My beautiful bad dreams (Taekook/Vkook) CZ

Kapitola 31

„Oh, pořád nemůžu uvěřit, že jedeme na letiště...myslel jsem, že je to až moc nereálné přání," pousměju se a zahledím se z okna mého auta, které ovšem řídí Taehyung. Jedeme vlastně jenom tak na volno, nemáme žádné kufry, žádné batohy, je to k ničemu, nemusíme s sebou tahat vůbec nic.

„Tady není nic nereálné, problém je jen ten, že ti veškerou moc snů limituje tvoje nevýhoda, že tady můžeš umřít, že se probudíš s následky a tak podobně. O snech toho vím mnoho a taky vím, že kdyby na lidech ty následky nezůstávali a všechno byl vážně jenom sen, z největší části věta „můžeš dělat cokoliv" povede k zakázaným věcem nebo sexu," málem mi zaskočí vlastní slina. Celý zrudlý se na blonďáka otočím, ale ten vypadá stále klidný a soustředící se na cestu.

„Uh...to myslíš vážně? Totiž...m-mě by to nenapadlo..." vykoktám nervózně, protože mě tahle informace docela rozhodila. Taehyung s pozvednutými rameny přikývne a letmo na mě koukne.

„Ve snech se vám lidem totiž promítají vaše skryté tužby a chtíče, věř mi, proto je ve snech hodně časté porušování nějakých pravidel, asi je jasné, co by udělal třeba člověk, který má zakázáno jíst sladké, ale i erotické sny jsou časté, právě proto, že v nich člověk může zažít mnohem víc zážitků, a ještě třeba s nějakou speciální osobou. No, pak jsou tady výjimky, lidé, kteří zůstávají sví a ve snech by chtěli třeba létat, nebo někam odcestovat, jako ty," mrkne na mě a já se pro sebe uculím.

„Mm, tím chceš říct, že jsem jedinečný?"

„Heh, to jsi byl vždycky, Jungkookie," usměje se a mě úplně dojdou slova. Polichotilo mi to, proto se mi do obličeje nahrne tolik krve, neslýchám takové komplimenty často. Líp se uvelebím na sedačce a dál sleduju cestu utíkající za oknem auta.

„Um, Tae? Brazílie je celkem dost daleko, ne? Než tam doletíme, budu muset vstávat..."

„Neboj, zrychlil jsem nám čas, to znamená, že celé ty tři až čtyři hodiny cesty budou v tvém reálném světe jen tři až čtyři minuty tvého spánku," pronese klidně a mě málem vypadnou oči z důlků, protože jsem nečekal, že někdo, jako je Taehyung, bude schopný mi do snů takhle zasahovat.

„Páni, já...nevěděl jsem, že tohle svedeš."

„Heh, no jo, svedu hodně věcí, ale tohle bych popravdě dělat neměl, může to mít následky, proto je to jen pro tu cestu tam, po přistání pojede čas opět tak jak má, nechci riskovat nějaké problémy," vysvětlí Taehyung. Nebudu mu do toho kecat, jistě ví, co dělá, jsem ale vděčný za to, že to pro mě udělal, nejen to zrychlení času, ale celkově tenhle výlet. Když jsem to vypustil z pusy, čekal jsem, kdy se mi vysměje a pobídne mě k vymyšlení něčeho splnitelného, ale on se prostě sbalil a vytáhl mě k autu, že teda odjíždíme.

Do Brazílie jsem se chtěl vždycky podívat. Těch zemí je sice víc, ale tohle je moje nejmilejší. Líbí se mi, jak to tam vypadá, ty jejich průvody a pěkná města i příroda, lidé tam jsou jistě milí a já už se nemůžu dočkat, až se postavím na brazilskou zem.

***

Naše letadlo konečně přistane a my s Taehyungem vyjdeme na čerstvý vzduch. Cesta byla klidná a bez obtíží, ani jsem neměl takový strach, jak jsem si prvně myslel, letadlem jsem totiž ještě nikdy neletěl, takže mám vlastně i o zážitek navíc.

„Oh, co uděláme teď?" optám se zvědavě a vlastně i nedočkavě, protože užuž bych se chtěl procházet ulicemi města. Ani jsem prvně netušil, kde přesně vlastně přistaneme, no teď už to vím a jsem o to víc nadšený – Rio de Janeiro.