We Are Bulletproof

*-7-*

KIM SEOKJIN

Měl jsem toho dost, toho týpka jsem hned vyrazil takže přišel o práci. Jeho šéf s tím souhlasil protože tam prej aji obtěžoval mladý holky. Zrovna jsem hledal JungKookieho protože mi nebral mobil a neodpovídal na správy. Když v tu jsem ho uviděl, u Starbucks se objímal s nějakým úplně cizím klukem. Ale když se na sebe podívali tak se JungKookie usmál, takhle usmívat jsem ho neviděl od té doby co umřela Jisoo. Nejspíš byl opravdu šťastný že ho má, ten kluk mi připadal ale hodně sympatický. Přišel jsem k nim.

SJ: Ahoj Kookie

Lekl se až trochu nadskočil, i ten kluk se lekl.

JK: T-tati...j-je to jen kamarád...o-opravdu

Oba byli hodně vyplašení a já se zasmál.

SJ: Vždyť v klidu...nic jsem si nemyslel...neboj...jinak kdopak to je?

Pozvednul jsem jedno obočí a JungKookiemu se rozklepali ruce, vždycky to tak dělá když je nervózní.

JK: Tati...tohle je P-Park Jimin...p-potkali jsme se před pár hodinami...vlastně...já do něj omylem vrazil a pak jsem mu pomohl protože mu spadli věci...jinak Jiminie...tohle je můj táta

Potřásl jsem si s tím Jiminem rukou, má teda hodně dobrý stisk.

SJ: Pořádný stisk

Řekl jsem překvapeně a Jimin se nervózně usmál. Celého jsem si ho prohlédl, i když byl o trochu menší než JungKookie tak působil hodně dominantně a ochranářsky.

SJ: No...hele Jimine...za to že ses mi dnes o JungKookieho tak hezky postaral bych tě mohl hodit domů...už je celkem pozdě

JungKook protočil očima a zasmál se.

JK: Tati je mu 18

Chytli se za ruce a Kookie zrudl.

SJ: Víš co se stalo Yoongimu Kookie...a to je taky dospělí...navíc...pouliční bezdomovci jdou hlavně po osmnáctkách a mladších

JK: Notaaak nestraš hooo

Jimin se pořád smál.

JM: Vážím si vaší nabídky ale bydlím tady kousek takže si nemusíte dělat starosti...ale děkuji

Pohladil JungKookieho po zádech který vypadal zvláštně, takhle jsem ho nikdy neviděl se tvářit, nejspíš se do Jimina určitě zamiloval.

SJ: Tak dobře ať je po tvém...jen můžu se ještě zeptat na jakou chodíš školu?

JM: Tam jak Kookie...ale chtěl jsem jít na policejní

Zamyslel jsem se.

SJ: Hmm...jsi na to úplně stavěný...je to škoda no...třeba by jsi pak mohl pracovat u mě

Rozzářili se mu oči a koukl na JungKookieho který se usmíval jako sluníčko.

SJ: Každopádně JungKookie my pojedem domů...ještě musím něco dodělat

JungKookie kývl a i s Jiminem jsme šli ven.

KIM (JEON) JUNGKOOK

Jak jsme šli s tátou a Jiminem k autu tak jsem měl divný pocit, jakoby mě někdo sledoval. Pořád jsem se otáčel a nakonec jsem se začal bát na tolik že jsem obejmul Jiminieho ruku.

JM: Copak je Kookie? Děje se něco?

Mlčel jsem a koukl se za sebe, o několik metrů dál stála osoba, celá v černým a já prostě cítil že mě pozoruje. Hrozně jsem se bál tak jsem se na Jiminieho víc natiskl a bylo mi do pláče.

JM: Co tam je? Co se děje?

Koukl se mým směrem ale když jsem se taky znova kouknul tak ta osoba tam už nebyla. Splašeně jsem se rozhlížel kolem sebe a Jiminie mě uklidňoval.

SJ: JungKookie?!

Lekl jsem se tak že jsem zapištěl a uskočil. Nastalo ticho. Všichni lidé co tam byli se dívali přímo na nás. Cítil jsem se trapně. Byl to prostě, tak divný pocit. S brekem jsem radši vyběhl ven. I když to jsem asi dělat neměl. Byla tma. Kolem byli hodně divní lidé, nejspíš bezdomovci nebo feťáci. Dostal jsem ještě větší strach. Uslyšel jsem za sebou ránu a následně ucítil Jiminovo obejmutí. Otočil jsem se a uviděl tátu jak právě spacifikoval jednoho chlapa.

JM: Co mu je?

Měl o mě strach.

SJ: Pojďme do auta...tam ti to řeknu

Kývnu a šli jsme. Celý jsem se klepal a vzlykal. Nasedli jsme do auta a táta mi dal prášek na uklidnění. Beru je od té doby co umřela máma, býval jsem hodně ve stresu a občas i depresích. Ale uměl jsem hodně dobře zahrát že mi nic není.

JM: Tak co?

Ochranářsky mě objímal a já měl dobrej pocit. Pocit že jsem v bezpečí.

SJ: Nejspíš ho někdo sleduje...hrozně se bojí samoty a bere prášky na uklidnění protože bývá ve stresu a někdy v depresích...je to tak od té doby co mu umřela máma..

Jiminie si povzdechl a víc si mě na sebe natiskl.

JM: To mě moc mrzí...ale já vám můžu slíbit že ho ochráním

Byl jsem tolik šťastný s ním.

SJ: Díky Jimine...hele...nechceš dnes přespat u nás? Mohl bych tě něco naučit o životě kriminálního policisty

Koukl jsem se na Jiminieho který se usmíval.

JM: Tak dobře...děkuji

Táta na nás jen kývl a pak jsme jeli domů. Než jsme tam dorazili tak jsem po cestě usnul.

KIM SEOKJIN

Jimin se mi hodně líbil povahově, je hrozně milý a určitě bude jednou pro Kookieho ten pravý. Jen to chce čas. Dorazili jsme k nám domů a já se na ně koukl ve zpětném zrcátku. JungKookie spinkal a Jimin ho mazlil a hladil ve vláskách, je to neuvěřitelné jak moc si přirostli k srdci za jediný den. Tohle jsem opravdu nikdy neviděl, dokonce i mě s Jisoo trvalo než jsme se sblížili. Doufám že mu ale Jimin nějak neublíží, to bych ho asi opravdu zabil.

SJ: Pojďme do vnitř

Šeptnu a Jimin kývne, vezme JungKookieho do náruče a šel. Ukázal jsem mu kde má Kookie pokoj a Jimin ho tam uložil. Samozřejmě tam byl s ním, seděl na okraji postele a koukal na něj. Oba vypadali tak neuvěřitelně šťastně. Hodně jsem jim to přál aby byli spolu. Doufám že se to tak i stane. Stačí tomu dát jen čas.

I Purple You 💜🏳‍🌈