We Are Bulletproof

*-14-*

KIM (JEON) JUNGKOOK

Předpověděl jsem to dobře. Opravdu to byli dny plné bolesti, někdy jsem i zvracel. Bylo mi opravdu hodně zle, ty prášky jsem bral víc než jsem měl abych se zbavil bolesti ale akorát se mi to zhoršovalo. Jiminie si toho samozřejmě všiml, pěkně jsem to schytal. Měl jsem snad pocit že se semnou rozejde protože byl opravdu naštvaný. Ale pak se mi omluvil a zase to bylo v pořádku, jsem jen rád že to nezjistil táta. Byl to ten den kdy jsem si na něco vzpoměl, a to kvůli tomu jak mě Jimin seřval a přitom říkal že by to neudělal. Takový byl táta taky, stalo se to naštěstí jen jednou, v období kdy mi umřela máma.

"FLASHBACK"

Ležel jsem na posteli a plakal. Ve škole se mi zhoršili známky a táta to zjistil, jelikož měl zrovna špatný den v práci tak přišel za mnou a začal po mě řvat.

SJ: JUNGKOOKU! Jak mi tohle vysvětlíš hm?!

Ukázal mi E-mail od mojí třídní učitelky a já se začal klepat.

JK: T-ta-ti j-já..

Zlomil se mi hlas a víc jsem se rozplakal.

SJ: Tak a dost!

Napřáhl se a uhodil mě, poprvé v životě mi dal facku. Schoulil jsem se v rohu pokojíku a plakal ještě víc, hrozně jsem se bál.

SJ: Jaktože propadáš sakra?! Copak ty se nesnažíš?!! JungKooku přestaň tu furt bulet a konečně se začni snažit pro to co v životě chceš!! Máma by to tak chtěla! Vzpamatuj se už a začni se okamžitě učit!! Nebudu mít syna který je úplně hloupý!! Do večera tohle všechno budeš umět nebo ti končí všechno!! Je ti to jasný?!!!

Hodil mi na postel učebnice a sešity, hrozně křičel a já se třepal. Odešel a já se na to pokusil vrhnout. Samozřejmě mi to vůbec nešlo, hystericky jsem brečel a třepal jsem se. Byl večer a táta přišel, tentokrát už v klidu.

SJ: Kookie?

Rychle jsem si setřel slzy a díval se snad do všech možných učebnic.

JK: T-tati j-já u-u-už..

Panikařil jsem a táta přišel ke mě, znova jsem dostal strach ale on mě pohladil ve vláskách a pak mě obejmul.

SJ: Promiň mi to...měl jsem špatný den a vybil jsem si to na tobě...mrzí mě to Zlatíčko...už to nikdy neudělám...to ti slibuju...ze školy jsem tě na týden omluvil jelikož jsi v tomhle stavu...bude to dobrý ano?

Dal mi pusu na čelo a já se mu koukl do očí. Táta se usmál a já přikývl. V objetí mě stiskl ještě víc.

"END FLASHBACK"

Svezla se mi slza po tváři a hladil jsem Shookyho. Jiminie za mnou přišel a políbil mě.

JM: Copak je lásko moje?

Sedl si za mnou a přitulil si mě k sobě.

JK: Ale nic..

Hladil mě po zádech.

JM: Promiň že jsem na tebe křičel...ale bál jsem se o tebe...tak hrozně moc..

Koukl jsem se na něj.

JK: To nic..

Začal jsem ho pomalu líbat a on se zapojil, tolik jsem to miloval, prolíbal bych s ním klidně celý život. Má tak hebké a nadýchané sladké rty, nemohl jsem se od nich jen tak snadno odlepit. Jimin to nejspíš cítil stejně protože si mě vždycky přitahoval ještě blíž, jsou to ty nejhezčí chvilky v mém životě. Doufám že nikdy neskončí.

KIM SEOKJIN

Seděl jsem ve své kanceláři a přemýšlel, jsem vůbec dobrý táta? Hlavně že jsem si jako největší idiot dal všude po domě kamery, mohl bych se podívat co ti dva, no tři, dělají. Napojil jsem se na moje kamery a sledoval je, líbali se, jak jinak, a Shooky ležel Kookiemu v klíně. Ale nevadilo mi to, bylo to roztomilý. Mohl bych je sledovat dál ale přiběhli Changbin, Han a Felix.

SJ: Co se děje?

F: Našli jsme toho koho hledáme...Tae a Yoongi ho pronásledují

Byli zadýchaní ale věděl jsem koho mysleli.

SJ: Zavolejte Jaehyuna a někde ho blokněte

BCh: Nepůjde to tak snadno...má rukojmí..

SJ: COŽE?! KOHO?!

Rychle jsem se ještě podíval na kamery, JungKook s Jiminem pořád dělali to samý.

BCh: Klid JungKookie to není...ale...je to Irene...navíc je těhotná takže si musíme pohnout...on je právě ten s kým to dítě bude mít

Rychle vyběhli ven a já běžel za nimi. Tak tohle ne.

KIM TAEHYUNG

S Yoongim jsme pronásledovali toho zmrda. V minulosti spáchal dvojnásobnou vraždu a ještě pašuje drogy. Jdeme po něm už dlouho ale tohle už přehnal, Irene to o něm samozřejmě nevěděla. Využíval ji a teď když zjistil že budou mít dítě tak ji chce něco udělat.

V: Nejspíš míří k mostu...Yoongi zajeď sem a z tama ho bloknem

Zajel do uličky kam jsem mu ukázal. Máme ho. Přímo z té uličky jsme vyjeli před něj, samozřejmě do nás narazil protože jel moc rychle a neubrzdil to. Yoongi to čekal takže mě rychle obejmul. Nám se naštěstí nic nestalo takže jsme rychle vyběhli a mířili na něj zbraní. Irene byla v zadu svázaná, dával jsem ji znamení ať je v klidu že to bude v pořádku.

V: Dej to vědět SeokJinovi

Yoongi přikývl a zavolal mu.

V: A TY VYLEZ DĚLEJ!

Zakřičel jsem na něj a on konečně vylezl. Kim HongJoong.

H: Konečně se znova setkáváme Taehyungu

Na střední jsme byli spolužáci.

V: Zrovna "konečně" bych úplně neřekl

H: Ale notaaak Taehyungie však se ti to na střední líbilo ne?

Už od střední bral drogy, jednou mu ale přeskočilo. Přeskočilo mu tak moc že mě znásilnil na záchodech. V ruce jsem svíral zbraň čím dál pevněji a myslel jsem že po něm každou chvíli střelím, Yoongimu se podařilo dostat Irene ven z auta a v tu chvíli přijel Jin. HongJoong chtěl utéct ale já ho střelil do nohy. Changbin a Jin ho okamžitě zatkli a dali do auta.

SJ: Dobrá práce Taehyungu

Poplácal mě po rameni a já se cítil špatně. Irene za mnou přišla a usmála se.

I: Děkuji Tae

Dala mi malou pusu na líčko a já se taky usmál.

V: Pojď odvezeme tě nejdřív k nám a pak domů

Přikývla a šli jsme.

I Purple You 💜🏳‍🌈