DON'T SAY GOODBYE

Část pátá - Memories

„Proč tohle děláš, Stefane? Nechej mě odejít, musím se vrátit!"
„Proč tohle dělám? Proč jsi odešla, bych se měl já ptát tebe! Nikdy už neodejdeš!"
Praštila jsem pěstí do dveří auta, zaťala svaly v rukou a obrátila oči v sloup. Hned jsem je zavřela a klesla hlavou dolů, a pak se znovu opřela o sedadlo. Musela jsem myslet na Adriana, který mě, doufám, bude hledat nebo už hledá! Přemýšlím, jestli neotevřít za jízdy dveře auta a nevyskočit! Nebude to dobrý nápad, stejně bych daleko nedoběhla, když má Werner auto.
„Nějak se mi to skákání zalíbilo", zasmála jsem se v duchu. Alespoň něco vtipného na tomto je.
„Nenávidímtě, Stefane!" řekla jsem mu klidně.
„A játě zase šíleně miluji!" vysmál se mi a přitáhl si mě k sobě, dal mipořádnou pusu.
Mírně jsem ho odstrčila, jeho polibky se mi hnusily! Hnusil se mi pořádně i on, raději bych byla ve společnosti Romana. Co víc, být s Adrianem, kterého začínám milovat čím dál víc!
Opět se mi udělalo nevolno; pokud nezastaví, tohle auto to pořádně schytá!
„Wernere, zastav! Potřebuji se vyzvracet!"
„No to vůbec, holka, na tohle ti neskočím! A pak utečeš!" rozkázal Stefan.
„Fajn, ale tohle auto já umývat nebudu!" pousmála jsem se, div se nerozesmála.
Pochvilce Wernerovi poručil zastavit. Vystoupila jsem z vozu a nahnula se dolů.Přitom jsem se rozhlížela očima, jestli není někde cesta k úniku, aniž by mědohonili dřív, než se někam ztratím. Objevila jsem několik metrů dál nějakouchatu, jenže nebylo poznat, jestli tam někdo je nebo ne. Nepodívala jsem se zasebe a bez rozmyslu jsem chtěla začít utíkat, jenže mě jeden z nich zachytil.Usmála jsem se nad svou blbostí, že se vůbec o něco pokouším!
„Zlato, říkal jsem, že nikam nepůjdeš!" strčil do mě Stefan, že jsem skoro u auta poklekla.

Být znovu v tom domě ve mě doslova otřáslo a žaludek se stáhnul. Stefan mě odvedl do pokoje. Sedla jsem si na postel, která kdysi patřila dvěma zamilovaným bláznům a teď mi připadala, jako kdyby byla plná trnů! Nejhorší noční můra v mém životě! Vnitřní rány mě bolí víc!
„Takže teď se Thalio domluvíme! Dnes mám obchodní schůzku, řeknu tvému otci, že si se konečně rozhodla vrátit se ke mně!" chtěla jsem ho přerušit, ale nenechal mě. „Můžeš se také ozvat Mirandě, ale tvé hovory budou odposlouchávány! Mobil ti vezmu, budeš volat tady z pokoje, jelikož tě plánuji zamknout! Kdyby ses však přece jenom rozhodla o útěk, dům bude hlídán mými lidmi! Kdyby ti bylo špatně, donesu ti kýbl, na záchod jenom v nutných případech, klíč bude mít Werner, bude v domě s tebou, takže jde všechno přes něj. Jo a potom si 'to' vynes sama!"
Tím vynést sama myslel, kdybych náhodou opět zvracela, což se doufám už nestane, měla jsem pocit prázdného žaludku, nenatahovalo mě a dokonce jsem ani neměla hlad! Bylo mi zase do breku, tahle místnost je tak obrovská a prázdná! Werner, mám strach, že si něco zkusí, když tu Stefan nebude! Adriane, Adriane, pořád jsou myšlenky s ním, škoda, že nejdou slyšet na dálku! To už by tady dávno byl! Co tady mám dělat? Zblázním se tu sama...

Stefan mě opravdu nechal o samotě a zamkl dveře ložnice. Teď mé vzlyky nikdo neuslyší, tak proč je skrývat? Je tu neskutečné ticho! Zabíjí mě to! Kdyby tady byl alespoň můj pejsek, jenže kdo ví, kde je mu konec! Doufám, že mu nějak Stefan neublížil! Lehla jsem si na postel a chtěla usnout, abych se probudila v náručí milovaného muže! Nakonec se mi usnout podařilo, ale probudila mě noční můra! Zdálo se mi, že se mi podařilo utéct z domu, jenže daleko jsem nedošla. Někdo mě přepadl a odtáhl do jakési dodávky. Omdlela jsem a probudila se na nemocniční posteli, byla jsem nejspíš něčím omámená. Nakonec se mi podařilo vstát a malátná z ní sesednout, snažila jsem se alespoň trochu vnímat, kde jsem. Všechno bylo bílé, mé vidiny, stěny. Jako z těch filmů, kde se dělají pokusy na lidech. Byla jsem jednou z těch lidí? Někdo mě pronásledoval, prosila jsem, ať mě nechají na pokoji a pustí mě, že tam nebudu. Nakonec jsem se stejně musela podřídit! Když jsem tam viděla ty nástroje, jehly, lidi v bílých pláštích, donutilo mě to posadit se na posteli a rozhlédnout se, jestli to byla skutečně jen noční můra. Vzbudila jsem se s pláčem a výkřikem, stále jsem ten sen viděla reálně. Dokonce se tam přiřítil Werner a ptal se, jestli jsem v pořádku. Ha, divné! Na to se mohl zeptat už dřív! Nezmohla jsem se ani na slovo, ještě pořád se třesu!
„Donesu ti něco na pití!"
Odběhl do kuchyně, nechal odemčeno, skvělá příležitost vytratit se, pokud nejsou zamčené venkovní dveře, jenže po tom snu jsem neměla chuť zdrhnout, ale taky mi to jeho 'donesu ti pití' nepřišlo normální! Pořád to bylo tak živé, že se té vody nebudu schopna napít, protože mě hned napadne, že v tom něco je! A u Wernera je to víc než jisté a u Stefana dvojnásob! Nedonutí mě se jí napít!
„Tady máš tu vodu, vypij ji, bude ti lépe."
„Ne, nemám žízeň! Můžeš ji odnést!"
„Budu tady do té doby, dokud ji nevypiješ a do dna! Věř, že ti po ní bude lépe!"
Přece jenom v ní něco bude! Pokud bude zapírat, je jasné, že tam něco je! A pokud ne?
„Že v té vodě něco je?" zeptám se s ledovým klidem.
„Ano, je! Žádná otrava tam není ani nic, co ti ublíží, věř mi!"
„Věřit tobě? Tam, kde je Stefan, jsi i ty, a to nevěstí nic dobrého! Hele, pusť mě!"
„Nemohu tě pustit, a už to konečně vypij, nenuť mě k násilí!" přikáže.
Udělala jsem to, ale ne pro to, že mi to přikázal, ale protože jsem tu žízeň měla, a nechutnalo to vůbec špatně, asi bych ani nepoznala, že tam něco je! Werner odešel a zamkl za sebou dveře.

Lehla jsem si znovu a asi půl hodinu jsem hleděla do prázdna. Najednou se mi začaly zavírat oči a cítila jsem nehoráznou únavu. Snažila jsem se být při smyslech, ale stejně mě to nutilo ke spánku. Tohle je to, co mi má pomoct? Co když je to jenom léčka, aby se mě mohl Werner dotýkat? Vždyť když mi vstoupili do cesty se Stefanem, díval se na mě, jako by mě chtěl svléknout očima. Werner má v sobě něco, co mě nutí nad ním přemýšlet. Nevypadá vůbec špatně jako muž a možná ani jako člověk. Neznala jsem jeho minulost, ale vypadá na inteligenta. Nechápu, proč se podřizuje Stefanovi! I když on je hrozně majetnický a co si vezme do hlavy, toho dosáhne! Byly ale časy, kdy byl zcela normální, něžný, ale zároveň divoký! Tolik jsem ho milovala, hodně jsme cestovali, dokonce i po České a Slovenské republice! Zajímalo by mě, co se s tím klukem do nepohody stalo! Chtěla jsem si vzpomenout na další věci z minulosti, ale to mě skolila chuť spát a spát do samého konce. Vzpomínky se ale vrátily v podobě snu. Jako bych se do minulosti přesunula a ne jen o tom snila! Nikdy na to nezapomenu, no doufala jsem, že během toho snění se Werner o něco nepokusí! Milovala jsem sny a většinou jsem si je ráno po probuzení pamatovala, jako předtím tu noční můru! Je asi dobře, že mi dal, co mi dal Werner do té vody, a měl pravdu v tom, že mi to pomůže. Uvidíme později, jestli to není jen jeho póza, ze které vzejde nějaký odporný čin! Nechci ani pomyslet na to, jaký! Jen ať mě prosím z toho vynechá!

Před rokem a něco jsme byli se Stefanem v Miami a byli jsme ubytovaní v apartmá s výhledem na krásnou pláž. Vždycky k večeru jsme seděli na balkóně, objímající se a zamilovaní. Pozorovali jsme oblohu; v noci to tam bylo nejhezčí! Někdy jsme se i po pláži procházeli, leželi v písku a milovali se na místě, kde nás nikdo neviděl a kde jsme byli úplně sami! Cítila jsem se v bezpečí. Stefan mi říkával, jak moc mě miluje, a že kdyby mě ztratil, umřel by beze mě. Že nikdy nedovolí, aby mi někdo ublížil, dokonce ani on sám! Nebyli jsme spolu jako milostný pár tehdy sice moc dlouho, ale měli jsme pocit, že se známe celý život a že naše budoucnost bude krásná. Chtěl mít děti, byl obětavý, vtipný a miloval zábavu! Když byl odpoután od práce v otcově firmě, věnoval se celé dny jenom mě a rozmazloval mě, jak se dalo. Co se týče sexu, byl neskutečně něžný, dbal na to, abych si to užívala, dopřál mi rozkoše, kolik bylo potřeba, a nikdy v tom nejlepším nepřestával, dokud jsem nezažila vyvrcholení jako první! Ženy, co kolem něj prošly, z něj nespustily oči. Měla jsem pocit, že mám toho nejkrásnějšího a nejlepšího muže na světě, a že ty ostatní ať klidně umřou závistí! Šlo to na nich vidět, že by si daly říct, ale on měl oči jenom pro mě a ony mu byly lhostejné! Možná jsem tomu jenom chtěla věřit, možná s některou z nich něco měl, jenže v tu chvíli jsem to já neviděla; viděla jsem všechno kolem něj růžově a věřila mu naplno! Uměl překrásně líbat a byl to právě on, kdo mě připravil o panenství. Uměl mé tělo přivést do varu a chtěla jsem to víc a víc! Byl divoký ve způsobu předehry. Vymýšlel vždy něco nového, dokud jsem i já nezačala své zkušenosti měnit. Také mě uměl přivést k orgasmu ústy tam dole za pomocí jazyka a laskání mých prsou.