Maybe I love him..? /L.S./

•forty•

•H•

,,Lou.. je mi hrozně líto, co se ti kvůli mě stalo. Neměl jsem ti nikdy lhát, neměl jsem dopustit abych ztratil tvou důvěru. Chci abys věděl, že chápu, jestli mě teď nebudeš chtít nějakou dobu vidět. Vím proč, nezlobil bych se na tebe. Počkal bych na tebe. Možná mi nedocházelo, co v tobě mám. Byl jsem vážně blbej, nikdy mi nedošlo, co se kvůli takový relativně malý lži může stát. Prosím, odpusť mi to. Nechci aby to mezi náma skončilo." omluvil jsem se brunetkovi na lůžku a jemně ho hladil palcem po hřbetě ruky. Jemu se z očí kutálely slzy.

On na mě jen koukal a nic neříkal.

,,Hazz.. " vydechl a koukal na mě. Zklamal jsem ho a já to vím. Vím to moc dobře, ale děsí mě, že na mě pořád kouká a nemluví.

,,Lou, slibuju, že odteď budu ten nejlepší přítel na světě, nebudu ti lhát, nebudu tě zapírat.. prosím, odpusť mi to." zkusil jsem ho nějak rozmluvit.

,,Když si naposledy sliboval, skončil jsem se zlomenýma žebrama." zasmál se a já musel taky. Dokázal i teď vtipkovat, což mi trošku pomohlo a já se trochu uvolnil. Pak ale sykl bolestí, jelikož ty žebra fakt asi bolí při sebemenším pohybu. 

,,Hazz.. vysvětlíš mi prosím, proč si to udělal?" zvážněl a kouknul mi do očí.

,,Prostě.. " nadechl jsem se a koukal do jeho očí. Žádný lži. Už nikdy. ,,Bál jsem se. Měl jsem za to, že táta ode mě bude očekávat, že si přivedu domů slečnu. Bude mít vnoučata. Nějak jsem si vsugeroval, že když to takhle nebude, bude to špatně. Jenže na druhou stranu, byl si tady ty. Bál jsem se ti říct, že mu to nejsem schopnej přiznat. Že s takovým ubožákem jako jsem já se nebudeš chtít otravovat. A tak jsem prostě začal lhát. Měl jsem díky tomu tebe a měl jsem tátu. Ale za jakou cenu.. pokud bych věděl, že tě vystavím díky tý lži tomu, že tě někdo zmlátí a ty pak skončíš v nemocnici. Tohle si budu vyčítat do konce života." po poslední větě jsem složil hlavu do dlaní. Až teď mi pořádně došlo, co se mohlo stát, kdybych třeba přiběhl později. Z těch zranění co měl by nejspíš nemusel přežít.

,,Hazzy. Ty trdlo, myslíš, že bych tě nechal kvůli tomu, že se bojíš? Hazz, nejsi ubožák jasný? Pro mě nejsi." vzal mojí hlavu do dlaní a koukal na mě.

,,Jak.. jak to bude s náma?" zašeptal jsem a koukal do jeho očí. Tuhle věc jsem chtěl nechat na něm, já do toho nemám co říkat. Zklamal jsem ho já, tudíž pokud mě nechá, budu to respektovat.

,,Zkusíme to ještě jednou. Co říkáš?" usmál se na mě a já horlivě přikývl.

,,Jasně. Slibuju, že ti nebudu lhát, budu ten nejlepší kluk, slibuju že-" začal jsem, ale on mě umlčel svými rty. Dal jsem do toho polibku všechno, a musím říct, že byl snad lepší, než náš úplně první.

,,Miluju tě, Lou." vypadlo ze mě, když se ode mě odtáhl. Nějak samo to ze mě vypadlo a Louis strnul. Koukal na mě a já na něho. Ani jeden nečekal, že to řeknu.

,,Vždyť já tebe taky." stydlivě se usmál a roztomile zrudl.

,,Já se z vás snad rozbrečím." ozval se najednou ten Tommy ze svojí postele a já s Louim jsem vlastně zaregistrovali, že on je tady celou dobu a slyšel to.

S Louim jsme se koukli na něj, pak na sebe a všichni tři jsme propukli v smích.

•L•

Hazz byl se mnou skoro každý den v nemocnici. Přišli se tam za mnou podívat i Niall s Liamem a Zayn s Gigi, ale Hazz tam fakt se mnou trávil skoro veškerý svůj čas. Říkal jsem mu, že to není potřeba, že vím že má i svůj život, ale on mi na to vždycky odpověděl, že tady ležím kvůli němu, tudíž tady se mnou bude, aby si to vyžral. Je mi líto, že si to dává za vinu, i když jsem mu několikrát říkal, že já mu to nevyčítám.