Na nějakou procházku můžu rovnou zapomenout, chtěl jsem sice končit dřív, ale docela dost času mi zabral ten úklid a teď už jsem tady patnáct minut přes čas. Myslím, přes ten obyčejný čas, přes dobu, kdy končím normálně. Venku už je zase tma a já už ani nemám motivaci svoji práci dokončit, i když bych měl, protože jinak se z toho zítra zblázním. Pane Yeon se musel hodně naštvat, normálně mi toho tolik neposílá, tohle snad nejsou ani zakázky, ale prostě jen práce navíc, stejně si nemůžu dovolit to neudělat.
Promnu si už unavené oči z věčného zírání na obrazovku, prohlédnu si zatím to, co mám rozpracované a usoudím, že bych to mohl stihnout do půl, pokud se nebudu zdržovat. Udělal bych si kávu, ale té už mám dneska dost, stačí, že mi jedna už zaschla na košili, budu to muset vyprat a dát si na sebe něco jiného, což bych neměl, ale nedá se nic dělat, do rána mi to neuschne.
Dokončím na své práci pár detailů a konečně své finále uložím. Jak jsem předpokládal, zvládl jsem to akorát do zbylé čtvrt hodiny. Teď už si můžu sbalit věci a odjet domů.
Vyjdu ven z kanceláře, zamknu a přijdu k výtahu. V kanceláři mého šéfa se ještě svítí, ještě, že jsem ho nezastihl, nejspíš mě má dneska už plné zuby. Tahle představa mě trochu zamrzí, chtěl bych být ukázkový pracovník, chtěl bych slyšet chvály, ale takhle ničeho takového nedosáhnu, za svoje místo opravdu jen děkuju svému talentu, který se panu Yeonovi hodně líbí.
Výtahem odjedu do přízemí a poté vyjdu ven z celé budovy směrem k parkovišti. Povysunu si svůj červený šál víc k puse, protože vítr, který na večer vždy zesílí, už docela štípe do obličeje. Rychle přijdu ke svému autu a zasednu za volant.
„Tentokrát žádný sen..." šeptnu si pro sebe, když na místě spolujezdce neuvidím nikoho, jen prázdno a vlastně můj malý diář, který je ale jediný, co na sedadle leží. Zapnu si rádio a oddechnu si, když uslyším jen tóny obyčejné písničky.
Po nastartování dám auto do pohybu a vyjedu z parkoviště k silnici.
***
Naštěstí se mi po cestě nestalo nic záhadného, žádné bouračky, žádný blonďák s tmavýma očima, takže žádný sen, ale realita. Připadám si opravdu jako blázen, ale nemůžu si pomoct, mám pocit, že přestávám rozpoznávat, co je pravda a co ne.
Třeba už to skončilo, třeba už se mi nic podobného nestane, byl jsem jen přepracovaný, unavený, ale teď, ani se necítím moc unavený, jen podrážděný, že jsem si svůj dokonale naplánovaný den zase pokazil.
Jen, co přijdu do bytu, shodím ze sebe všechno oblečení a nacpu ho do pračky, kterou mám pod kuchyňskou linkou, ráno ho dám na sušák a pozítří už bych opět mohl začít normálně pracovat. Jen ve spodním prádle zalezu do koupelny a po úplném svléknutí vlezu si do sprchy.
Možná to tady má jednu výhodu, to, že bydlím sám, nemusím se před někým schovávat, dávat si pozor, aby mě náhodou někdo neviděl nahého, můžu si chodit po bytě, jak se mi zlíbí, klidně úplně obnažený a nikomu to nevadí, to ale nic nemění na tom, že bych tady společnost uvítal.
Po umytí vyjdu ven, opět bez ručníku, natáhnu na sebe boxerky a plácnu sebou o matraci. Přitáhnu k sobě peřinu, ještě si rychle nastavím budíka, ale poté zhasnu lampičku a s výdechem zavřu oči.
Zítra snad začnu v práci lépe, aspoň jednou by se mi to hodilo.
Dobrý večer <33
Omlouvám se za kratší dneska, ALE zato se můžete těšit na zítřejší kapitolu, protože už se konečně dozvíte, co se tady děje :DD<33
A přeju vám krásný zbytek dne :33
ČTEŠ
My beautiful bad dreams (Taekook/Vkook) CZ
Fanfic[dokončeno] Jeon Jungkook měl vždycky vcelku živé sny, ale tentokrát je něco jinak. Jeho sny jsou mnohem živější než kdy dřív, a taky nebezpečnější. Najednou je těžké rozpoznat, co je realita a co jen fantazie, v tuhle chvíli si ale tyto dva světy n...
