My beautiful bad dreams (Taekook/Vkook) CZ

Kapitola 56

„Dáš si ještě čaj?" optám se polohlasem a téměř bez emocí, protože od doby, co jsem se vrátil domů z práce, která teď už není mojí prací, jsem úplně ztratil chuť na všechno. Nejraději bych jen ležel nebo seděl a dumal nad tím, co teď s tím, jako první bych se měl nejspíš shánět po další práci, ale pravdou je, že už nechci další tiskárnu, nebo něco podobného, o to to bude ale těžší, ve výběru budu až ten poslední, když nebudu mít zkušenosti.

„Stačí, už stejně musím jít, Jungkookie, ale hlavu vzhůru, dobře? Jistě si něco brzy najdeš, co tě bude i víc naplňovat, ber to z té lepší stránky, máš možnost si najít něco, u čeho nebudeš usínat," mrkne na mě Jin, jenž před chvílí dopil svůj hrnek čaje. Přijel hned po práci, aby mě nějak povzbudil, celkem se mu to i povedlo, ale stejně se těším, až usnu a budu si moct postěžovat Taemu.

„No jo, já vím, snažím se takhle přemýšlet," pousměju se a doprovodím Jina ke dveřím. Hodí na sebe svůj kabát, šálu a otevře dveře mého bytu.

„Dobře, tak se opatruj a dobrou noc, a neponocuj," nařídí mi Jin a já se pro sebe zasměju.

„Heh, neboj, to fakt nebudu, měj se, hyung," zavřu dveře a můj byt opět pohltí prázdno a ticho. S povzdechnutím položím dva prázdné hrnky na kuchyňskou linku a odkráčím do koupelny. Rychle ze sebe shodím všechno prádlo, zalezu do sprchového koutu a pustím na sebe příjemně teplou vodu, která ze mě svým způsobem smývá pochmurnou náladu.

Pažemi se opřu o stěnu a hluboce vydechnu. Kolem mě už se začíná tvořit pára, ale pro dnešek mi delší a teplejší sprchování neuškodí. Na chvilku zavřu oči a nechám si vodu spadnout i na svoje černé kadeře, které se mi vmžiku nasáknou a voda mi steče i do obličeje.

Takhle bych dokázal zůstat celé hodiny, ale musím jít spát, abych se opět dostal k Taehyungovi. Nad touhle myšlenkou mi ten blonďák vleze do hlavy ještě víc a já si dokážu představit zcela přesně jeho obraz, jeho tvář, jeho krásné oči, perfektní tvar obličeje a rty, taky tu malou pihu na nose, které jsem si všiml při sešlapávání trasy v horách.

Ani jsem si neuvědomil, že jsem se při té představě začal usmívat. Stačí na něj jen pomyslet a nedokážu být dál zamračený. Ten mladík se mnou hodně dělá, hodně si pohrává s mými pocity, každým dnem mám větší a větší pocit, že ho potřebuju, že se bez něj neobejdu, někdo, koho musím za ten jeden den alespoň na chviličku vidět a mluvit s ním, smát se s ním, dokonce i panikařit, když mi zrovna zachraňuje krk.

Oči opět otevřu, opět se mi vyjasní pohled na bílou kachličkovanou stěnu, kterou ovšem přes páru vidím rozmazaně. Vydechnu horký vzduch z plic a zastavím vodu. Rychle se osuším a ručník si omotám kolem pasu, nahý odejdu z koupelny a chytnu po prvním tričku, které mi přišlo pod ruku, musím se ale na chvilku zarazit a opět se usmát, když si uvědomím, že jsem chmátl právě po tričku, které mi Taehyung kupoval v Brazílii, přitom si nepamatuju, že bych si to ve snu bral k sobě, abych se s tím probudil, pokaždé jsem zapomněl, ale Taehyung mi to nejspíš podstrčil pod ruku, když už jsem spal.

On je opravdu příkladem naprosto perfektního společníka do života, to se musí nechat.

***

„T-Tae? Jsi tady někde?" zvolám nejistě, protože už asi deset minut procházím kolem nějakého jezera, jsem tady úplně sám a kolem mě je tma, jako v pytli. Sice svítí hvězdy a měsíc, ale to mi neposkytuje dostatek světla, abych se tady víc orientoval.

Na sobě mám zase jen tričko, taky šortky a na nohách obyčejné žabky, takže cítím skoro každý kamínek pod mými chodidly. Navíc je kolem mě i dost keřů a stromů, nejspíš vůbec nejsem někde blízko města, ale někde za lesem, o to víc mě to tady děsí, obzvlášť teď přes noc.