We Are Bulletproof

*~9~*

KIM SEOKJIN

Uběhl týden co JungKook s Jiminem jsou spolu. Tu noc se to ale stalo, slyšel jsem z JungKookieho pokoje zvláštní zvuky tak jsem se tam šel potichu podívat.

JM: Opravdu to chceš?

JK: Ano...chci

Nakoukl jsem tam, oba byli nazí a Jimin byl nad JungKookem, byl to pro mě šok a když se to někdy muselo stát. Ale nemuselo to být tak brzo, stál jsem za dveřmi a poslouchal. Jimin byl opravdu starostlivý a pořád se Kookieho ptal jestli to opravdu chce, byl jsem za to rád že je na něj opatrný.

JM: Kookie...já ti nechci ublížit..

JK: Neboj se nebude mě to bolet...prostě to udělej a už se neptej...ano?

Políbili se a pak jsem slyšel jak JungKook zalapal po dechu, zase jsem nakoukl a viděl jak se Jimin soustředí aby byl co nejopatrnější. Nevím jestli jsem měl být rád že to Kookie má poprvé nebo být nervní. Radši jsem šel spát a ignoroval ty zvuky. Ráno jsem Jimina našel v kuchyni u stolu jak si rukou podepíral hlavu a tak polospal. Šel jsem si udělat kafe a on promluvil.

JM: Dobré ráno pane Kim

Otočil jsem se na něj a usmál se.

SJ: Dobré i tobě...hele Jimine...je to od tebe hezké ale říkal jsem ti několikrát že mi máš tykat

S hrníčkem kafe jsem si sedl za ním ke stolu.

JM: No jo...promiň ale prostě jsem zvyklý a nechci být neslušný

Trochu zrudl.

SJ: Tak to tě chápu ale stojím si za tím abys mi tykal...cítím se pak starý

Zasměju se.

JM: Ou tak to se moc omlouvám...pokusím se ti teda tykat

Taky se zasměje a já změnil téma.

SJ: Dobře v pořádku...mimochodem včera večer jsem vás tak trochu slyšel...doufám že je Kookie v pořádku

Zvědavě jsem se na něj díval a napil se, Jimin opět celý zrudl.

JM: Ehm no...byl jsem na něj co nejopatrnější ale on pak...prostě...chtěl trošku jiné tempo tak prohodil naše pozice a prostě no...je mi to blbý vysvětlovat ale prostě si na mě zajezdil a nasadil co nejdrsnější tempo takže mu aji tekli slzy...radši jsem ho zastavil a donutil ho ať si lehne a dodělal jsem to tempem které se líbilo nám oboum...no a teď spí..

V tuhle chvíli připomínal ředkvičku a já pozorně poslouchal. Takže takový je můj malý JungKookie ďáblík, člověk by to o něm neřekl. Nakonec jsem se opět zasmál.

SJ: Člověk by o něm ani neřekl jaký to může být ďáblík...každopádně nevadí mi to...stejně to někdy muselo přijít...ale děkuji že jsi byl na něj opatrný

Vstal jsem a pohladil ho po zádech, šlo vidět že má strach i když nevím proč.

SJ: Neboj se...nic ti neudělám...nechci vidět JungKookieho smutného...naopak jsem hrozně rád že se mi o něj tak hezky staráš

Pořád mlčel a díval se dolů.

SJ: Co se děje?

JM: Já jen...nejsem si jistý jestli jsem pro něj ten pravý..

SJ: Nesmysl ty jsi pro něj ten nejlepší...hlavně ho prosím neopouštěj

JM: Neboj...nemám to v plánu

Konečně se usmál a já ho obejmul. V tu chvíli přišel JungKook a měl na sobě jen Jiminovo dlouhé tričko, vypadal hodně zničeně, nejspíš protože to měl poprvé.

JM: Dobré ráno lásko

Přišel k němu a políbil ho. Kookie si jen pohladil podbřišek a zakňučel, pak si sedl a sykl bolestí. Začínal jsem mít trochu vztek, rozhodl jsem se že si radši vyslechnu i Kookieho verzi co se v noci stalo.

JM: V pořádku lásko?

JungKook kývl a Jimin si ho přitulil k sobě.

SJ: Jimine? Necháš nás prosím na chvíli o samotě? Jdi třeba do JungKookieho pokoje

Kývl a znervózněl. Políbili se a Jimin šel do Kookieho pokoje. Zvážněl jsem tak že se mě aji JungKook bál.

SJ: JungKookie...řekni mi...co se včera přesně stalo?

Trošku se odsunul a začal.

JK: Spali jsme spolu...Jimin byl až moc jemný ale já chtěl prostě víc...zajezdil jsem si na něm ale trošku jsem to přehnal takže mě to bolelo...tekli mi slzy...ale není to jeho chyba...můžu si za to sám...naštěstí mě Jimin pak zastavil a dodělal to tempem které se líbilo nám oboum...promiň mi to..

Jimin měl jediný štěstí že nelhal. Jenže JungKookie se najednou rozplakal.

SJ: Ne ne ne promiň Kookie neplač...nechtěl jsem tě vyděsit promiň

Obejmul jsem ho a uklidňoval. On mi ale podal svůj mobil kde byli od někoho výhružné správy, dokonce tam byli i fotky z té noci, vypadalo to že to bylo foceno z okna zvenčí. Byli tam správy typu: 'Moc ti to sluší když jsi nahý a spocený' 'Chci do tebe zasunout' 'Nechceš mi poslat fotečky tvého krásného těla?' 'Stejně tě dostanu a je mi jedno že máš otce kriminalistu' 'Budeš jen můj, o to se postarám' 'Tvůj fotr zaplatí za to co mi udělal!'

JK: Tati? Já se hrozně bojím..

Vzlykl a víc mě obejmul.

SJ: Neboj se...vyřeší se to ano? Nikdo se tě ani nedotkne

Zavolal jsem Jimina a poslal si od JungKookieho screeny těch správ. Pak jsem jel rychle do kanceláře kde jsem si zavolal Hobiho aby mi to pomohl vyřešit. Jestli se mému malému JungKookiemu něco stane tak si to nikdy neodpustím.

I Purple You 💜🏳‍🌈