Maybe I love him..? /L.S./

•twenty-three•

•L•

Bylo něco kolem půlnoci, a já ležel čelem ke zdi a snažil se usnout. Ovšem v tom mi zabraňovala dnešní hádka Harryho a Liama, nad kterou jsem musel stále přemýšlet. Jak šlo o mě a vztahy, Liam byl rapl. Občas mě to štvalo, jenže ho tak trošku chápu. Opravdu chce pro mě jen to nejlepší, hodněkrát dokázal odhadnout kluka na první dobrou, ale já doufám, že se v Harrym plete. Hrozně moc bych si přál, aby tohle byla Harryho pravá stránka. Tenhle Harry byl pro stále ještě novinka, ale dokázal jsem si ho zamilovat snad ještě víc, než to šlo. Brání mě a má o mě strach, evidentně mu na mě záleží, o čemž se mi mohlo před pár měsíci jen zdát. 

Vylovil jsem z pod polštáře můj mobil, abych se koukl na čas. Jedna minuta po půlnoci, tudíž tady už nám zbývají pouhé dva dny, tudíž už to bude ty tréninky a program bude tak nějak volnější. Po párminutovém civění na strop jsem se otočil na břicho a pokoušel se zabrat.

,,Budíček, kluci!" vlítnul jako každé ráno do pokoje Roger s tím pískacím kohoutem. Člověk by po tom, co ho takhle už osmé ráno za sebou budí, už zvykl,  ale já se za náš pobyt tady lekl teď snad nejvíc.

,,Jo, Louisi, tobě Jane vzkazuje, že máš za ní po snídani přijít." oznámil mi Roger a odešel terorizovat pokoj vedle nás. Já se jen posadil na posteli a snažil se rozkoukat. 

,,Jseš v pohodě?" koukl na mě stále ještě rozcuchaný Liam, když se vydal směrem ke koupelně. 

,,Co? Jo jsem, jen mi nešlo usnout, tak jsem šel spát někdy po půlnoci." zamumlal jsem a zabořil hlavu do dlaní, což mi rychle připomělo, že mám na nose modřinu, šrám a náplast.

,,Au." sykl jsem a začal jsem pomalu slézat ze žebříku a dobelhal jsem ke skříni, kde stál Harry.

Vzal jsem si nějaký tričko a kraťasy a vyměnil jsem se v koupelně s Liamem. Rychle jsem se převlékl a vyčistil zuby a teprve teď jsem viděl, co mi Will včera způsobil. Pěkně velká modřina, která se roztahovala po celém kořeni nosu a pod náplastí schovaný šrám, který byl taky docela velký. Náplast jsem vyhodil a radši rychle šel za klukama, jelikož nestojím o to, že se ti dva do sebe zas pustí.

,,Pěknej nos." prohodil Zayn, když kolem mě prošel do koupelny.

,,Dík." ucedil jsem a přešel ke svýmu kufru, ze ktreýho jsem vytáhl náplast s cílem si ten šrám přelepit.

,,Neměl bys to radši nechat nepřelepený? " nadhodil Harry, když jsem náplast rozbaloval a před zrcadlem, které viselo vedle Niallovy a Zaynovy postele, jsem si přelepil kořen nosu, kde se vyjímal nemalý šrám.

,,Jo, asi měl." pokrčil jsem rameny a vyhodil obal. 

,,To kvůli Willovi?" zeptal se mě až neslyšně Harry, aby to neslyšel Liam, jelikož on o Willovi ani o tom, že mě někdy v minulosti něco udělal, neví.

,,Možná." zamumlal jsem, on se na mě jen pousmál a pohladil mě po rameni. Musel jsem mu úsměv opětovat, ale pak už  jsem se odebral k tomu, abych si ustlal postel.

Je mi jasný, že Will bude mít kecy. Ty rádoby vtipný typu 'haha Tomlinsone, máš pěknej nos'. Tak moc mě ten blbec štval, ale byl silnější, tudíž bych s ním asi moc nezmohl, maximálně bych dopadl tak 3x hůř než vypadám teď. 

Donutili jsme Nialla vstát z postele, kterej se jako my zlidštil a šli jsme dolu na snídani.

,,Mistr ve volejbalu přichází, uvolněte místo." zahulákal Will přes celou jídelnu, když jsme vešli a jeho parta s Emmou se rozesmáli. Snažil jsem se to ignorovat a prostě si ho nevšímat. Vždycky nám ve škole říkali, jak tahle geniální taktika funguje. Jo, to určitě.