Labyrint: Útěk

12. KAPITOLA

Thomas několik sekund zůstal stát. Chlapec tam ležel jako hromádka neštěstí a skoro se nehýbal, ale Thomas byl ztuhlý nerozhodností. Bál se, aby se do něčeho nezapletl. Co když měl nějaké vážné problémy? Co když byl... bodnut? Co když-

Thomas se z toho rychle probral - ten běžec očividně potřeboval pomoc.

,,Alby!" zakřičel. ,,Newte! Sežeňte je někdo!"

Thomas se rozběhl ke staršímu chlapci a klekl si k němu. ,,Hej - jsi v pořádku?" Běžec měl hlavu položenou na natažených pažích, lapal po dechu, hruď se mu prudce dmula. Byl při vědomí, ale Thomas ještě nikdy neviděl nikoho tak vyčerpaného.

,,Nic mi... není," dostal ze sebe mezi nádechy a pak zvedl oči. ,,Frase, kdo jsi?"

,,Jsem tady nový." Thomasovi teprve v tu chvíli došlo, že běžci jsou celá den v Labyrintu, takže nebyli přímo svědky žádné z posledních událostí. Věděl tenhle hoch vůbec o té dívce? Nejspíš ano - určitě mu to někdo řekl. ,,Já jsem Thomas - a jsem tady jenom pár dní."

Běžec se vzepřel na rukách a posadil se. Černé vlasy měl potem přilepené k lebce. ,,Vlastně jo, Thomas," zafuněl. ,,Zelenáč. Ty a ta kočka."

V dalším okamžiku k nim přiběhl viditelně znepokojený Alby. ,,Jak to, že ses vrátil, Minho? Co se stalo?"

,,Zklidni hormony, Alby," odpověděl běžec, který jako by každou sekundou nabíral sílu. ,,Udělej něco užitečnýho a dones mi trochu vody - svůj batoh jsem tam někde nechal."

Jenže Alby neposlech. Kopl Minha do nohy - moc tvrdě, než aby to bylo hravé. ,,Co se stalo?"

,,Vždyť ani nemůžu pořádně mluvit, frasáku!" zakřičel Minho chraplavým lasem. ,,Dones mi trochu vody!"

Alby se podíval na Thomase, který si překvapeně všiml, jak se mu po obličeji mihl nepatrný náznak úsměvu, než se ztratil v zamračení. ,,Minho je jedinej čón, kterej se mnou může takhle mluvit, aniž by se musel bát, že ho skopnu z Útesu."

Pak Alby udělal něco, čím Thomase překvapil ještě víc: otočil se a odběhl, nejspíš proto, aby Minhovi přinesl vodu.

Thomas se k Minhovi otočil. ,,On se od tebe nechá komandovat?"

Minho pokrčil rameny. Pak si otřel z čela čerstvé krůpěje potu. ,,Ty se toho pindíka bojíš? Vogo, musíš se toho ještě hodně učit. Fakt vás žeru, bažanti."

Thomase ta výtka zamrzela víc, než s ohledem na to, že tohoto mladíka znal zhruba tak tři minuty, asi měla. ,,Copak on není vůdce?"

,,Vůdce?" Minho ze sebe vyrazil chrochtavý zvuk, který patrně měl představovat smích. ,,Jestli chceš, tak mu tak klidně říkej. Možná bysme mu měli říkat El Presidente. Ne, ty vogo - admirál Alby. To by byla fakt pecka." Promnul si oči a uchechtl se. 

Thomas nevěděl, co si má o tom rozhovoru myslet - bylo těžké poznat, jestli si Minho dělá legraci. ,,Jestli není vůdce on, tak kdo teda?"

,,Bažo, nech to plavat, než se do toho ještě víc zamotáš." Minho si povzdechl, jako by se strašně udil, a pak zamumlal, skoro jen pro sebe: ,,Proč máte vždycky tak pitomý otázky, když přijdete, čóni? Je to vážně opruz."

,,A co od nás čekáš?" Thomas cítil, jak se v něm vzedmul hněv. Jako kdybys ty byl jiný, když ses tady objevil, chtěl říct.

,,Dělejte, co se vám řekne, a držte hubu. To od vás čekám."

Při té poslední větě se mu Minho poprvé podíval přímo do obličeje a Thomas maličko ucukl, než se zadržel. Okamžitě si uvědomil, že udělal chybu - nemohl mu dovolit, aby si myslel, že se s ním může bavit takovým způsobem.

Zvedl se na rukou a klekl si, takže se teď na staršího chlapce díval shora. ,,Jasně fakt ti věřím, žes přesně to dělal, když jsi byl bažant."

Minho se na Thomase pozorně podíval. Pak mu znovu pohlédl přímo do očí a řekl: ,,Já jsem byl jeden z vůbec prvních Placerů, grinde. Raděj buď zticha, když nevíš, o čem meleš."

Thomas, který se ho teď trochu bál, ale především měl plné zuby jeho přístupu, dělal, e se chce postavit. Minho vymrštil ruku a sevřel mu paži.

,,Sedni si, vogo. Já to na tebe jenom tak hraju. Těžko odolat takový zábavě - uvidíš sám, až se objeví další zelenáč..." Odmlčel se. Obočí mu pokrčil zmatený výraz. ,,Jenže on už asi další zelenáč nebude, co?"

Thomas se uvolnil a znovu si sedl. Překvapilo ho, jak snadno se uklidnil. Zamyslel se nad dívkou a nad vzkazem, který oznamoval, že je úplně poslední. ,,Asi ne."

Minho maličko přimhouřil oči, jako by si Thomase pozorně prohlížel. ,,Tys tu holku viděl, že jo? Každej říká, že ji nejspíš znáš, nebo tak něco."

Thomas cítil, jak přechází do defenzivy. ,,Viděl jsem ji, to jo. Ale vůbec mi nepřipadá povědomá." Ihned se zastyděl, že lže - i když to byla jen malá lež.

,,Je sexy?"

Thomas se zarazil. Od okamžiku, kdy začala vyšilovat a doručila lístek spolu s krátkým vzkazem - Všechno se změní -, o ní takovým způsobem neuvažoval. Ale vzpomněl si, jak byla krásná. ,,Jo, myslím, že je sexy."

Minho se natáhl, až ležel rovně na zemi a oči měl zavřené. ,,Tak podle tebe jo. Pokud teda jednoho berou baby v kómatu, co?" Znovu se zahihňal.

,,Jo." Thomasovi dávalo řádně zabrat, jak přemýšlel, jestli je mu Minho sympatický nebo ne - vypadalo to, jako by se jeho osobnost každou minutu měnila. Po dlouhé odmlce se rozhodl, že zkusí štěstí. ,,Takže..." začal opatrně, ,,našel jsi dnes něco?"

Minho otevřel oči dokořán a zaostřil jejich pohled na Thomase. ,,Chceš něco slyšet, bažo? To je normálně ta největší pitomost, na jakou se můžeš běžce zeptat." Znovu oči zavřel. ,,Ale dneska ne."

,,Jak to myslíš?" Thomas se odvážil doufat, že se dočká nějaké informace. Odpověz, pomyslel si. Prosím, odpověz mi!

,,Jenom si počkej, až se vrátí ten náš libovej admirál. Nerad něco říkám dvakrát. A taky by se mohlo stát, že nebude chtít, abys to slyšel."

Thomas se povzdechl. Neodpověď, jíž se mu dostalo, ho ani trochu nepřekvapila. ,,Tak mi aspoň řekni, proč vypadáš tak uštvaně. Copak tam neběháš každý den?"

Minho se těžce zvedl, posadil se a dal si nohy přes sebe. Zaúpěl při tom. ,,Máš pravdu, bažo, běhám tam každej den. Řekněme, e dnes jsem to měl trochu vzrušenější a musel jsem hejbnout zadkem trochu rychlejc, abych ho sem dopravil."

,,Proč?" Thomas zoufale toužil poslechnout si, co se venku v Labyrintu děje.

Minho rozhodil rukama. ,,Ty vogo, už jsem ti to řekl. Měj trpělivost. Počkej si na generála Albyho."

V jeho hlase bylo něco, co tu urážku zmírnilo, a Thomas došel k závěru: Minho se mu líbil. ,,Dobrá, tak já zmlknu. Jenom zkus zařídit, aby mi Alby dovolil poslechnout si to taky."

Minho si ho chvíli prohlížel. ,,Fajn, bažo. Šéf jsi ty."

Chvíli nato přišel Alby s velkou plastovou nádobou plnou vody a podal ji Minhovi, který ji celou hltavě vypil, aniž si udělal pauzu na nadechnutí.

,,Tak jo," řekl Alby. ,,A teď ven s tím. Co se stalo?"

Minho zvedl obočí a kývl hlavou směrem k Thomasovi. 

,,Ten je v pohodě," prohlásil Alby. ,,Je mi jedno, co tenhle čón uslyší. Hlavně už mluv!"

Thomas tiše seděl a nedočkavě se díval, jak se Minho namáhavě snaží vstát. Při každém pohybu sebou cukal bolestí a z celého jeho vystupování vyloženě čišelo vyčerpání. Běžec se opřel o zeď, aby udržel rovnováhu, a oběma jim věnoval chladný pohled. ,,Našel jsem ho mrtvýho."

,,Koho?" nechápal Alby. ,,Koho mrtvýho?"

Minho se usmál. ,,Mrtvýho rmuta."