Maybe I love him..? /L.S./

•forty-six•

•H•

Chystali jsme se jít spát. Byli jsme zalezlí v posteli, oba jen v boxerkách, jelikož bylo fakt teplo, ale i tak jsme byli k sobě přitisklý a povídali si.

,,Nepůjdeme už spát?" zívl jsem, jelikož bylo kolem půlnoci.

,,Co když se mi zase bude zdát ten sen?" koukl na mě Louis, ale hned sklopil pohled. 

Nevěděl jsem, co mu na to říct. Nespat není řešení, to ví moc dobře sám.

,,Loui.." vydechl jsem a přitáhl si ho k sobě ještě víc.

,,Asi tě už musím štvát, já vím. Ale já se fakt bojím." kuňkl. Ne, nesmí si myslet, že mě tím obtěžuje. Vůbec, naopak jsem rád, že se mi konečně svěřil.

,,Lou, neštve mě to ano? Nemysli si to, kdyby mě to štvalo, nebyl bych tu teď s tebou.  A teď zkus usnout, potřebuješ to. Nic se ti zdát nebude, budu tě celou noc držet u sebe." snažil jsem se ho uklidnit, načež jemně přikývl. Políbil jsem ho do vlasů a pak na rty a on s tichým 'dobrou noc, Hazzy' po pár minutách skutečně usl.

Lepší se fyzicky, už si ani moc nestěžuje na ta žebra, i když ho určitě ještě bolí. To ostatní, to se vyřeší. Zítra to řekne svým rodičům, a já jak jsem mu slíbil, tak Willa zkusím nezabít.

Začal jsem už taky pomalu usínat, ale Loui se najednou začal vrtět a něco mumlal. Fajn, Harry, probuď ho nějak.. líp než včera.

,,Lou." mírně jsem mu zatřásl s ramenem. Nic.

,,Loui!" zkusil jsem to trošku víc. Stále nic. 

,,Louisi!" přidal jsem na síle, ale on jen něco zamumlal, ale stále nic. 

,,No tak, Lou!" zatřásl jsem s ním už pořádně a to už se probral. Posadil se a já s ním a hladil ho po zádech. Byl rozrušený.

,,Zase ten sen?" zeptal jsem se ho jemně a on slabě přikývl se slzami v očích. Tohle není ten Lou, kterýho jsem do teď znal. Přísahám, že bych Willa ukopal k smrti, za to, co teď Lou prožívá.

,,Harry já se chci vyspat. Jsem unavenej, ale kdykoli zavřu oči mám před sebou park, Willa, to všechno a navíc ještě tebe, jak tam ležíš bez známek života. " vzlykal a utíral si slzy.

,,Chci se prostě normálně vyspat." zamumlal tiše. Přivinul jsem si ho k sobě a hladil ho po zádech. Chci tak moc, aby mu bylo zase dobře. Aby to byl zase on, ten veselej, trošku odrzlej kluk, kterej by se ale pro kamarády rozdal. Ale to se všechno spraví.

Opatrně jsem nás oba položil tak, že jsme leželi na boku a já měl ruce obmotané kolem něho. Zkrátka jako včera.

,,Harry, já se bojím usnout." vzlykl. Ne, on prostě nespat nemůže. To by se dodělal ještě víc. Stane se tak moc, když Willovi prostě jednu natáhnu?

,,Ne Lou, spát musíš. " řekl jsem pevně.

,,Já vím, ale co když se mi to zase bude zdát?" fňukl a přitiskl se na mě ještě víc.

,,Tak tě probudím." usmál jsem se na něj a dal mu pusu do vlasů.

,,Půjdeme spát." zívl jsem. Už jsem viděl, jak se připravuje k dalším protestům, ale já ho nemůžu nechat nespat.

,,Loui, zkusíme to takhle, ano? Zavři oči. " mluvil jsem jemně a on je nakonec opravdu zavřel.

,,Zkus si vybavit tu louku s jezerem, jak jsme tam šli na soustředění místo tý Thomasový hry. Tam jak jsme se málem políbili, ale tys to stačil přerušit dřív než-" ,,Harolde pokračuj." přerušil mě s jemným smíchem rychleji, než jsem to stačil doříct. Tohle je můj starej Louis.