Labyrint: Útěk

5. KAPITOLA

Skončili nedaleko zadní strany Dvora - tak Chuck říkal té nahnuté dřevěné stavbě s okny -, v tmavém stínu mezi budovou a kamennou zdí za ní.

,,Kam jdeme?" zeptal se Thomas. Pořád na něm ležela tíha pohledu na ty uzavírající se zdi, přemýšlel o Labyrintu a v hlavě měl zmatek a strach. Řekl si, že by měl přestat, nebo se zblázní. Ve snaze dobrat se pocitu normálnosti se chabě pokusil o žert. ,,Jestli se těšíš, že dostaneš pusu na dobrou noc, tak na to zapomeň."

Chuck s odpovědí nezaváhal: ,,Hele, zmlkni a drž se mě."

Thomas mohutně vydechl a pokrčil rameny. Pak mladšího chlapce následoval kolem zadního traktu budovy. Šli po špičkách, až dorazili k malému zaprášenému oknu, kterým na kámen a břečťan prozařoval tlumený proud světla. Thomas zaslechl, jak uvnitř někdo přechází.

,,Koupelna," zašeptal Chuck.

,,No a?" Thomasovi jako by někdo prošil kůži nitkou neklidu.

,,Hrozně rád to lidem provádím. Je to taková moje zábava, než se jde spát."

,,Co provádíš?" Thomasovi něco napovědělo, že Chuck nemá za lubem nic dobrého. ,,Možná bych měl-"

,,Hele, zmlkni a dívej se." Chuck tiše vylezl na velkou dřevěnou bednu, která stála hned pod oknem. Přikrčil se, aby měl hlavu o maličko níž, než kde by ho člověk z vnitřní strany mol vidět. Pak zvedl ruku a lehce zaklepal na sklo.

,,To je pitomost," zašeptal Thomas. Těžko si šlo vybrat nevhodnější okamžik pro kanadský žertík na něčí účet - uvnitř mohl být Newt nebo Alby. ,,Nechci mít problémy -- jsem tady teprve chvilku!"

Přes světlo se mihl stín; potom se okno otevřelo. Thomas uskočil, aby se schoval, co nejvíc se přitiskl k zadní straně budovy. Nechtělo se mu věřit, že se nechal zlákat, aby si z někoho vystřelil. Zorný úhel z okna ho pro tuto chvíli chránil, ale Thomas věděl, že kdyby ten, kdo je uvnitř, vystrčil hlavu ven, aby líp viděl, zahlédl by Chucka i jeho.

,,Kdo je tam?" zakřičel chlapec z koupelny. Hlas měl skřípavý a rozzlobený. Thomas musel potlačit zalapání po dechu, když si uvědomil, že je to Gally - ten hlas už znal.

Chuck bez varování vystrčil hlavu k oknu a z plných plic zařval. Hlasitá rána zevnitř napověděla, že finta slavila úspěch - a z proudu nadávek, který se spustil po ní, poznali, že Gally z toho nemá ani trochu radost. Thomas se potýkal se zvláštní směsicí hrůzy a rozpaků.

,,Já tě zabiju, frasáku!" zařval Gally, ale Chuck mezitím z bedny seskočil a upaloval do volného prostranství Placu. Thomas znehybněl, když slyšel, jak Gally otevřel vnitřní dveře a vyběhl z koupelny.

Thomas se konečně vytrhl z omámení a vyrazil za svým novým - a jediným - kamarádem. Právě když zahnul za roh, ze Dvora se s řevem vyřítil Gally. Vypadal jako divoké zvíře urvané ze řetězu.

Okamžitě ukázal na Thomase. ,,Pojď sem!" zaječel.

Thomas kapituloval. Všechno směřovalo k tomu, že koupí pěstí do obličeje. ,,To jsem nebyl já, přísahám!" řekl, ale jak tam stál, změřil si protivníka od hlavy k patě a uvědomil si, že vlastně nemá důvod se tak bát. Gally nebyl zas tak velký - Thomas by ho možná přeptal, kdyby musel.

,,Tys to nebyl?" zavrčel Gally. Pomalu se přišoural k Thomasovi a přímo před ním se zastavil. ,,Tak jak víš, že se stalo něco, cos neudělal?"

Thomas neodpověděl. Bylo mu to určitě nepříjemné, ale neměl zdaleka takový strach jako ještě před několika okamžiky.

,,Nemysli si, že jsem debil, bažo," vyštěkl Gally. ,,Viděl jsem v okně Chuckův tlustej ksicht." Znovu ukázal, tentokrát na Thomasovu hruď. ,,Ale ty uděláš dobře, kdy se rychle rozhodneš, koho chceš mít za přátele a koho na nepřátele, rozumíš? Ještě jeden takovej vtípek - je mi fuk, jestli jsi to vymyslel ty, nebo ne - a poteče krev. Chápeš to, zelenáči?" Ale dřív, než Thomas mohl něco odpovědět, se Gally již obrátil k odchodu.