We Are Bulletproof

*-22-*

KIM SEOKJIN

Došel jsem do Kookieho pokoje kde spal Jimin a na JungKookieho místě Shooky. Lehce jsem s tím zatřásl.

SJ: Jimine?

Cosi zamručel a spal dál.

SJ: Jimine

Promluvil jsem tentokrát hlasitěji.

JM: Kookieee mazlit se budem ráno...ale klidně se ke mě přitul

Málem mě stáhl k sobě ale já se stihl vysmeknout.

SJ: Ehm...Jimine...musíme s JungKookiem do nemocnice

Tohle ho probralo a překvapeně se na mě díval.

JM: Co? Proč co se stalo?

Protřel si oči a rozhlížel se.

SJ: Nachystej se...všechno ti řeknu až přijdeš dolů

Radši jsem šel za Kookiem u kterého už byl Shooky a pomalu oba usínali.

SJ: JungKookie...já vím že jsi unavený ale chvíli to vydrž...prospíš se pak

Pohladil jsem ho ve vláskách a on se pomalu posadil. Jimin už taky za náma došel a přinesl oblečení i JungKookovi. Pomohl mu se obléct a šli jsme do auta.

SJ: Shooky ty zůstaň...hned jsme zpátky

Pohladil jsem ho a zamkl dům.

JM: Co se teda stalo?

Nasedli jsme do auta a já si povzdechl.

SJ: Felix se mi s něčím přiznal co mě naštvalo...hledal jsem prášky a měl jsem chuť někomu ublížit...JungKookie za mnou přišel no a já mu ze vzteku dal pěstí...ještě se narazil bokem o roh stolu...pak si začal stěžovat že je mu zle..

Jimin celou dobu JungKooka mazlil a raději na to nic neříkal. Cestou jsme viděli na náměstí hodně mladých lidí kteří si prostě jen tak povídali a smáli se.

JM: Kolik je vůbec hodin?

Zeptal se když je viděl.

SJ: Asi půl 3 ráno

JM: Hm...těm je tak 14/15...no...to si pak vyřeší rodiče

Přikývnu a zastavím u nemocnice. Všichni vystoupíme a JungKookie se opět začne klepat.

SJ: Pojď...neboj

Obejmul jsem ho z druhé strany protože z té jedné ho objímal Jimin. Došli jsme k recepci a té ceckaté recepční se rozzářili oči, ihned se postavila.

???: Dobrý den...přejete si?

Protočím očima.

SJ: Mému synovi je zle a má horečku

Hodila očko po JungKookiem a pak se hned zase koukala na mě.

???: Jistě...zavolám doktora

Učinila tak a pak nám řekla kam jít. Šli jsme za tím doktorem a já mu řekl všechno co se stalo, pak prohlédl Kookieho.

??: No...takže...nejspíš teď bude mít pár dní migrénu a zřejmě bude i zvracet...vnitřní krvácení ani tak nemá jen prostě bude muset odpočívat...předepíšu vám akorát léky na snížení horečky...no a hlavně se moc nenamáhej...může to skončit špatně

Podal mi papírek s předepsanými léky. Poděkovali jsme a šli do auta.

SJ: Takže Kookie slyšels...nesmíš se namáhat a musíš odpočívat...Jimin bude klidně s tebou