Labyrint: Útěk

9. KAPITOLA

Nad Placem se vznášel zvláštní okamžik naprostého ticha. Bylo to, jako by se tam prohnal nějaký nadpřirozený vítr a vcucl do sebe všechen zvuk. Newt přečetl vzkaz nahlas pro ty, kteří na papír neviděli, ale Placeři, místo aby upadli ve zmatek, všichni oněměle stáli.

Thomas by byl čekal výkřiky a otázky, spory. Ale nikdo neřekl ani slovo; všechny pohledy byly přilepené k dívce, která tam teď ležela, jako by spala. Hruď se jí zvedala a klesala mělkými nádechy. V rozporu s jejich původními závěry byla velice živá.

Newt se zvedl. Thomas doufal, že se od něj dočká vysvětlení, hlasu rozumu, uklidnění. Ale jediné, co Newt udělal, bylo to, že zmačkal lístek v ruce, až mu žíly vystoupily z kůže, jak jej drtil, a Thomas se naděje vzdal. Nebyl si jistý proč, ale situace v něm probouzela silný neklid.

Alby si udělal z rukou hlásnou troubu. ,,Meďoši!"

Thomas se zamyslel, co to slovo znamená - věděl, že už je někdy slyšel -, ale v dalším okamžiku byl nevybíravě sražen stranou. Davem se prodírali dva starší chlapci - jeden byl vysoký, ostříhaný na ježka, s nosem jako pořádně velký citron. Druhý byl malý a na spáncích už mu dokonce nad černou vítězila šedá. Thomas mohl jen doufat, že do toho všeho vnesou aspoň trochu smyslu.

,,Tak co s ní uděláme?" zeptal se ten urostlejší hlasem mnohem vyšším, než Thomas čekal.

,,Jak to mám vědět?" ohradil se Alby. ,,Meďoši jste vy dva, tak něco vymyslete, čóni."

Meďoši, opakoval si v duchu Thomas. Určitě to bude zdejší obdoba doktorů. Ten malý už byl na zemi, klečel vedle dívky, nahmatával jí puls, nakláněl se nad ni a poslouchal, jestli jí tluče srdce.

,,Kdo říkal, že první ji bude mít Clint?" zakřičel někdo z davu. ,,Další jsem na řadě já!"

Jak si můžou dělat legraci? pomyslel si Thomas. Ta dívka je polomrtvá. Uvnitř mu bylo zle.

Alby přimhouřil oči; jeho ústa se stáhla do úzkého šklebu, který nevypadal, že by měl něco společného s humorem. ,,Jestli se té holky někdo dotkne," varoval, ,,stráví další noc se rmuty v Labyrintu. Vyhnanství, bez dalších otázek." Odmlčel se a pomalu se otočil kolem dokola, jako by chtěl, aby si každý prohlédl jeho obličej. ,,Nikomu nedoporučuju, aby se jí pokoušel dotknout. Nikomu!"

Bylo to poprvé, co se Thomasovi doopravdy zamlouvalo něco, co bylo z Albyho úst.

Malý chlapec, o kterém se mluvilo jako o meďochovi - Clint, jestli měl ten divák pravdu - ukončil vyšetření a vstal. ,,Zdá se, že jí nic není. Dýchání v pořádku, tep normální, i když trochu pomalejší. Moc bych za svůj odhad nedal, ale řekl bych, že je v kómatu. Jeffe, pojďme ji odnést do Dvora."

Jeho parťák Jeff k ní přistoupil, aby ji uchopil za ruce, zatímco s každou další sekundou víc a víc pochyboval o pravdivosti svých předchozích slov. Skutečně mu povědomá připadala; cítil, že je s ní nějak propojený, ale nedokázal přijít na to jak. Znervózněl z té představy a rozhlédl se kolem sebe, jako by jeho myšlenky mohl někdo zaslechnout.

,,Napočítám do tří," řekl Jeff, vyšší z meďochů. Jeho vysoká postava vypadala komicky, když byl ohnutý v pase, jako kudlanka nábožná. ,,Raz... dva... tři!"

Prudkým škubnutím ji zvedli, až ji málem vyhodili do vzduchu - evidentně byla mnohem lehčí, než čekali - a Thomas měl co dělat, aby na ně nezakřičel, že mají být opatrnější.

,,Nejspíš si budeme muset počkat, co udělá," prohlásil Jeff, aniž to říkal někomu konkrétnímu. ,,Jestli se brzo nevzbudí, můžeme ji krmit polévkami a podobnými věcmi."