My beautiful bad dreams (Taekook/Vkook) CZ

Kapitola 9

Probudí mě ostré zvonění mého budíku v mobilu. Nespokojeně se převalím na bok a matně poslepu budík vypnu. S povzdechnutím se znovu zabalím do peřiny a chci si zase v klidu zdřímnout, ale tentokrát ne, nechci zase přijít pozdě do práce.

Vyškrábu se do sedu a rozhlédnu se kolem sebe. Je tady čisto, v kuchyni není žádné špinavé nádobí, nikde žádný blonďatý kluk ani zbytky kuřete. Opravdu se mi to jednom zdálo, ale bylo to tak moc reálné.

Čekal jsem, že teď budu umírat hlady, protože jsem šel přece spát s prázdným žaludkem, proto se mi taky zdála ta zmatená blbost s pečeným kuřetem, pudinkem a limonádou, ale ve skutečnosti se cítím plný, vlastně skoro až přejedený, že by mě zase pokoušela moje fantazie?

S povzdechnutím vstanu, ale v tuhle chvíli se mi skoro převáží břicho a já si i trochu odříhnu. Mým nose projede trochu pachu, ve kterém ale cítím i něco jiného. Jako bych cítil to kuře, které jsem jedl ve snu, ale to je nemožné. Pěstí se praštím do hrudníku, abych se zebe vypustil aspoň ještě jedno malé říhnutí, což se mi taky podaří. Opravdu v tom cítím kuře a brambory.

Vyděšeně rychle přiběhnu do kuchyně a rozhlédnu se všude kolem, jestli najdu známku toho, že jsem tady včera večer vážně jedl, ale všude je čisto, na stejném místě, ani to jídlo z tašky ještě není vytáhnuté.

„Byl to jenom sen, Jungkooku, co zase blbneš..." šeptnu si pro sebe a ztěžka se posadím na židli, protože mě začne trochu bolet břicho z toho, jak nacpané mi přijde. Možná je to vážně jen moje fantazie, třeba mi je prostě špatně od žaludku a můj mozek si to spojuje s tím snem, a to, jak jsem ve svém říhnutí cítil to dobré jídlo, je taky jen v mojí hlavě.

„Panebože...měl bych vážně chodit ven..." zaskuhrám tiše, protože mi to už všechno musí lézt pěkně na mozek. To, že si spojuju sny s realitou, prostě není normální, Jin má pravdu, potřebuju někam vypadnout.

I když ale...něco si musím nechat. Dneska se vážně cítím víc vyspaný.

***

Spokojeně a usměvavě vejdu do budovy, ve které pracuju. Cítím se skvěle, po dlouhé době jsem se opravdu vyspal, moje břicho už taky přestalo bolet, myslím, že to byla jen ranní nevolnost, na ten sen s kuřetem už raději nechci ani myslet. Teď je na prvním místě něco jiného – jsem v práci ještě před časem, vyspaný, s pozitivní náladou, a dokonce jsem se i stihl učesat, vyčistit si zuby a připravit si do krabičky ten salát, který jsem si včera slíbil.

„Dobré ráno," pozdravím kolemjdoucí kolegy, se kterými už jsem se párkrát viděl, když jsme pracovali na společné práci. Normálně bych je asi nepozdravil, přeci jen se s nimi neznám moc dobře a já jsem takový introvert, ale dneska to ze mě prostě vypadlo. Kupodivu mi i odpoví a pokračují ve své cestě.

Nastoupím do výtahu a už chci stisknout svoje patro, ale ještě mi sem vběhne mladá blondýnka a já na chvilku strnu na místě, když mým nosem projede vůně jejího parfému.

„Nevadí? Trošku spěchám, mohla bych...do pátého patra?" optá se mě trochu udýchaně a já v rozpacích rychle stisknu patro, o které si řekla, přeci jen, mám ještě čas, a i kdybych neměl, ona je na prvním místě.

„V pohodě, ehm, kam ten spěch, vlastně?" optám se a opřu se o protější stěnu, abych na ní nebyl tak namáčknutý, ona si letmo upraví svoje světlé vlasy a pousměje se.

„Jen jsem zapomněla nějaké dokumenty, bez nich by se mi asi špatně tisklo zakázky, heh, dneska jsem asi vstala levou nohou," zasměje se, tohle na ní obdivuju, i když se jí moc nedaří hned po ránu, dokáže si nechat svojí pozitivní náladu, dokonce si ani nevzala tu nevýraznou voňavku vonící po mangu, ale tu druhou, tu výraznější a veselejší.

„Aha, no, já jsem dneska dobře naladěný, po dlouhé době jsem se dobře vyspal, takže..."

„Oh, špatně spíš?" optá se starostlivě a já jen mávnu rukou, aby o mě neměla obavy.

„No...jen mám v poslední době takové...no, zlé sny, nic zvláštního," docela se divím, že jsem tohle řekl, takhle nahlas mi to zní dost dětinsky, kterého dospělého ještě trápí noční můry, ale já jsem hlavně jeden z mála, který má ve svých jedna a dvaceti letech stále dost bujnou fantazii.

„Och, to mě mrzí, snad se to zlepší, zlé sny nejsou nic hezkého, taky jsem je měla...když jsem byla menší," dořekne hned a já si pro sebe povzdechnu, jistě, že je už nemá, je dospělá a ve snech se jí musí honit něco úplně jiného, než jsou nějaké až moc reálné bouračky a nevím, co všechno.

„Jo, no...zrovna dneska už je to lepší, takže v pohodě. Ummm, nepotkáme se dneska zase v kavárně?" optám se ještě před tím, než se otevřou výtahové dveře, Lisa se na mě jen letmo otočí a s lítostným pousmáním zakroutí hlavou.

„Asi spíš ne, dneska toho mám nad hlavu, budu ráda, když si sním oběd, kávu si pak dám později z kávovaru v kanclu," oznámí a já chápavě, i když trochu posmutněle přikývnu, ona už vyjde ven a rychlejším krokem se vydá ke svému cíli, já stisknu svoje patro a nechám se odvézt níž.

Popravdě jsem teď na chvilku i uvažoval o tom, že bych ji přeci jen pozval ven, ale moje odvaha odešla stejně rychle, jako přišla. Takhle ji neuvidím ani v kavárně, tak nemá smysl tam chodit, trochu mě to zklamalo, ale stále se snažím udržet ve své dobré náladě.

Přijdu do své kanceláře, ani nestačím vlézt dovnitř, už uslyším známý klapot bot a já se otočím směrem, odkud většinou vychází můj šéf ze své ředitelny. Kupodivu se usmívá a míří si to ke mně, proto ještě ani nezalézám do své komory.

„Dobré ráno, pane Jeone," usměje se a pohlédne na hodinky, „dneska jste mě překvapil, máte ještě patnáct minut," s úsměvem přikývnu a nervózně se podrbu ve vlasech.

„Heh, jo...přivstal jsem si, totiž...spal jsem dobře," on se usměje a pokývá hlavou.

„Ahh, tak to rád slyším, no, do složky jsem vám už poslal práci, jako vždycky, tak se mrkněte a pokud možno, aby to bylo do příští středy hotové, dobře? Kdyby něco, víte, kde mě najdete," jen letmo přikývnu a pokloním se před ním.

„Ano, pane Yeone, už jdu na to."

„Výborně, jen do práce, a Jungkooku," pohlédne na mě a pousměje se, „stále větrat, ano?"

Zdravím <33

Dneska mám hoodně dobrou náladu, protože jsem konečně dokončila všechny úkoly, takže do nového roku mám klid, taky jsem si objednávala album Map of the Soul 7 a konečně mi přišlo a taky jsem dneska napsala nějaké kapitolky dopředu, takže mám zase na chvilku zásobu <3333

No, to horší pro mě...začíná tloustnoucí éra, protože už máme napečeno tunu cukroví :DD