Maybe I love him..? /L.S./

•nineteen•

•L•

,,Takže dnešní večerní hra bude spočívat v tom, že Thomas kamsi odešel a vaším úkolem ho je najít. " oznámil nám Roger další jednu z těch Thomasových střelených her. 

No super. Takže se někde ztratím a umřu kdesi v horách. 

,,Samozřejmě vám zde nechal něco, podle čeho byste ho měli najít. Každá dvojice zde má roztříhanou mapu, kde je vyznačené místo, kde se Thomas nachází." dodal ještě a předal slovo Stylesovi staršímu.

Aspoň, že budeme ve dvojicích. S Liamem jsem na sebe koukli a doufali v to, že nás dají do dvojice, jelikož by to takhle mohla být zábava víc, než to už to je. Taky jsem doufal, že mě nedají do dvojice s Willem, jelikož on je ten poslední, s kým chci být.

,,Styles a Tomlinson utvoří další dvojici!" zazněl hlas hlavního trenéra a já zbystřel. Posmutněl jsem, jelikož jsem nebyl se svým nejlepším kamarádem, ale pak jsem se zarazil, jelikož jsem si až teď uvědomil, s kým mě dali do dvojice. S Harrym. 

Podíval jsem se na něj a on se na mě usmál. Evidentně je rád. Jemně jsem se na něj pousmál taky a přešel k němu.

Rozdali nám mapy a my si šli s Harrym sednout do altánu, kde byl stůl aby se nám to líp skládalo. Ukázalo se, že nám to spolu celkem jde a mapu jsme měli složenou mezi prvníma, takže už ji stačilo nalepit na papír. 

,,Udělej to spíš ty, prcku, jseš šikovnější." ušklíbl se na mě a práci mi přenechal.

,,Tak za toho 'prcka' si to udělej sám." přisunul jsem mu papír s mapou.

,,Ne dobře, promiň. Abys mi to odpustil, něco ti ukážu."

,,A co?" zbystřil jsem.

,,Nejdřív to slep, ať se můžeme už vypařit." zakřenil se na mě a já nad ním jen protočil oči.

Za pár minut jsme tu mapu měli na papíře a mohli jsme se, jako ostatní vydat hledat Thomase. Každou dvojici pouštěli po třiceti sekundách a my s Harrym jsme byli poslední. Když nás pustili a my seběhli ze stráně, kde máme penzion začali jsme studovat mapu. 

,,Už jsem ti někdy říkal, že neumím číst v mapách?"  koukal jsem na ten kus papíru a nechápal, jak se v tom někdo může zorientovat.

,,Neříkal, ale je to očividný. Držíš ji vzhůru nohama." řekl pobaveně, mapu mi vzal z rukou, otočil ji a vrátil mi ji zpět. Já jsem okamžitě zrudl, jelikož mi bylo z toho trapně.

,,Ale teď kašli na mapu a pojď za mnou." řekl a popadl mě za ruku a někam mě táhl.

,,Harolde, však tudy nemáme jít. Kam mě to vlečeš?" začal jsem protestovat a možná se trochu bát. 

Vytrhl jsem svoje zápěstí, za které mě držel, z jeho dlaně a on se na mě otočil.

,,Lou, co blbneš?"

,,Co blbneš ty? Vlečeš mě bůh ví kam, kde nemáme ani chodit!" zvyšoval jsem hlas.

,,Však jsem ti říkal, že ti chci něco ukázat." obhajoval se, ale já jsem mu přestával věřit.

,,Lou.. děje se něco? Nevěříš mi?" zeptal se mě se smutkem v hlasu.

,,Harry pochop mě. Celý život jsme se nenáviděli a najednou se k sobě chováme jako kamarádi. Ne že bych se chtěl zase začít hádat, to ne, ale zkrátka.. prostě se bojím, že mě teď někam zavlečeš, zmlátíš, že tohle všechno byla jen přetvářka.." řekl jsem a sklopil jsem zrak. Jo, jsem nedůvěřivěj člověk.