We Are Bulletproof

*~15~*

KIM (JEON) JUNGKOOK

S Jiminem jsme se líbali snad hodinu. Naše rty byli celé opuchlé ale byli jsme šťastní, Shooky ze mě slezl a Jimin toho využil. Svalil mě pod sebe a pomalu mi svlékal tričko, hladil mě přitom po hrudi a bříšku a mě to vzrušovalo. Sehnul se a líbal mě na krku odkud dělal mokrou cestičku až k teplákům které mi okamžitě sundal, nadzvedl jsem se abych mu pomohl. Hned po té mě mučivě hladil tam dole a dráždivě jazykem přejížděl podél gumy mých boxerek. Neudržel jsem se a slastně vzdychl.

JM: Mmm~ jsi tak morký~

Řekl fascinovaně a přes látku boxerek nasál špičku, prohl jsem se v zádech a zakňučel.

JK: Jiminie~

Podíval se na mě a prsty zahákl za gumu mých boxerek.

JM: Copak Baby?

Políbil mě na podbřišek a já znova zakňučel.

JK: Neprotahuj to...p-prosím~

Neměl jsem rád když mě takto trápil.

JM: Tak dobře lásko

Znova mě políbil na podbřišek a boxerky mi stáhl přičemž se taky svlékl. Preejakulát na mé špičce nabral na prsty a použil je místo lubrikantu, pomalu do mě strčil dva prsty a na krku mi tvořil znaménka lásky. Přidal i třetí prst a já vzdychal.

JK: Daddy prosím~

Vytáhl ze mě prsty a mé nohy si dal na svá ramena, pomalu do mě zajel a začal se hýbat.

JK: R-rychleji!

Hlasitě jsem vzdychal a Jimin přirážel rychleji. Několikrát mě plácl a já se po chvíli udělal, Jimin se udělal hned po mě s výkřikem mého jména. Svalil se na mě a já si něco uvědomil.

JK: DOPRDELE!!

Jimin se na mě splašeně podíval.

JM: Co se děje?!

Měl jsem na krajíčku.

JK: V-víš co říkal NamJoon..

Taky si to uvědomil.

JM: A JO KURVA!!

Rychle vstal a chytl se za hlavu. Posadil se a zhluboka dýchal.

JK: Jiminie?

Obejmul jsem ho a Jimin se třepal.

JM: Promiň já...neuvědomil jsem si to..

I hlas se mu třásl, víc jsem se k němu přitulil.

PARK JIMIN

Jsem mrtvej. Je po mě. Jestli se to SeokJin dozví tak mě zabije, ale Kookie na mě nepůsobil nějak ublíženě takže asi dobrý. Hrozně jsem se ale bál.

JK: Jiminie! Neplakej prosím!

Vůbec jsem si nevšiml že jsem se rozbrečel. JungKookie mě obejmul a hladil mě ve vláskách.

JM: Kookie...omlouvám se ti...jsi v pořádku?

Podíval jsem se mu do očí a on přikývl.

JM: Opravdu?

Hodně jsem se bál.

JK: Jiminie neboj...jsem v pořádku

Políbil mě a já vydechl.

JK: Neboj se...táta ti nic neudělá...to spíš mě akorát seřve..

Pohladil jsem Kookieho po tvářičce a zrovna přiběhl Shooky.