Maybe I love him..? /L.S./

•fifty•

•L•

,,Lou, průser." ozvalo se hned od kudrnáče, když se objevil na obrazovce mého notebooku.

,,Zase si strčil talíř společně s vidličkou do mikrovlnky?" zasmál jsem se a uvelebil se na posteli.

,,Ne. Na to už jsem moc zkušenej, abych to udělal znovu." ohradil se a mnul si prsty.

,,Harry.. to se stalo včera." vydechl jsem a zasmál se nad tím, jak mi včera celý vystrašený volal, co má dělat.

,,To je možná pravda, ale teď je to mnohem větší průser." řekl a nervózně koukl z okna, kde se opět proháněli dešťové kapky. Opět pršelo, a ne málo.

,,Tak co se děje?" koukl jsem na něj, jelikož byl opravdu nervózní.

,,Včera mi v jednu ráno, zazvonil mobil." začal vyprávět: ,,Byla to máma. Pokud se ptáš, proč mi volala v jednu, tak mi vlastně pro ni volala v osm večer, protože časový pásmo, a neuvědomila si to." vysvětlil mi hned, když viděl můj zmatený výraz. Taky mi to mohlo dojít, že v New Yorku je to prostě o nějakých pět hodin posunutý.

,,No a řekla mi, že se tady koncem týdne ukáže. Prý mluvila s tátou, a ten ji řekl, že někoho mám. A ona se sestrou sem letí jen pro to, protože.. protože mamka chce poznat toho.. někoho.. tedy tebe." řekl, a vydechl. Tak nějak jsem usoudil, že jeho mamka ještě neví, že nemá tak úplně přítelkyni.

,,A tvoje mamka ještě neví to, že tak úplně nejsi na holky, viď?" zeptal jsem a on mi to odkývl.

,,Ještě včera po tom telefonátu jsem si psal se sestrou. A napsal jsem ji, že.. jak to mám prostě." řekl mi už poněkud veselejc, z čehož jsem usoudil, že to jeho sestra vzala.

,,A jak to dopadlo?" zeptal jsem se a napil se svého oblíbeného čaje.

,,Místo odpovědi normálně přes zprávu mi začala volat. Takže jsem si prožil infarkt a pak ji to zvedl. Řekla, že ji nezajímá, že mě volá v jednu ráno, že chce abych věděl, že ona mě bude mít vždycky ráda, že budu pořád její mladší bráška ať se děje, co se děje." řekl a pousmál se. 

,,To je roztomilý." přiznal jsem a jemu se tím vykouzlil na tváři ještě větší úsměv.

,,Lou, prosím, že se mnou v pátek půjdeš do města, kde se máme sejít s mamkou." řekl zoufale.

,,Hazzy, to je přeci jasný.  Jasně, že tam budu s tebou. Ničeho se neboj, dopadne to dobře." snažil jsem se ho uklidnit, ale takhle přes počítač to moc nešlo.

,,Harry víš co? Přijď ke mně. Jsem teď doma sám, na něco se koukneme a ty příjdeš na jiný myšlenky." navrhl jsem mu a on to hned přijmul, za což jsem byl rád.

Harry přišel asi o půl hodiny později, u mě v posteli jsme si pustili film a on měl opatrně položenou hlavu na mém hrudníku a já byl opřený o čelo postele. Objímal mě kolem pasu a byl ke mně přitulený. Vždycky jsem já ten, kdo má na hrudníku tom druhém položenou hlavu, ale teď si takhle Harry lehl sám. Přehraboval jsem se mu ve vlasech, jelikož tohle on mě dělá taky. Hazz je takhle nehorázně roztomilý, ale je jen takový ve chvílích, když se něčeho bojí. Mrzí mě, že s tím má Harry starosti. Doufám, že to jeho mamka přijme. 

•H•

Přecházel jsem po pokoji a čekal, až se tady zjeví moje sestra. Těšil jsem se na ní, dlouho jsme se neviděli, ale zároveň jsem byl nervózní. 

Najednou se ozval bytem zvonek, což značilo, že je sestra tady. Vždycky, když s mamkou přiletěly, tak se sestra stavila tady za tátou a já pak šel někam s mamkou. Pak tady přespávala a mamka byla v hotelu. Trošku komplikovaný, ale když se naši nemůžou vystát (nebo aspoň mě to tak vždy připadalo) bylo to jediný řešení.