We Are Bulletproof

*-2-*

KIM SEOKJIN

Roky ubíhali jako voda. Za tu dobu se toho hodně změnilo. JungKookovi už je 16, dostal se na svou vysněnou uměleckou školu a byl se svým životem spokojený, teda aspoň to tak vypadalo. Ale přišlo mi zvláštní že když mu někdo říkal "Kdy už si konečně najdeš holku?" tak pokaždé pokrčil rameny a znejistěl. Ale samozřejmě jsem mu přál aby si někoho našel. No jelikož už nebyl to dítě tak ho Jaehyun a Irene přestali hlídat ale jelikož jsem se o něj pořád bál tak ho hlídali aspoň přes noc když jsem měl noční.

Ale zpět do přítomnosti.

JungKook za mnou přišel ze školy protože jsem ho chtěl vidět. Byl ale celkem smutný.

JK: Ahoj tati..

Sedl si na židli tak aby byl naproti mě, ani se na mě nepodíval.

SJ: Ahoj Kookie...stalo se ti něco?

Pohladím ho po vláskách a jemu se sveze slza po tváři, vstanu, obejdu stůl a obejmu ho.

SJ: Copaaaak? Neplakej zlatíčko...řekni mi co se stalo?

Taky mě obejmul a kouknul na mě se slzami v očích.

JK: Já jen...je tu jedna věc a...já nevím jak ti to mám říct..

Celkem jsem se bál co mi chce říct.

SJ: Jen povídej zlatíčko...neboj se...zlobit se určitě nebudu

Sedli jsme si zpátky. V tu chvíli mě napadalo tolik věcí co mi chce říct: Třeba že ho šikanují? Nebo že ho vyhodili? Je na něm nějakej učitel zasedlej? Někdo ho obtěžuje? Někdo ho zmlátil nebo znásilnil?!
Prostě mě toho napadalo opravdu hodně a bál jsem se o něj. Jenže nikdy by mě nenapadlo že řekne...

JK: Jsem gay..

Zarazím se a vyvalím oči.

SJ: Cože jsi?!

Začnou se mu třepat ruce a začne mu téct víc slz.

JK: G-gay...líbí se mi jen kluci..

Posmrkl a utřel si slzu. Tak tohle jsem opravdu nečekal.

KIM (JEON) JUNGKOOK

Ruce se mi třepali, z očích mi tekli vodopády slz a mě pohltil strach. Jak to táta vezme? Co když nebude rád a vyhodí mě? Nebo mě zmlátí za to? Byl jsem na dně, ale prostě láska je láska. Navíc, jednou jsem tátu viděl jak se líbá s Namjoonem neboli členem jeho týmu kriminalistů. Takže by to asi mohl vzít v pohodě. Přece jen, jsem jeho jediný syn a jsem pro něj všechno. Jen jsem čekal na jeho reakci.

SJ: Kookie já...tak fajn...nevadí mi to...nezlobím se na tebe a mám tě pořád tak moc rád...ale...zajímalo by mě jak jsi na to přišel a jak dlouho to tajíš?

Spadl mi velký kámen ze srdce, nečekal jsem že to přijme hned, myslel jsem si že mu to bude chvíli trvat než to přijme. Ale jak už jsem říkal jsem pro něj všechno a samozřejmě i on pro mě.

JK: No já...heh...jednou jsem se líbal s holkou...ONA MĚ POLÍBILA! JÁ NECHTĚL! A prostě...nelíbilo se mi to...nic mě na holkách nepřitahuje...až pak mě políbil kluk a...to se mi líbilo...a tajím ti to asi dva roky...promiň..

Tentokrát jsem já obešel stůl a objal ho.

SJ: Dobře...v pořádku...jsem rád že víš koho miluješ a s kým budeš šťastný...máš někoho vůbec?

Usměje se na mě a prohrábne mi vlasy.

JK: Zatím ne..

Smutně vydechnu a táta mi znova prohrábne vlasy.

SJ: Určitě se někdo najde...hlavně ať je milý, váží si tě, dělá pro tebe všechno a miluje tě takový jaký jsi...jako to dělám já

Usměju se a víc ho obejmu.

JK: Mám tě moc rád tati

SJ: I já tebe JungKookie

KIM SEOKJIN

Dobře, můj jediný syn je na kluky. Nevadí mi to. Jen jsem prostě chtěl aby měl rodinu. Ano adopce existuje taky ale chtěl jsem ať to má naši krev, no i když, třeba můžou otěhotnět i kluci, kdo ví. Každopádně zařídím až si najde přítele aby pro něj udělal to nejlepší. V žádném případě nechci vidět svého synka se zlomeným srdcem kvůli idiotovi který si ho nevážil.

SJ: Půjdeš domů nebo tu budeš se mnou?

Zeptal jsem se po chvilce co jsme se objímali.

JK: Půjdu domů...nechci otravovat

SJ: Ale...kuš...ty víš že nikdy neotravuješ...navíc...jsi to jediný co mám

Usmál jsem se a dal mu pusinku do vlásků.

JK: Tak dobře...ale i tak půjdu...musím dodělat jednu prezentaci

Vstal a vzal si batoh.

SJ: Tak dobře...hlavně na sebe dávej pozor...a kdybys měl hlad tak si klidně něco udělej na jídlo

JK: Anoooo znám to

Zasmál se.

JK: Ale je hezké jak se o mě bojíš...zatím ahoj

SJ: Ahoj...a domů přijdu asi až o půl noci takže v 8 přijede Jaehyun

Vypadal celkem zklamaně.

JK: Tati...neměl by ses takhle přepracovávat...víš co se stalo mámě...opravdu by sis měl dát volno..

Přišel ke mě blíž a byl dost ustaraný.

SJ: Já vím JungKookie...já vím...ale pochop že prostě je toho teď na mě moc a musím to dodělat...každý den neřádi nebo bezdomovci napadnou stovky nevinných lidí...ještě že mám kancelář kousek od naší ulice ale ani tak to moc nepomáhá...Irene už taky napadli...dokonce i Yoongiho a to je co říct když je to takový tvrďák...chci tě ochránit Kookie...kdyby se ti něco stalo nikdy bych si to neodpustil...navíc...heh...přišel mi E-Mail od učitelky..

V tu chvíli ztuhl a odvrátil pohled.

SJ: Nechtěl bys mi něco říct?

Přišel jsem k němu a objal ho kolem ramen, vůbec se na mě nepodíval a dál jen koukal do země.

SJ: JungKookie...je pravda že tě ve škole šikanují? Kvůli mě? Jen kvůli tomu jakýho máš otce?

Tolik jsem si to vyčítal. Ale rodinu si prostě nevybereš. Kookiemu se do očí nahrnuli slzy a obejmul mě.

SJ: Ššhh~ neplakej...nemůžeš za to...zítra zajdu do školy a zařídím aby už se to neopakovalo ano?

Chtěl odporovat ale pak pouze kývl, dal jsem mu pusu na čelo.

SJ: Příště mi to hned řekni ano? A teď utíkej domů

Zase kývl.

JK: Mám tě moc rád tati

SJ: Já tebe taky JungKookie

Pak už jsem jen viděl mého syna jak mizí ve dveřích.

I Purple You 💜🏳‍🌈