Labyrint: Útěk

24. KAPITOLA

Tak se stalo, že se Thomas dalšího dne ráno ocitl usazený  na židli proti jedenácti dalším chlapcům. Sžíraly ho obavy, byl nervózní a potil se. Chlapci seděli na židlích rozestavených v půlkruhu kolem něho. Jakmile se posadil, uvědomil si, že jsou to kápové, což bylo nepříjemné tím, že mezi nimi bude Gally. Jedna židle přímo před Thomasem byla prázdná - nepotřeboval, aby mu někdo říkal, že patří Albymu.

Seděli ve velké místnosti v budově Dvora, kde Thomas ještě nikdy nebyl. Kromě židlí tam nebyl žádný jiný nábytek s výjimkou malého stolu v rohu. Stěny byly ze dřeva, stejně jako podlaha, a nevypadalo to, že by se někdy někdo snažil, aby to tam vypadalo útulně. Chyběla tam okna a místnost byla cítit plísní a starými knihami. Thomasovi nebylo chladno, ale stejně se třásl.

Úlevu u přineslo alespoň to, že je tam Newt. Seděl na židli napravo od Albyho prázdného místa. ,,V zastoupení našeho vůdce, který leží nemocný v posteli, prohlašuji toto shromáždění za zahájené," řekl. Maličko při tom obrátil oči v sloup, jako by se mu příčilo všechno, co zavání formálností. ,,Jak všichni víte, posledních několik dní to byl hodně velkej blázinec, a vypadá to, že spousta toho , co se stalo, se točí kolem našeho bažanta Tommyho, který tu sedí před námi."

Thomas ve tváři zrudl rozpaky.

,,Už to není žádnej baža," ozval se Gally. Jeho skřípavý hlas byl tak tlumený a krutý, že to znělo skoro až komičky. ,,Teď je to rozvraceč pravidel."

Jeho slova spustila hlasité mumlání a šepot, ale Newt je umlčel. Thomas chtěl najednou být tak daleko od této místnosti, jak by to jen šlo.

,,Gally," řekl Newt, ,,pokus se dodržovat tady trochu pořádek. Jestli si chceš otevřít tu svou frasnou hubu pokaždý, když něco řeknu, tak raději rovnou vypadni, protože nemám moc veselou náladu."

Thomas by tomu nejraději zatleskal.

Gally si založil ruce na prsou a opřel se na židli. Zamračený výraz v jeho tváři vypadal tak nuceně, až se Thomas málem nahlas rozesmál. Bylo pro něho čím dál obtížnější uvěřit, že měl ještě včera z tohoto člověka hrůzu - teď vypadal hloupě, dokonce žalostně.

Newt se na Gallyho přísně podíval a pak pokračoval. ,,Jsem rád, že jsme si to vyjasnili." Další obrácení očí v sloup. ,,Sešli jsme se tady proto, že za poslední den nebo dva za mnou přišli snad všichni čóni z celýho Placu, aby si postěžovali na Thomase, nebo škemrali, že ho chtějí za manžela. Musíme rozhodnout, co s ním provedeme."

Gally se naklonil dopředu, ale Newt ho umlčel dřív, než stačil něco říct.

,,Dostaneš příležitost, Gally. Jeden po druhým. A Tommy, ty zůstaneš zticha, frase, dokud tě o něco nepožádáme. Guty?" Počkal, až Thomas souhlasně přikývne - zdráhavě to udělal -, a pak ukázal na chlapce, který seděl na židli nejvíc vpravo. ,,Začni ty, Prde Zrde."

Zrt, mohutný tichý chlapec, který se staral o zahrady, na židli poposedl. Z několika míst se ozvalo uchechtnutí na jeho adresu. Thomasovi připadalo, že se tam hodí míň než mrkev na keříček rajčat.

,,No," začal Zrt. Oči mu těkaly, skoro jako by čekal, až mu někdo jiný napoví, co má říct. ,,Já nevím. Porušil jedno z nejdůležitějších pravidel. Nemůžeme dopustit, aby si lidi mysleli, že je to tak v pořádku." Odmlčel se a sklopil oči ke svým rukám, které si o sebe promnul. ,,Na druhé straně... dokázal něco změnit. Teď víme, že tady můžeme přežít, a že můžeme rmuty porazit."

Thomase zapravila úleva. Měl na své straně ještě někoho. Předsevzal si, že bude na Zrta mimořádně milý.

,,Zkus mě houpat ještě chvíli," vybuchl Gally. ,,Vsadím se, že ve skutečnosti na typ pitomce vyzrál Minho."