My beautiful bad dreams (Taekook/Vkook) CZ

Kapitola 61

Vzbudil jsem se už kolem osmé hodiny ráno, to jsem ani vstávat nemusel, ale nemohl jsem pořádně spát, od doby, co mě Taehyung uspal, jsem se v posteli vrtěl a převaloval, měl jsem pocit, jako by do mě někdo pustil elektřinu, jakou jsem cítil energii. Jsem si jistý, že za to ještě mohlo štěstí, které jsem konečně poprvé pocítil v takové dávce.

Teď už stojím u umyvadla a čistím si zuby, stejně mi ale nejde do hlavy, že jsem opravdu ve vztahu, jsem v páru s Taehyungem, ale stále tomu jaksi nejde uvěřit. Takhle jsem se nikdy necítil, ani u Lisy a vlastně ani u Jimina, tohle je něco zcela jiného a já mám čím dál větší pocit, že to byl možná osud, co mě dostalo do živých snů k tomuhle člověku.

Anebo...to byla menší chyba, jak poprvé tvrdil Taehyung, protože tenhle vztah nebude navždy, jen dokud budu mít živé sny, a to může skončit kdykoliv. Ale nechci si to připouštět, možná teď vážně nechci přemýšlet nad budoucností, ať už je jakkoliv blízko či daleko, od téhle chvíle se chci soustředit jedině na přítomnost.

Vyplivnu zbytek pasty, vypláchnu si pusu a osuším si obličej v ručníku, přeruší mě ale zvonění mobilu. Nejspíš Jin něco potřebuje, kdo jiný by touhle dobou volal. Doploužím se do kuchyně, kde leží na stole můj mobil ještě vedle misky od cereálií k snídani, pohlédnu na číslo, ale teď se mi čelo orosí studeným potem, když na mě místo Jina vyskočí jméno: Lisa.

Nechce se mi to úplně zvedat, po tom, co jsem se totálně ztrapnil v parku, jsem na ni chtěl zapomenout a dělat, že ani jeden neexistujeme. Zhluboka se nadechnu a hovor tedy nakonec přeci jen přijmu.

„Ehm...ano?"

„Ahoj, Jungkooku," zazní její hlas z druhé strany klidným a opatrným tónem, „ehm, vím, že se mnou asi nebudeš chtít úplně mluvit, ale...dostalo se ke mně, že jsi dostal výpověď v práci, tak jsem ti musela zavolat," dořekne a já si pro sebe tiše povzdechnu. Snad mě nehodlá ještě litovat.

„Jo, to...to je jedno, stejně bych dřív nebo později odešel, jen...teď si sháním něco jiného, takže...nestojím ti za nějakou starost, nebo tak..." vydám, abych zněl trochu pozitivně.

„Ahh, dobře, no...napadlo mě, že bych ti mohla trošku pomoct, totiž, kousek do gymnázia v Ganchwonské ulici se asi před měsícem otvírala nová kavárna, pracuje tam moje přítelkyně a říkala, že teď v poslední době shání pomocníky, mohla bych ti u ní domluvit schůzku, ale je to jen návrh, nemusíš to samozřejmě přijmout," dořekne a já se na chvilku zaraženě zadívám někam před sebe, přemýšlím, jestli chci být v přítomnosti někoho, kdo chodí s Lisou, ale na druhou stranu už mi to může být úplně jedno, protože já už svůj vztah mám a se správnou osobou, nemám jediný důvod dělat uraženého, navíc, nemusím tam být dlouho, stačí jen brigáda, než si najdu něco stálého, prozatím by mi to ale mohlo opravdu pomoct.

„Um, no...zní to dobře, asi si teď nemůžu úplně vybírat, takže...kdybys mi na ní dala třeba číslo, klidně jí zavolám sám..."

„Heh, číslo ti pošlu, ale o tobě ji informuju, dobře?" pousměju se pro sebe, jsem rád, že má Lisa takové srdce a pomáhá mi, i když má důvod se mi vyhýbat, anebo jen já takhle přemýšlím?

„Tak jo, ummm, děkuju moc, Liso," vydechnu s pousmáním.

„Neděkuj, to je v pořádku, tak jo, musím zpátky ke své práci, později ti pošlu to číslo, zatím se měj, Jungkooku," po tomhle se ani nestačím rozloučit, už mi zavěsí a já telefon tedy odložím na stůl před sebou. No, nakonec nejsem v tak mizerné situaci, jak jsem si prvně myslel.

***

Celý den jsem strávil úklidem, protože co jsem chodil do práce v tiskárně, neměl jsem ani pořádně čas ani energii na to si tady alespoň vyluxovat, nebo utřít prach, anebo vyměnit povlečení na posteli. Už se pomalu chýlí k páté hodině večerní a já mám hotovo. Během úklidu mi i přišlo číslo od Lisy na její přítelkyni a nejspíš moji budoucí šéfku v dočasné práci v kavárně, takže svůj volný čas věnuju právě jí.

Posadím se na okraj postele a vytočím číslo, chvíli čekám, než to někdo zvedne, ale nakonec se dočkám.

„Prosím, u telefonu Kim Jennie," ozve se ženský zvučný hlas o něco výraznější, než má Lisa, přesto stejně čistý.

„Ehm, zdravím, tady Jeon Jungkook...jsem od Lisy, prý vám o mě řekne a-..."

„Oh, jo, to jste vy? Jungkook, no jo, už vím, vy jste chtěl do té kavárny, že?" optá se mile a já si oddechnu, když se konečně oba dva dostaneme do obrazu.

„Ahh, ano, chtěl jsem se zeptat, jestli by se tam pro mě našlo místo, potřebuju teď nějakou práci, třeba jen dočasnou, než si najdu něco stálého," vysvětlím už trochu víc uvolněný, protože i přes mobil na mě ta slečna působí sympaticky.

„Ano, ano, i my budeme rádi, touhle dobou už do kavárny nechodí tolik brigádníků, obzvlášť teď přes zimu, takže každá pomocná ruka se nám hodí, ale myslím, že se lépe dorozumíme, když se sejdeme osobně, nejlépe, když přijedete už rovnou do kavárny, abych vás seznámila s prostředím a nějakými základy, abyste se ujistil, že to tady nějak zvládnete a asi by bylo i nejlepší mimo otvírací dobu, takže...zvládl byste to třeba v pátek na osmou hodinu ráno?" optá se a já nad tím ani nepřemýšlím, do teď jsem vstával mnohem dřív.

„Jasně, budu tam, ehm, a mohl bych poprosit o přesnou adresu?"

„Oh, jasně, adresu a jiné podrobnosti najdete na našich stránkách kavárny Coffee Day, tak se můžete podívat tam, dobře?" pousměju se a souhlasím.

„Jasně, děkuju, mrknu se a...v ten pátek tam budu," ujistím ji a po rozloučení oba zavěsíme hovor. Mobil pohodím vedle sebe na matraci a s výdechem se svalím do peřin. Jsem unavený, ale zároveň spokojený, že už mám téměř zařízenou práci v menším podniku, teď to vidím jen na rychlou sprchu a návrat do svého druhého světa s mým partnerem.

Vždy jsem usínal až někdy před půlnocí, ale v poslední době je pro mě čas na psaní už v šest nebo v sedm večer, obzvlášť dnes nestojím o nic dalšího, jen opět padnout Taemu do náruče a být s ním co nejdéle času.

Ještě, než zamířím do koupelny, ještě vytočím Jinovo číslo, chci, aby to věděl, že už mám něco sehnané, aby se mu taky lépe usínalo.

Dobrý večer <33