tlustej a hnusnej."

Určitě se to ještě nikdy nestalo, pomyslel si Thomas.

,,Našel jsi mrtvýho rmuta," zopakoval Alby.

,,Jo, Alby." Z jeho slov bylo slyšet naštvání. ,,Pár kilometrů odsud, docela blízko Útesu."

Alby se zadíval ven do Labyrintu a pak zpátky na Minha. ,,Hele... a proč jsi ho nepřinesl s sebou?"

Minho se znovu zasmál. Bylo to napůl zachrochtání, napůl zahihňání. ,,Co je, pil jsi Pánvičkovu šťávičku? Taková obluda váží určitě půl tuny, vogo. A navíc bych se jí nedotkl, ani kdybys mi za to dal zadarmo jízdenku odsud."

Alby nedal s otázkami pokoj. ,,Jak vypadal? Byly kovové bodce zatažené do těla nebo vysunuté? Pohyboval se vůbec - měl ještě mokrou kůži?"

Thomas měl hlavu plnou otázek - Kovové bodce? Mokrá kůže? Co to kruci znamenalo? -, ale držel jazyk za zuby, protože jim nechtěl připomínat, že tam je. A že spolu možná měli mluvit mezi čtyřma očima.

,,Hoď se do chládku, kámo," řekl Minho. ,,To prostě musíš vidět sám. Je to... divný."

,,Divný?" Alby vypadal zmateně.

,,Jsem vycucanej, vogo, hladovej a mám úpal. Ale jestli ho chceš odtáhnout hned teď, možná by se to dalo stihnout tam a zpátky, než se stěny zavřou."

Alby se podíval na hodinky. ,,Bude lepší počkat na zítřejší budíček."

,,Nejinteligentnější věc, kterou jsi tenhle týden řekl." Minho se přestal opírat o zeď, narovnal se, praštil Albyho do ruky a lehce belhavou chůzí vykročil směrem ke Dvoru. Šoural se pryč a mluvil přitom přes rameno - vypadalo to, jako by ho bolelo celé tělo. ,,Měl bych se tam vrátit, ale kašlu na to. Dám si trochu Pánvičkovy dušený zeleninový šlichty."

Thomase se zmocnilo zklamání. Musel uznat, že Minho vypadá jako člověk, který si zaslouží odpočinout a trochu se najíst, ale chtěl se dovědět víc.

Pak se k němu Alby otočil a zaskočil ho. ,,Jestli něco víš a tajíš to přede mnou..."

Thomas měl už po krk obviňování, že něco ví. Nebylo to snad jádro celého problému? On nevěděl nic. Podíval se Albymu přímo do obličeje a jednoduše se zeptal: ,,Proč mě tolik nenávidíš?"

Výraz, který se objevil v Albyho tváři, byl nepopsatelný - zčásti zmatek, zčásti hněv, zčásti šok. ,,Já že tě nenávidím? Kamaráde, tys od chvíle, co tě přivezla Klec, vůbec nic nepochopil. Tady o nějakou nenávist, oblibu, lásku, kamarádství a podobný věci vůbec nejde. My se staráme jenom o to, abysme přežili. Tak přestaň bejt baba a začni používat ten svůj frasnej mozek, jestli nějakej máš."

Thomas měl pocit, jako by dostal facku. ,,Ale... proč mě pořád obviňuješ-" 

,,Páč to nemůže bejt náhoda, grinde. Objevíš se tady ty a další den nám přijede ta holka. Bláznivej vzkaz, Ben, kterej tě chce pokousat, mrtví rmuťáci. Něco se děje a já nebudu mít klid, dokud nepřijdu na to, co."