We Are Bulletproof

*-6-*

KIM (JEON) JUNGKOOK

S tátou jsme dojeli do obchoďáku a hned jsme si něco koupili, hlavně teda oblečení a táta nějaký blbosti do práce. Myslel jsem že budem celej den spolu ale on.

SJ: Hyunjine? Jeongine? Co se tu děje?

Uviděl dva jeho sekuriťáky kteří něco řešili s jedním prodavačem u sexshopu.

Hyu: Prodává sexuální hračky nezletilím...dokonce prodal třináctce

Táta to s nimi začal řešit a já tam jen smutně stál, až si mě po chvilce táta všiml.

SJ: Ehm~ Kookie? Tady máš nějaký peníze a klidně si jdi něco koupit...pak ti zavolám a dáme si místo srazu...hlavně na sebe dávej pozor ano?

Smutně kývnu.

SJ: Promiň...určitě ti to vynahradím

Dal mi pusu do vlásků.

JK: To říkáš vždycky..

Šeptnu.

SJ: Notak JungKookie neboj...moc rád bych byl teďka s tebou ale práce je práce...navíc chci pro tebe to nejlepší...promiň

JK: Ale proč to prostě nezařídí oni? Jsou to taky tvoji zaměstnanci a jsou to nejlepší sekuriťáci který znám...proč to vždycky musíš řešit ty?!

Byl ve mě vztek ale zároveň smutek, začli mi téct slzy a táta mě obejmul.

SJ: JungKookie...vím jak se cítíš ale pochop že takovýhle věci už prostě musí řešit policie...opravdu se ti moc omlouvám synku

Posmrknu a kývnu.

JK: Tak dobře...chápu to...hlavně ať to ale netrvá moc dlouho

SJ: Neboj nebude

Znova mi dal pusu do vlásků a vrátil se ke klukům. Smutně jsem si povzdechl a někam prostě šel. Přijde mi prostě že se mnou nechce trávit čas, sice všude říká že jsem pro něj všechno a udělá pro mě všechno ale když chci aby se mnou trávil čas tak mi to nikdy moc nesplní. Nejspíš na tohle prostě nemám štěstí. Koukal jsem do země a šel prostě tam kam mě nohy vedli, absolutně jsem nevnímal co se děje kolem mě. Najednou jsem do někoho narazil až mu spadlo pár věcí, rychle jsem se zohl abych to té osobě pomohl zvednout a začal se omlouvat.

JK: Promiňte promiňte! N-nechtěl jsem! Omlouvám se nedíval jsem se na cestu je to..

Koukl jsem se na něj a naše oči se střetli. V břiše mi poletovalo stovky motýlů. On byl, prostě tak krásný. Anděl co spadl z nebe. Přímo naproti mě klečel kluk, možná starší jak já. Velké kaštanové oči, růžové plné rty a vlasy měl tmavě modré, je dokonalý. Konečně jsme se probrali a on se usmál.

JM: To je v pořádku...nestalo se ti nic?

Taky jsem se usmál.

JK: N-ne jsem v pohodě opravdu...a ještě jednou promiň

Podal jsem mu jeho věci a on se zasmál.

JM: Neomlouvej se...nehody se stávají

Usmíval se jako sluníčko a já celý zrudl.

JM: Jsem to nezdvořák...jmenuji se Jimin...Park Jimin

Podal mi ruku a já ji přijal.

JK: Já jsem JungKook...Kim JungKook..

Vyvalil oči a já zesmutněl, jinak byl tam ještě se třema kamarádama a jeden z nich promluvil.

??: Ty jsi syn Kima Seokjina?