Maybe I love him..? /L.S./

•twenty-two•

•L•

,,Hele Lou?" zeptal se po chvíli ticha kudrnáč, ke kterému jsem byl už několik minut natulený. Pořád jsem byl tak nějak nejistý z toho, kam jsme se za těch pár dní dostali, ale nestěžoval jsem si ani v nejmenším.

,,Ano?"

,,Vlastně.. nejspíš mi do toho nic není, ale celkem by mě zajímalo, co to čteš za knížku, kterou pořád schováváš pod polštář." koukl na mě s vážným výrazem, který mi říkal že ho to fakt zajímá.

Ta knížka, kterou jsem schovával pod polštářem, jelikož jsem nechtěl aby ji Harry viděl se jmenovala 'Já, Simon.'

,,Proč to chceš vědět?" znejistěl jsem a neodvážil jsem se mu kouknout do očí.

,,Jen tak, prostě mě to zajímá. Ale pokud mi to nechceš, tak dobře, beru to." povzbudivě se na mě usmál.

,,T-ta knížka se jmenuje Já, Simon." řekl jsem tiše a čekal na reakci. Bál jsem se ji, jelikož nemám ponětí, jaký má Harry na lidi jako jsem já názor.

Ano, přesně takové myšlenky mě napadaly i přes to, co jsme takřka v objetí leželi v jedný posteli. I když jsem já jeho nebo on mě párkrát chytil za ruku. I když jsme se jednou málem políbili..

,,Tu znám. Ségra ji prý dostala minulej rok k Vánocům." pousmál se a rukou mi přejel po zádech. ,,Je to o tom klukovi jak je gay, že?" zeptal se a vpíjel se mi do očí.

,,A-ano." vykoktal jsem a opět znejistěl.

,,Ty.. máš něco proti někomu, kdo je prostě.. nějakým takovýmhle způsobem.. jinej?" lezlo to ze mě jako z chlupatý deky.

,,Tak já si myslím, že by to v mým případě nedávalo trošku smysl. Takže ne, nemám." uchechtl se a v jeho hlase nebyla znát ani špetka nejistoty.

,,Počkej.. v tvým případě?" zarazil jsem se a zvedl hlavu abych na něj líp viděl.

,,Asi je čas ti to říct. Víš.. já tak trochu.." ,,Nejseš na holky?" dokončil jsem za něj sebejistě větu, jelikož jsem to prostě nějak vycítil.

On jen mlčky přikývl a nespouštěl ze mě oči.

,,Tak to jsme v týhle místnosti dva." pousmál jsem se a uvnitř skákal radostí. Znamená to, že mám šanci!

,,Kecáš." vydechl v úžasu a já jen zakroutil hlavou v záporném gestu.

,,Jak.. jak dlouho to víš?" zeptal se nakonec.

,,Asi rok a půl. Ty?" odpověděl jsem stydlivě.

,,Asi tak nějak podobně." pousmál se opět a jeho stisk kolem mého těla se stal ještě o trošku silnějším.

,,Kdo všechno o tom ví?" zeptal se asi po minutě.

,,Jen rodina a Liam."

,,U mě jen Niall a Zayn, ale Zayn si to tak nějak odtušil časem."

,,Počkej.. tvůj táta to neví?" zeptal jsem se a on znatelně posmutněl. ,,Jestli o tom nechceš mluvit, nemusíme." dodal jsem rychle.

,,Ne v pohodě. Víš, nemám koule mu to říct. Bojím se, že bych díky tomu o něj přišel. Nevzal by to, vyhodil by mě a já bych o vše co mám.. přišel." vydechl a koukl na mě. 

,,Harry.. já vím, že tvůj táta je prostě někdy.. svůj, ale věř mi, že on tě má fakt rád. Já vím, tohle slýchá snad každej, ale věř mi. Je vidět, že mu na tobě sakra moc záleží." snažil jsem se ho povzbudit.