Maybe I love him..? /L.S./

•twenty-eight•

•L•

Po mém příjezdu domů bylo hlavním tématem hovoru, proč mám na kořeni nosu tu úchvatnou modřinu. Naštěstí mamka to neměla čas řešit, jelikož hned ji chytl panický záchvat z mojí tašky, tudíž všechno oblečení z ní hodila do pračky se slovy, že je to se mnou rok od roku horší.

Večer, když jsem už ležel ve svojí posteli s tím, že mě zítra neprobudí ta otravná pískací věc, se ozvalo zaťukání na moje dveře.

,,Pojď dál mami." houkl jsem si jistý tím, že je to mamka, jelikož její styl klepání poznám.

,,Tak jak si se tam měl?" zeptala se mě a sedla si ke mně na postel.

,,Však už jsem ti říkal, že dobrý." 

,,Já vím, ale co Harry? Byli jste přeci na jednom pokoji, ne?" vyzvídala dál a já se při zmínce onoho kudrnáče musel začervenat a nahnali se mi motýlci do břicha.

,,Jo, Harry byl v pohodě." mávl jsem nad tím rukou, jakože je mi Harryho existence úplně ukradená, přitom opak byl pravdou. Pořád jsem měl před očima včerejšek, to jak mě políbil. Bylo to pár hodin, co jsme se neviděli, ale on už mi chybí.

,,Táta říkal, že jste se při rozloučení objali. A že to nebylo jen nějaký krátký objetí." vyzvídala dál.

,,Nech toho." zasmál jsem se, jelikož jsem nepočítal s tím, že mě bude hned po příjezdu vyslýchat v tomhle ohledu.

,,Jsem ráda, že jste se už přestali hádat." řekla nakonec, protože jsem ji nic dalšího říct nechtěl. O tom, že mě políbil neví ani Liam, tudíž dokud se to nedozví on, nedozví se to nikdo.

,,Jo, já taky." připustil jsem s jemným úsměvem, ale uvnitř mě jsem skákal radostí.

,,Běž už spát, musíš být unavenej. Dobrou, Lou." usmála se na mě a s posledním objetím odešla z pokoje.

,,Dobrou." řekl jsem a zase si lehl. I když bylo teprve jedenáct, tak jsem za chvíli usl.

**

,,Už jste byli venku?" zeptal se Liam, když jsme došli ke mně do pokoje. Byly to přesně čtyři dny od naší poslední zprávy. Slíbil, že si zavoláme a pořád nic. 

,,Ne." řekl jsem smutně, když jsme se posadili ke mně na postel.

,,Takže se neozval?" zeptal s pohrdavým podtónem na Harryho osobu.

,,Jakoby.. ne." přiznal jsem. Bylo mi to líto.

,,No co, stejně spolu nechodíme, takže mi může být jedno, pokud někoho má a já byl jen takový rozptýlení. Jedna pusa nic neznamená." řekl jsem úplně vyrovnaně, ale zadržoval jsem slzy.

,,Jedna pusa nic neznamená.. tohle ale rozhodně pro tebe neplatí, já tě-" přerušil větu, když mu došlo co jsem řekl. ,,Tak moment, Louisi, co mi uniká?"

,,No.. jakoby. On mě asi tak trošku políbil." zamumlal jsem tiše a čekal na jeho reakci.

,,No to si děláš.. on tě políbil, začal ti dávat naděje a teď se ani neozve?" vybuchl. Co jsem taky od něj mohl čekat.

,,Liame, uklidni se. Prostě to byla jen pusa, o nic nešlo." snažil jsem se ho uklidnit.

,,Louisi, oba dva víme, že co se týče tebe, tak pro tebe je polibek obrovský gesto. Nikdy si ho nebral tím stylem, že 'o nic nejde, je to jen pusa'." řekl mi a koukal mi do očí. Měl pravdu. Polibek jsem nikdy nebral jako lehkovážnou věc. Pro mě toho většinou znamenal víc, než mnohdy pro toho druhého.