My beautiful bad dreams (Taekook/Vkook) CZ

Kapitola 58

Procházíme přes všemožné keře a stromky, už několikrát mě do obličeje štípla nějaká větvička, předpokládám, že listí budu mít taky plné vlasy, ale na to neberu tolik ohledy, už se nemůžu dočkat, až tam dojdeme. Snad tam budeme jen my dva, a ne nějaký velký kemp s několika dalšími lidmi.

„No, moje tušení bylo správné," pronese spokojeně Taehyung a zastaví na menším plácku, kde už tolik keřů není, místo jako tvořené pro stanování. Zastavím se vedle blonďáka a pohlédnu na větší žlutý stan, před ním dvě stoličky, vyhraněné místo pro ohniště, nad ním zavěšený menší kastrol a vedle položené dva větší klacky na opékání. Vedle stanu bedýnka s potravinami a pár lahví vody. Uprostřed toho všeho je na menším stolku postavená menší svítilna, která odhaluje tuhle krásu kolem.

„Páni, to je...tak moc dokonalé," vydechnu a opatrně přijdu ke stanu, každičkou věc si prohlížím ještě jednou a detailněji, je to tady vážně krásně nachystané, a hlavně tvořené jen pro dvě osoby, což jsem já a Taehyung.

„Jo, pěkné místo, mm, a víš co? Mám docela chuť na tu polévku v kastrolu," usměje se můj spasitel, když nahlédne, co máme nad ohništěm nachystané. Zasměju se nad tím, ale popravdě, taky bych si dal, vypadá to vážně dobře.

„Tak jo, rozdělej oheň," mrknu na něj a on mi na chvilku věnuje překvapený výraz.

„Huh? Já? Ty máš u sebe sirky."

„Já? Já nemám žádné-..." zarazím se, když si sáhnu do kapsy a nahmatám krabičku se sirkami, „ou, tohle...je trošku děsivý, ale dobře...um, jak se rozdělává oheň?" optám se nevinně a udělám na Taehyunga takový kukuč, aby pochopil, že si to má převzít do svých rukou.

„Heh, fajn, udělám to já," přebere si krabičku se sirkami a klekne si k ohništi. Já se zatím posadím opodál ke stanu na jednu ze stoliček. Zadívám se na oblohu, která je posetá jasnými hvězdami, odtud je i pěkný výhled, stromy zde tvoří takový kruh. Člověk tak má pocit, že by tady dokázal sedět celé hodiny a sledovat tu nádheru nad hlavou.

„Můžu přisednout?" zeptá se s úsměvem Taehyung, jenž si přitáhl druhou stoličku. S pousmáním ho pobídnu, aby si sedl, zrak mi spadne na jasné plamínky ohně, které nám ohřívají jídlo, poté ale opět věnuju pozornost světlovlasému mládenci vedle mě.

„Zatím je tenhle sen můj oblíbený," přiznám a pohladím svoje paže, protože mi na ně táhne.

„Vážně? No, třeba budou i lepší," odpoví Taehyung, „mm, tobě je zima?"

„Ahh, jen trošku na ruce, asi ještě z té vody," řeknu jednoduše, aby to nějak neřešil, ale on na chvilku vstane ze stoličky, vleze do stanu a po chviličce z něj vytáhne delší černou mikinu. S poděkováním ji na sebe natáhnu a spokojeně vydechnu nad přívalem tepla.

„Lepší?"

„Mnohem," ujistím ho a rozhlédnu se kolem sebe. Začalo mi kolem hlavy poletovávat malé světle zelenkavé světýlko, kterých se tady najednou začalo mnohem víc hromadit. Ihned rozpoznám světlušky a uchváceně sleduju, jak kolem mě i Taehyunga polétávají, jako by je snad přilákala vůně horké polévky, jež už se začala linout z kastrolu kousek před námi.

„Mm, bylo by dobrý je pochytat do nějaké nádobky a udělat si z nich lampičku," zasměje se Taehyung, v očích se mu odrazí světýlka se světlušek, až mě to uchvátí, ale ihned se vrátím k jeho poznámce.

„Heh, to ne, nechme je na svobodě, stačí, že svítí tady kolem," šeptnu a pousměju se, když mi jedna přistane na rameni, ale hned na to opět vzlétne za ostatními. Je to krásná chvilka, světlušky vypadají, jako malé poletavé hvězdičky přímo kolem nás dvou. Opět s Taehyungem navážu oční kontakt, přijde mi, že se na mě dívá nějak dlouho a usmívá se spokojeností.