•twenty-seven•

1.6K 100 28
                                    

Third person's POV

,,Je vám doufám jasný, vy dva, že se s váma odmítám přestat bavit?" otočil se blonďáček při posledním uklízení pokoje a dobalování věcí na Liama a Louise. Oba dva to blonďáčkovi se smíchem odkývli, jelikož oboum tenhle veselej a pořád hladovej klučina za těch deset dní přirostl k srdci. Vlastně.. všichni si tak našli tak nějak společnou řeč, i když Liam byl k Harrymu stále trochu odměřený. Ovšem nevěděl, co se stalo mezi jeho nejlepším kamarádem a Harrym včera večer. Nevěděl to nikdo, i když si byl Harry jistý, že po cestě domů to z něj Niall vypáčí.

,,Kluci, do desíti maj být ty pokoje vyklizený, tak si pospěšte." strčil dovnitř hlavu hlavní trenér. Pětice mu to jen odkývla s tím, že za chvíli to budou mít. Všichni byli takový naměkko, jelikož jim bylo líto, že těhlech deset dní uteklo tak rychle. 

,,Bude mi to tu chybět." řekl Niall a naposledy se rozhlídl po pokoji.

,,Jo, to mě taky." přitakal Harry a místo po pokoji se koukl na modroočka vedle sebe. Tak moc rád by ho znova políbil, ale nějak podvědomě tušil, že by to na Louise bylo moc rychlý, tudíž se rozhodl pár dnů od jejich prvního polibku trošku počkat. Bude to tak lepší pro oba.

Když už měli vytahané kufry před penzionem a i naposledy zkontrolovaný pokoj, jestli mají opravdu vše, stačilo čekat jen, až si pro ně přijedou rodiče. Tudíž seděli na svých kufrech a užívali si ještě těch posledních pár minut.

,,Hele, naši jsou tu." koukl se na příjezdovou cestu Zayn, zrovna když přijížděly jeho rodiče. 

,,Tak ahoj Zee. Napíšem si." objal svého kamaráda Harry.

,,Jasně, neboj." potvrdil Zayn, rozloučil se objetím i s Louisem, Niallem a Liamem. Dále se rozloučil i s trenéry a jejich auto mizelo v dáli.

,,Táta má zas zpoždění." zamrmlal Louis s pohledem na čas na svém mobilu. Jako každoročně jeho a Liama vyzvedával Louisův táta, který měl rok co rok zpoždění. 

Po dalších patnácti minutách, kdy už všichni odjeli a zbývala tam jen tahle čtveřice se na příjezdové cestě konečně objevilo černé BMW Louisova otce. Ten se přivítal se synem a s Liamem a pak odešel za Stylesem starším, mezitím co si Louis a Liam odtáhli svá zavazadla do kufru.

,,Louisi?" začal Harry, když se dvojice kamarádů vrátila rozloučit ještě s Harrym a Niallem.

,,Ano?" usmál se na něj Louis.

,,Hele, tak mě napadlo.. my na sebe číslo asi nemáme viď?" zeptal se na jistou věc Harry, a dostalo se mu záporné odpovědi ze strany brunetka.

,,Chceš ho nadiktovat?" Louis byl rychlejší a vzal Harrymu otázku.

,,Určitě." usmál se na něj a vyměnili si čísla.

,,Tak.. asi ahoj." řekl trošku smutně Louis a objal vyššího chlapce.

,,Ahoj." řekl a přitiskl si ho k sobě blíž, jako kdyby ho objímal naposledy.

,,A co Harry a Louis? Nebyly problémy, když byli na jednom pokoji?" zeptal se pan Tomlinson Stylese staršího.

,,Myslím, že dobrý. Asi se tady trošku sblížili." poukázal na objímající se chlapce. Panu Tomlinsonovi se svým způsobem trošku ulevilo. Hádky jeho syna s Harrym byly jednu dobu až tak časté, že přemýšlel, že Louisovi najde jiný oddíl. Ovšem, teď jako mávnutím kouzelného proutku se ti dva objímali, tudíž si to nejspíš nějak vyříkali. Kdyby jen věděl, že mezi nimi toho je daleko víc..

Maybe I love him..? /L.S./ Kde žijí příběhy. Začni objevovat