We Are Bulletproof

*-25-*

KIM SEOKJIN

Obřad proběhl naprosto v pořádku a pak nastala svatební hostina. Pořád jsem sledoval Jimina, choval se divně. Jestli teď Kookiemu oznámí rozchod tak to JungKookie nedá. Nakonec vstal a řekl něco Kookiemu, pak někam šel. Musel jsem jít za ním. Našel jsem ho jak sedí venku a je smutný. Opatrně jsem si za ním sedl, Jimin si rychle setřel slzu.

SJ: Co se děje?

Položil jsem mu ruku na záda a on si povzdechl.

JM: Lucasova máma umřela..

Začal jsem ho po zádech hladit.

SJ: To mě moc mrzí...jaktože umřela?

Jimin se podíval na nebe.

JM: Od té doby co se ji narodil Lucas vážně onemocněla...jen se čekalo až umře..

SJ: Ach tak...upřímnou soustrast..

Jimin kývl a pak mezi námi nastalo ticho.

KIM (JEON) JUNGKOOK

Hledal jsem tátu a Jimina, našel jsem je jak sedí venku.

JK: Jiminie? Tati?

Byli celkem smutní a koukli se na mě.

JM: Copak zlatíčko?

Natáhl ke mě ruku a já si na něj sedl.

SJ: Nebudu rušit

Odejde a Jiminie mě políbil.

JK: Copak je?

Udělal jsem kukuč a Jiminie mě znova políbil.

JM: Lucasova máma je mrtvá...měla vážnou nemoc..

JK: To mě mrzí..

Víc jsem ho obejmul.

JM: To nic...teď už se netrápí...je na lepším místě..

Kývnu a kouknu se na nebe.

JK: Chybí mi máma..

Steče mi slza a Jiminie mi ji hned setře.

JM: Kookie...je tu s tebou...hlídá tě

Kouknu se Jiminiemu očí a začnu ho líbat, zapojil se a oba jsme si to užívali.

MIN YOONGI

Svatba mě celkem nudila. Chtěl jsem odsud vypadnout. Tak jsem se zvedl a řekl jsem Jinovi že jedu domů. Venku jsem potkal Jimina a JungKooka jak se ocucávají. Nechal jsem je být protože stejně tam nikdo nebyl, i kdyby si to tam rozdali tak to všem může být někde.

JK: Yoongi? Ty už jdeš?

Otočím se na něj a odpovím zcela upřímně.

SG: Jo...nebaví mě to tu

Usměju se na ně.

JK: Tak jo

JungKookie se taky usměje a já jdu k autu.

SG: Hlavně si to tu moc nerozdávejte

Oba se zasmějou.

JK: Neboj...až doma

Odjel jsem domů.

PARK JIMIN

JM: Celkem bych jel taky domů

Podívám se na Kookieho a skousnu si ret.

JK: Ale copak? Máš chuť?

Ušklíbl se a políbíl mě.

JM: Trošku

Olíznu si ret a JungKookie se na mě posadí obkročmo. Pomalu se ke mě přibližoval a prsty mi přejížděl od hrudi až ke krku za který si mě přidržel, já si ho přidržel za temeno a vášnivě jsem ho políbil. Naše jazyky se mezi sebou proplétali a za zadeček jsem si ho přidržoval.

F: JungKookie?

Odtáhli jsme se od sebe a já si naštvaně povzdechl. JungKookie se na mě usmál a pohladil mě po tváři.

JK: Ano?

F: Vím že neumíš řídit ale pomůžeš mi s únosem  nevěsty? Bude řídit Hyunjin...Jimine ty můžeš jet taky aby si třeba Changbin myslel že jste si šli zaprcat

Jasně, chce aby jel Kookie s ním aby se náhodou nevyspal s Hyunjinem, jak mazané.

JK: Tak jo

Vařila se ve mě krev. Nikdy jsem ale nechtěl aby Kookie poznal můj vztek, dokážu být hrozný a říkat něco čeho později lituju. Snažil jsem se uklidnit, přitom jsem si vůbec nevšiml že mačkám Kookiemu zadek až vzdychl. Ruce jsem rychle oddělal a JungKookie se na mě ublíženě díval, raději jsem ho ze sebe sundal a šel domů.

KIM (JEON) JUNGKOOK

Když Jiminie někam šel rozběhl jsem se ihned za ním.

JK: Jiminie! Co se děje?

Stoupnu si před něj a on jen bez jakéhokoliv slova jde dál.

JK: Jiminie prosím co ti je?

Chytnu ho za ruku.

JM: Kookie já ti jen nechci ublížit!

Vytrhne se mi a jde dál, pořád jsem ale za ním šel.

JK: Ty mi neubližuješ!

Udělal ale něco co jsem od něj opravdu nečekal.

JM: JUNGKOOKU PROSTĚ MI DEJ TEĎ POKOJ!!

Dal si ruku před pusu a já začal brečet.

JK: Dobře...promiň..

S pláčem jsem se rozeběhl domů.

PARK JIMIN

Tak tohle jsem posral.

JM: Ne Kookie počkej!

Ihned jsem za ním běžel. Když ale přebíhal cestu tak jelo auto.

JM: JUNGKOOKIE POZOR!!

To auto naštěstí zastavilo včas a Kookie se jen lekl ale pak hned běžel dál. Samozřejmě jsem běžel za ním až domů kde se ale zamknul.

JM: JungKookie promiň mi to! Otevři prosím!! Já tě moc miluju!!!

Musel jsem zavolat Jinovy a vysvětlit mu co se stalo.

KIM (JEON) JUNGKOOK

Doma jsem zaběhl do pokoje a svezl se podél stěny, hrozně jsem brečel. Shooky za mnou přišel a já ho obejmul s hysterickým pláčem. Proč jsem sakra taková citlivka? No jo, nesnáším když po mě někdo křičí, hlavně teda od Jimina bych tohle nečekal. Hodně se mě to dotklo. Brečel jsem tak moc že jsem usnul vyčerpáním.

PARK JIMIN

Jinovy jsem volal a teď už jen čekal. Myslel jsem si že když dojede tak hned po mě bude křičet ale on se jen na mě podíval a pak odemčel. Rychle jsme šli do pokoje Kookieho, oddechl jsem si když jsem zjistil že spinká. Ale zase měl na tvářičkách zaschlé slzy, opatrně jsem ho vzal a dal ho do postele kde jsem ho vyslekl aby se mu líp spinkalo.

JM: Promiň mi to...nechtěl jsem..

Hladil jsem ho ve vláskách a Jin se na nás povzbudivě díval. Po chvilce Jin odešel a já si ke Kookiemu lehl, ještě před tím jsem se samozřejmě vyslekl. Svého milovaného králíčka jsem si přitáhl do objetí, překvapilo mě když se ke mě přitulil. Hladil jsem ho ve vláskách tak dlouho dokud jsem neusnul.

I Purple You 💜🏳‍🌈