Maybe I love him..? /L.S./

•thirty-three•

•H•

,,S Niallem je to hrozný. Pořád se ptá, jestli už spolu jsme, což mu jsem mu ještě úspěšně neprozradil, tudíž je pak na mě naštvanej, ale když se ho zeptám na něho a Liama začne to zamlouvat." zaúpěl jsem se smíchem a svalil se k notebooku, kde jsem s Louim nějakou tu hodinu už videochatoval.

,,Ale mě se celkem líbí, že to víme jen my dva. Jasně, však jednou s tím asi budeme muset ven, zvláště před Niallem a Liamem, ale teď je to takový.. hezký." usmál se do kamery a jemně zrudl.

,,Jak na to reagoval táta? " zeptal se najednou a já ztuhl. Byly to asi dva dny, co jsem Louimu slíbil, že to tátovi řeknu ale stále nic. Přemýšlel jsem co mám udělat, nechtěl jsem ho zklamat, nechtěl jsem mu lhát ale zároveň jsem mu nechtěl říct pravdu. Pravdu o tom, že jsem z toho posranej až za ušima a že se toho bojím.

,,Jakoby.. jakoby... asi." vykoktal jsem ze sebe neurčitou odpověď, který jsem vzápětí začal litovat. Jemu se na tváři rozlil úsměv, tudíž teď, v tomhle momentě mi došlo, jak moc jsem si to posral. 

,,Vidíš Hazz, já to říkal." usmíval se jako sluníčko. Já jsem se jen pousmál a snažil se nemyslet na to, že přesně tohle mi v budoucích dnech hrozně uškodí.

,,Lou, promiň, už budu muset jít. " řekl jsem rychle. 

,,Dobře Hazz. Půjdeme zas někdy ven?" zeptal se zářícíma očima a já mu to ihned odsouhlasil. Jemu se prostě nedá říct ne.

,,Tak jo. Měj se. Mám tě rád, Hazzy." usmál se.

,,Já tebe taky." řekl jsem a hovor jsme típli. 

Bože co jsem to udělal. Jednou se to určitě provalí, je mi to víc než jasný. Ublížím mu tím, ztratím ho. A to, že mě asi Liam zabije je můj nejmenší problém. Nic moc o jeho prvním rozchodu nevím, jelikož se ještě nezmínil, ale vím, že to nebylo nic moc příjemnýho. Prý z toho byl hodně v háji, nemůžu si dovolit ho zlomit podruhý. 

Lehl jsem si na záda vedle notebooku a koukal z okna, jak po něm stékají dešťové kapky. Zrovna pršelo, a ne málo, tudíž jsme s Louim volali, jelikož se ani jednomu do toho deště nechtělo. Chvilku jsem ještě koukal z okna a snažil se splynout s postelí, a když jsem měl pocit, že se mi to začalo docela dařit, zavolal mě táta na večeři.

,,Kdyby dneska venku nelilo, hned po večeři bych tě vyhnal ven si zaběhat, jelikož celej den ležíš u notebooku." utrousil, když jsem vyšel z pokoje.

,,Jo, jasně." odvětil jsem nepřítomně a posadil se ke stolu.

,,Co na tom pořád prosimtě děláš?" zeptal se, když přede mě postavil talíř se špagetama a sedl si naproti mě.

,,Volal jsem si s Louisem." řekl jsem jako by se to dělo několik posledních let pravidelně.

,,Jo tak. Nějak jste se po tom soustředění sblížili, že?" nadzvedl obočí a čekal na odpoveď. Mě nahnal do břicha motýlky a musel jsem se usmát nad tím, jak moc jsme se sblížili.

,,Jo, asi jo." řekl jsem ale už víc sušeji, než jsem se při zmínce o něm cítil.

,,Achjo, Harry." povzdechl si a pak už jsme se každý věnovali svému jídlu.

Po sprše jsem se odebral k sobě a chvíli koukal na mojí společnou fotku s Louisem, kterou jsem měl jako tapetu. Opět jsem se začal cítit blbě, že jsem mu lhal. I když.. lhát je silný slovo, prostě jsem mu.. tak úplně neřekl pravdu.. jo.

Chvilku jsem brouzdal instagramem, a narazil na fotku, kterou přidal Niall. Zase s Liamem. Musel jsem se usmát, jelikož i když mi Niall, nic napřímo neřekl, bylo jasný, že s Liamem chodil a hlavně, že s ním byl šťastnej. Vlastně mi nikdy neřekl jak to má, ale nebudu na něj tlačit.