We Are Bulletproof

*-5-*

KIM SEOKJIN

Bylo ráno, snad jako každé jiné. S JungKookiem jsme seděli u snídaně a já přemýšlel.

JK: Tati? Opravdu nemusíš jezdit jestli tě to tolik stresuje...já si poradím

Z nějakého důvodu nechtěl abych s ním jezdil do školy, ale já to prostě chtěl a musel vyřešit.

SJ: O tom jsme se už bavili JungKookie...chci pro tebe jen to nejlepší...neboj

Celý zrudnul a znervózněl, chtěl jsem se ho ale zeptat až v autě co mu je aby náhodou neutekl. Ale on by nikdy nic špatného neudělal v tom mu věřím. Dojedli jsme a on to uklidil, vzali jsme si každý své věci a vyrazili jsme. Nebyl zrovna moc v pořádku, opatrně jsem se ho tedy začal vyptávat.

SJ: Jsi v pořádku Kookie? Nevypadáš zrovna nejlíp...řekni...co ti je?

Pohladil jsem ho po stehně a on si povzdechl.

JK: Já to nechtěl udělat...opravdu ne..

Trošku jsem se zasekl.

SJ: Ty jsi snad něco udělal?

Pomalu začínal brečet.

JK: J-jedna partička kluků si mě zatáhla na záchody...b-bránil jsem se ale b-byli sil-silnější...j-já...m-musel jsem dělat věci který jsem nechtěl...já to opravdu nechtěl udělat...a-ale...oni m-měli nůž a v-vyhrožovali mi...musel jsem všem vykouřit a pak dělat pózy který jsem nechtěl...n-nafotili si mě a pak mi to vylepili na skříňku..

Rozbrečel se, zastavil jsem kousek od školy a byl v šoku. Tohle se mému malému synkovi opravdu děje?! Tak tohle ne! Ihned jsem ho obejmul a nechal ho se vyplakat.

SJ: Ššhh~ jen klid...už dobrý...už neplakej...slibuju že se ti už nikdy nic takového dít nebude...nechceš radši počkat v autě? Je dost zabezpečený tak se nemusíš bát

Uklidnil se a koukl na mě.

JK: To je dobrý...půjdu s tebou

Vystoupili jsme a šli do vnitř, držel jsem si ho u sebe protože si studenti na chodbě cosi šeptali. Dorazili jsme před kabinet jeho třídní učitelky a Kookie se koukal do země a opět měl na krajíčku.

SJ: Neboj seee...jsem tu s tebou

Pohladil jsem ho po tvářičce a dal mu pusinku do vlásků. Zaklepal jsem a ihned otevřela celkem mladá učitelka, koukla na mě a potom na JungKooka.

SJ: Dobrý den, Kim Seokjin JungKookův otec

???: Ahn Hyejin JungKookova třídní

Potřásli jsme si rukou a ona nás vyzvala abychom šli do vnitř, JungKookie nás čekal v takové jakoby předsíni kanceláře a já si s Hyejin sedl ke stolu.

Hj: Takže...určitě víte že JungKook má tady ve škole hodně velké problémy...se známkami ne...pouze se studenty...on to popravdě nechtěl říkat kdo je jeho otec protože se hodně bál co ho bude čekat ale jeden učitel když ho poprvé uviděl tak ho poznal a vykřičel to přes celou chodbu

Hrozně mi trhalo srdce to poslouchat ale musel jsem, prostě mému Králíčkovi nikdo ubližovat nebude.

SJ: To je asi ten důvod proč ten den tolik brečel když přišel domů

Hj: Je mi ho opravdu líto...ale jelikož ten učitel ho potom hodně obtěžoval jakože proč je tady když může být jako vy a může být mnohem úspěšnější tak si studenti mysleli že s ním jakoby no...něco má...v tu dobu začla ta šikana...toho učitele ředitel ihned vyhodil

Opravdu jsem měl chuť vraždit.

SJ: Je tu jedna věc o které možná nevíte ale...JungKook mi v autě říkal že ho jedna partička donutila na záchodech aby dělal věci které nechtěl...pak ho nafotili a vylepili mu to na skříňku

Hj: Ano o tom vím...ten den to bylo hrozné...bylo to ale až na druhý den co mu to vylepili na skříňku...hned jak to uviděl tak to z tama strhal a roztrhal to na kousíčky...všichni se mu smáli a on u toho tolik brečel...pak se zamkl v kabince na záchodech a propásl asi 3 hodiny

SJ: To jsou takový parchanti...poslyšte...JungKook je pro mě vším a udělám pro něj všechno...takže taky udělám všechno pro to aby se tohle už nikdy neopakovalo...klidně obvolám každého z rodičů té přiblblé partičky aby si to s jejich nevychovanýma parchantama doma vyřídili...a pokud to neudělají oni tak to budu já! Musíte to pochopit...přišel jsem o ženu tak nechci přijít aji o jediného syna...udělejte co můžete aby se to už neopakovalo

Zaskočilo ji jaký dokážu být.

Hj: Pane Kim...my opravdu děláme co můžem ale prostě nic nezabírá...dělají si co chtějí...nejde jim poroučet ještě k tomu když jsou dospělí...sakra vždyť za chvíli maturujou...nemůžem jim prostě...jen tak diktovat život! A jestli se vám to nelíbí tak ho dejte na jinou školu!

Byla celkem rozhozená, práskl jsem do stolu a postavil se což ji vyděsilo.

SJ: Tak teď mě dobře poslouchejte...chci pro svého syna jen to nejlepší...tuhle školu má rád a rozhodně nechce jít jinam kvůli blbečkům kteří prostě žárlijou že je takový jaký je! Je to moc chytrý a milý chlapec...na tuhle školu chtěl jít už od třetí třídy na základce...rozhodně mu nechci ničit sny jen kvůli tomu že jste prostě líní tady s tím něco dělat...takže vás varuju...pokud mému JungKookiemu kdokoliv jen skřivý vlásek tak přísahám bohu že se vy ani ti studenti co mu to dělali už nikdy nepodívají na tuhle školu...doufám že jsem to řekl dost jasně!

Jen ze strachu kývla a já se vrátil za Kookiem, seděl na lavičce opřený o zeď, měl sluchátka v uších a zavřené oči. Usmál jsem se a pohladil ho ve vláskách. Otevřel očka a koukl na mě, vyndal si sluchátka a vstal.

JK: Hotovo?

Uculil se.

SJ: Ano...dal jsem ji dost jasné varování takže už budeš snad v pořádku

Obejmul mě a cosi mi vytáhl z kapsy.

JK: Asi po tobě jede

Zasmál se a papírek s jejím číslem roztrhal a vyhodil. Vrátili jsme se do auta a já zapřemýšlel.

SJ: Nechtěl by jsi zajet do obchoďáku? Dlouho jsme nebyli tak teď když už mám konečně na tebe čas tak proč ne

JungKookie se usmál.

JK: Tak jooo

Pohladil jsem ho po tvářičce a vyrazili jsme.

I Purple You 💜🏳‍🌈