My beautiful bad dreams (Taekook/Vkook) CZ

Kapitola 60

„Ahh, kdy už tam budeme?" optám se utahaně při výšlapu na kopec, kde je podle Taehyunga ten nejkrásnější výhled. Myslel jsem, že se jen projdeme po okolí a vyšlápneme si nějaký malý kopeček, kde taky uvidíme krásně do krajiny, ale zatím jdeme stále jen a jen směrem nahoru a moje nohy už to přestávají zvládat. Navíc už se smráká, myslel jsem, že aspoň uvidíme ten západ slunce, jak tvrdil blonďák, ale touhle dobou už bude po všem, navíc se na obloze začínají klubat první hvězdy.

„Klid, už jsme skoro tam, to zvládneš," zasměje se Taehyung, jenž si kráčí pár metrů přede mnou. Povzdechnu si a na chvilku se zastavím, když se mi už podruhé na vteřinku začerní před očima. Jdeme hrozně dlouho, a ještě k tomu vyšlapáváme kopec, moje srdce buší jako o závod, přesto mám pocit, že mě nestačí okysličovat.

„Tae! Já...už vážně nemůžu," zaskuhrám a zhluboka se nadechnu, abych do sebe dostal víc vzduchu. Konečně se na mě můj spasitel otočí a přiběhne ke mně.

„Motá se ti hlava?" optá se mě starostlivě a já letmo přikývnu na souhlas, „aish, vím, že by ses během spánku neměl namáhat, ale myslel jsem, že tohle ještě nebude tak zlý. Mm, víš co? Nebudu riskovat, že se mi tady skácíš, vylez mi na záda," pronese a klekne si ke mně zády, abych se na něj mohl položit. Stydlivě mu okolo ramen omotám paže a lehnu si na něj, zatím, co on vstane a pozvedne si mě výš, abych nevypadl. Reflexně kolem něj ještě omotám nohy a bradu si opřu o jedno jeho rameno.

„Um, řekni, pokud jsem moc těžkej..."

„Hah, ty? Skoro nevím o tom, že tě mám na sobě, prý moc těžkej," zasměje se a vydá se kupředu, abychom nahoru došli ještě dnes a stihli alespoň noční oblohu s měsícem a hvězdami. Do téhle chvíle jsem byl jako zmražený, jen co si mě Taehyung vyzvedl na záda, ale teď, když mě na tváři polechtají jeho světlé vlasy a nosem mi prosviští krásná vůně jeho parfému, ke kterému jsem si přičichnul, když jsem byl v jeho koupelně, donutí mě to se zcela uvolnit a spokojeně si o něj víc opřu hlavu.

„Držíš se mě, nebo mě objímáš?" optá se šeptem světlovlásek. Popravdě, teď ani sám nevím.

„Vadí ti to?"

„Heh, vůbec ne, Jungkookie," řekne, i když to spíš vyznělo, že si to zamrmlal pro sebe. S úsměvem se k němu tedy dál tisknu, dokud nevyjdeme z pěšinky poseté stromy na vymýcený vršek vysokého kopce.

„Jsme tady, říkal jsem, že je to už kousek," usměje se Taehyung a opatrně mě postaví zpátky na nohy. Rozhlédnu se kolem sebe, za námi je les, ale před námi pročištěná mýtina, nádherný výhled na oblohu i okolí, u okraje kopce je postavený dřevěný plotek, jenž má nejspíš zabránit nechtěným pádům, před plotkem lavička a kousek dál vyhasnuté ohniště, nad kterém si turisté mohou něco opéct po dlouhém dni chození. Vypadá to tady nádherně a dovedu si představit mnohem krásnější obraz přes den, když to tady slunce celé osvítí.

„Oh, páni," vydechnu a dojdu až k plotku, „tak tohle jsem nečekal, je to tady krásný."

„Jo, a tahle lavička je na tom asi nejlepší, můžeš tady sedět celé hodiny a hledět přímo před sebe do dály, anebo nahoru na hvězdy, když je večer, jako teď," dodá Taehyung a rovnou se posadí na dřevěnou lavičku kousek od plotku. S úsměvem si k němu přisednu a vydechnu nad dočkaným odpočinkem z chození.

„To zní fajn, máš rád noční oblohu?" optám se ho a přisunu se k němu blíž, až se i dotknu svým stehnem toho jeho.

„Popravdě, nevidím na ní nic zvláštního, ale pro vás lidi je to asi celkem romantika, huh?" usměju se nad jeho odpovědí, opět dělá, jako by snad nebyl člověk, i když...vím, jak to myslí, není člověk žijící obyčejný život, jako každý, ale má pravdu, pro nás jsou chvíle s noční oblohou vcelku romantické a nezapomenutelné.